Knižní rozhovor se Šimečkou, který pod názvem Jsme jako oni právě vydalo nakladatelství Paseka, přináší mnoho skvělých postřehů. Jako celek bohužel propadá.
"Jsem si jistý, že kdybychom šli do nitra duše příslušníkům liberálních elit, budeme překvapeni, jak velkému počtu z nich vyhovuje, že sem (prezident Miloš) Zeman s (bývalým ministrem vnitra) Milanem Chovancem nepustili muslimy a ten nemorální čin udělali za ně," uvažuje v knize Martin M. Šimečka, a stává se tak bystrým žákem Petra Pitharta, který je vždy připraven hledat pochybení také u sebe či u své společenské entity.
Šimečka proto ani nemůže odsuzovat. "Společnosti střední Evropy jsou nemocné homogenitou. Středoevropané za svou paniku úplně nemůžou, oni zkrátka v životě muslima neviděli," uvažuje.
Pod knihou rozhovorů jsou podepsáni dva mladí autoři Filip Zajíček a Kirill Ščeblykin. To, že si ukousli příliš velké sousto, je zjevné už z ostychu vůči respondentovi, který sympaticky přiznávají v závěrečném poděkování. Chyba přitom není v pochybnostech, ale v nezvládnutí žánru.
Kniha vznikala přes rok a zejména její chronologicky řazené počátky jsou přehlídkou toho, jak autoři neposlouchají respondenta. Všechny ty opakované vsuvky "vraťme se ještě k" jsou dokladem této hluchoty. Mladí novináři netorpédují Šimečkovy vývody, naopak jedou podle předem připraveného scénáře. S Šimečkovými tezemi pak ochotně souhlasí, což je sladká past, která vyřčené nijak dál nerozvíjí.
Až komicky působí důsledné uvozování dotazů křestními jmény tazatelů, vždy je jasné, kdo se ptá. Tato personifikace dostává smysl ve chvíli, kdy otázku jednoho svým doplněním hned podpoří druhý tazatel. Kirill Ščeblykin se "zeptá" na tři řádky, Filip Zajíček přidá svých pět řádků - a Šimečka odpoví (citujeme kompletní odpověď, nikterak nezkracujeme): "Ano." Následuje další uzavřená a zdlouhavá otázka.
Tady se téměř dotýkáme výšin zmaru, které - dosud nepřekonán - drží Antonín Bělohoubek v neautorizovaných Rozmluvách s Václavem Černým, jež roku 1998 vydalo nakladatelství Primus. "Tazatel" zde na půl stránky či na stránku rozvíjel své vývody, aby pak "respondent" Černý "odpověděl", že takto nad věcí zatím neuvažoval či že by to tak opravdu mohlo být.
I Zajíček se Ščeblykinem by toho rádi řekli víc, než kolik dovolují otázky. Proto si v několika kapitolkách s respondentem prohazují role. Šimečka se ptá, oni odpovídají. Autoři ovšem nejsou žádní mladí Šimečkové, jejich úvahy působí obecně a vágně. Jejich myšlenky by snad vydaly na solidně strávenou půlhodinku v kavárně, ne však na stránky knihy.
Představa, že právě oni dva zformulují generační výpověď a že se tak stane touto formou, je pitoreskní. Zmíněné kapitolky jsou naštěstí krátké a navíc tištěny inverzně, bíle na černém. Lze je tedy snadno přeskočit.
Martin M. Šimečka v knize není vystaven oponentuře, a tak si vystačí s elementárním rozdělením na my (liberálové) a oni (konzervativci), z čehož pak kuje další úvahy. Toto dělení lze úspěšně použít v případě Maďarska a Polska, v žádném případě však už ne v popisu a pochopení Česka.
Prezident Miloš Zeman s premiérem Andrejem Babišem nejsou žádní konzervativci, naopak právě totální absence hodnot či jejich tekutost by zasloužily analýzu z úst zkušeného novináře. Šimečka by tomuto úkolu byl schopen dostát. V knize Jsme jako oni k tomu příležitost nedostal.
Další neúnosné zjednodušení Šimečka předkládá u role katolické církve na Slovensku. Ta je pro něj zpátečnickým monolitem, aniž by vzal na vědomí například význam odvolaného - liberálního a populárního - arcibiskupa Trnavské římskokatolické arcidiecéze Róberta Bezáka a vlnu odporu, kterým na to reagovala slovenská veřejnost. Právě tady se mohl rodit étos odporu, který se pak naplno projevil po loňské vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.
Kirill Ščeblykin, Martin M. Šimečka, Filip Zajíček: Jsme jak
Nakladatelství Paseka 2019, 240 stran, 289 korun
Navzdory těmto výhradám je Martin M. Šimečka bryskním pozorovatelem. Je schopen hledat průsečíky, nabízet nečekaná východiska a přiznat, že se mýlil. Jedním z těchto omylů byl i knižní rozhovor Jsme jako oni.
Jako dobře vybroušený šperk se mezi zašedlými šmuky blyští ty stránky, na kterých má Šimečka možnost uplatnit svůj nezředěný vhled do středoevropské současnosti. Podobně v knize září přetištěné Šimečkovy statě ze slovenského Denníku N a týdeníku Respekt. Nezbude, než se vracet právě k takovým zdrojům.
