Kniha představuje vzácný případ amerického bestselleru, jaký recenzoval i prestižní britský list Guardian. Napínavý příběh v kulisách jižanského venkova vytváří zajímavou paralelu k otázkám viny, nenávisti a ponižování.
Ve Franklinově románu se ono fiktivní městečko jmenuje Chabot a leží ve státě Mississippi, dodnes nejzaostalejším a nejchudším v USA. Spisovatel brilantně evokuje jeho atmosféru včetně pachů, horka, bujné vegetace a nepříjemného hmyzu, stejně jako nebezpečných aligátorů či chřestýšů. Co se lidí týče, ukazuje z nich jak to nejhorší, v tomto případě paranoidní opilé bělochy ohánějící se baseballovými pálkami, tak to nejlepší: empatii a přátelství.
Prvním hrdinou je městský policista Silas Jones, jemuž se říká buď Dvaatřicítka podle jeho někdejšího čísla na baseballovém dresu, nebo dle povolání Strážník. Druhého protagonistu Larryho Otta lze popsat jako jedenačtyřicetiletého, nezadaného, o samotě žijícího bělocha. Čímž budiž řečeno, že Dvaatřicítka je černoch. V dětství společně strávili několik měsíců obklopení panenskou přírodou.
Jenže přišlo dospívání. Zatímco Silas se začlenil do kolektivu hraním baseballu, Larry zůstával na okraji jako ten "divný", co si rád čte. Když pak beze stop zmizela dívka odvedle Cindy - první, jakou kdy vzal na rande, aby svému machistickému otci dokázal, že je chlap -, stal se Larry ihned podezřelým. Přestože proti němu neexistovaly důkazy a pohřešovaná měla násilnického, alkoholického otčíma.
Ze stejného důvodu se samotářský běloch jeví jako podezřelý i po letech, kdy se záhadně ztratí dcera majitelů pily, nejbohatší rodiny široko daleko, živící se kácením borovic. Vyzradit zápletku dál se nesluší: Silase nicméně varovala matka, aby nedopadl jako rovněž z Chicaga pocházející Emmett Till. Tohoto černošského chlapce, jenž možná zkoušel flirtovat s běloškou, roku 1955 unesli, zmrzačili a zavraždili dva běloši. Jinými slovy: matka radila Silasovi, aby za žádných okolností neprojevoval zájem o bílé děvče.
Román se odvíjí ve dvou časových rovinách: v současnosti a na konci 70. let minulého století. Tam, kde bývala nedotčená příroda, dnes zůstávají jen pahýly stromů. A zatímco koncem 70. let už sice školy prošly desegregací, avšak žáci a třeba kostely nikoli, počátkem 21. století se jedné ulici přezdívá Avenue bílého odpadu, neb na ní ve hmotné i duchovní bídě bydlí v mobilních domech a přívěsech ti, kdo bývají hanlivě označováni jako "white trash". Česky nejspíš bílá lůza nebo spodina.
V tomto prostředí slovo pokrok znamená mobily, počítače a satelitní televize, stejně jako laciný konzum v podobě Coca-Coly nebo hotdogů. Muži včetně šerifa veřejně hlásajícího, že "ženská někdy chce být znásilněná", zesměšňují svoje manželky, partnerky i dcery. Šikana a zastrašování vesele jede dál: možná už méně mezi černými a bílými kluky, ale o to víc mezi bílými dospělými.
Strhující příběh se dotýká zásadních témat genderu, rasy a - zde přiléhavým marxistickým termínem - třídy. Rozhodně nevypráví o vině jen v kriminálním slova smyslu. Důležitější se ukazuje "vina" v rovině společenské, o které rozhoduje příjmová nerovnost. A koneckonců také ve smyslu morálním: hned několik postav a potažmo celou komunitu začnou pronásledovat výčitky svědomí.
Ne všechno je takové, jaké se zdá na první pohled: jižanský maloměstský šerif se ukáže být vnímavější, než zprvu vypadal. Textem prostupují prvky lokálního koloritu, chlapci či později muži rybaří nebo loví v lesích. Stejně tak jsou tu přítomna příznačně jižanská existenciální témata: izolace a osamění, ztráta cíle a smyslu bytí nebo ekonomické zoufalství. Všechno nadčasové motivy, z nichž ten poslední zkraje třetího milénia ve vyspělé západní zemi, údajně plné neomezených příležitostí, vyznívá obzvláště palčivě.
Devětapadesátiletý Tom Franklin je Jižan každým coulem. Pochází z Dickinsonu ve státě Alabama, vystudoval Arkansaskou univerzitu. S manželkou, básnířkou Beth Ann Fennellyovou, bývají označováni za krále a královnu současné jižanské literatury. Žijí v mississippském městě Oxford.
Podobně jako jeho dva hrdinové Franklin vyšel ze skromných poměrů: coby první z rodiny má dokončené středoškolské vzdělání a na vysokou si musel vydělávat, pracoval v nemocniční márnici nebo rizikových chemičkách. Raději než Romea a Julii četl horory Stephena Kinga, nesnášel matematiku a dvakrát z ní propadnul.
Stejně jako u jižanského klasika Williama Faulknera také ve Franklinově případě platí, že zdánlivou provinčnost lze překročit. Dvě klikaté cesty se ocitly na seznamu doporučené četby k maturitě v Bádensku-Württembersku, třetí největší německé spolkové zemi - patrně proto, že všechny postavy vykreslují za hranicemi stereotypů. A navíc podněcují k úvahám, kdo, kdy a kam patří, a kdo je naopak vyděděnec neboli outsider: zda Afroameričan, nebo běloch chovající se jinak, než velí norma.
Dvě klikaté cesty nabízejí více naděje než autorovy ostatní prózy, jimž spíše než pochopení dominují divokost či všudypřítomná korupce - zejména Franklinově sbírce povídek Pytláci, kterou roku 1999 debutoval.
Novinka je skvěle napsaná. Střídá vypravěčské hlasy Larryho a Silase, prokládá je svěžími dialogy, aniž by na okamžik polevilo napětí. A posun v českém názvu je víc než oprávněný. Anglický originál Crooked Letter, Crooked Letter odkazuje k písmenu s, jež se hojně vyskytuje ve jméně Mississippi - a které se kupříkladu na místních cedulích opravdu píše hodně zakrouceně. A třebaže autor genezi názvu vysvětluje v epigrafu, pro našince by doslovně přeložený název zkrátka nefungoval. Nicméně překladatel David Petrů našel vhodné řešení: cesty obou protagonistů jsou vskutku klikaté.
Je to skvělý přírůstek do knihovny čtenářů jižanské gotiky a důkaz, že nakladatelství Argo se tomuto žánru hodlá věnovat i poté, kdy s odchodem redaktora Martina Svobody nenápadně zanikla edice Jiný Jih. Lepšího tipu na kvalitní letní čtení by pohledal.
Kniha
Tom Franklin: Dvě klikaté cesty
(Přeložil David Petrů)
Nakladatelství Argo 2022, 336 stran, 448 korun.
