Do povědomí čtenářů se britský spisovatel Mark Haddon zapsal hlavně prózou Podivný případ se psem, působivým a téměř detektivním příběhem chlapce postiženého Aspergerovým syndromem. Někdy se o něm mluví jako o titulu pro mladší čtenáře, ovšem jako u mnohého z Haddonovy tvorby je i toto označení matoucí.
Jednu z nejpozoruhodnějších knih počátku milénia ocenili čtenáři všude na světě včetně Česka. Zde Haddon zdomácněl a postupně tu vyšly i jeho další tituly - před deseti lety Problémové partie a před čtyřmi lety román Červený dům, jenž zkoumal drama složitých rodinných vztahů.
Ovšem Mark Haddon je neobyčejně plodný a všestranný autor. Portfolio tohoto absolventa anglické literatury z Oxfordu, narozeného roku 1962, čítá přes dvě desítky titulů - většinou určených mladším čtenářům, avšak nechybí ani básnická sbírka a nově přibyla sbírka povídek Pád výletního mola.
Obálka knihy cituje superlativní hodnocení z londýnských Timesů, v němž je Haddon coby povídkář přirovnáván k Julianu Barnesovi. Taková srovnání je obvykle nutno brát s rezervou, tentokrát však sedí dokonale. Barnes je mistrem krátkých vypointovaných próz a toho, čemu angličtina říká "understatement" a co lze tak obtížně přeložit - snad jako rezervovanost výrazu.
Mark Haddon to dokonale předvádí v titulní povídce. Nenechme se mýlit poklidným popisem scenerie: "Chladivá bríza od průlivu, nad hlavou tygrované nebe a v dálce sloupec slunečních paprsků dopadajících na rybářskou loď, jako by si ji Bůh vybral pro nějaké požehnání." Nikoli, o požehnání nemůže být ani řeč. Haddonovy krajiny jsou možná poklidné, někdy až líbezné, leč vždy důsledně indiferentní k lidským osudům.
Text o fiktivním pádu mola plného lidí v anglickém Brightonu lze číst jako katalog tragických příhod, kterým schází jediné - tragičnost. Lidé umírají jaksi mimochodem, téměř bez povšimnutí, a to prostě a jednoduše proto, že za povšimnutí nestojí.
Haddonovu knihu tvoří devět povídek, které lze charakterizovat prostřednictvím kontrastu či juxtapozice. Ta je pro autora zřejmě základním stavebním kamenem a projevuje se na mnoha úrovních. V tom, co postavy zakoušejí - odcizení, důvěrné sblížení - nebo v autorském pohledu, například když spisovatel věnuje pozornost detailu oproti záběrům ze vzdálené perspektivy, kdy se detaily vytrácejí.
Způsob, jímž se Haddon věnuje každodenním podrobnostem, připomíná jiného anglicky píšícího mistra krátké prózy Williama Trevora. Na rozdíl od něj však má rozsáhlejší rejstřík.
Mark Haddon: Pád výletního mola
Vydalo nakladatelství Argo
2017, 265 stran, 268 korun
Překlad: David Petrů
Zatímco Trevor svůj pohled upírá převážně na současnost, Haddonův záběr je expanzivnější: najdeme tu povídky z nedávné minulosti, jako je ta titulní, zasazená do roku 1970, vyprávění z viktoriánské éry či sci-fi o výpravě na Mars.
Nejednoho čtenáře napadne, proč autor knihu pojmenoval právě podle povídky Pád výletního mola. Ústřední je totiž nepochybně text, jenž se v českém překladu jmenuje Zelený rytíř a titulem odkazuje k výrazné středověké předloze.
Haddonovi se zde podařilo sugestivně napsat moderní verzi klasiky. Reference a aluze jsou jemné, leč důvtipné, jazyk dostatečně přesvědčivý, avšak zároveň uměřený. Zelený rytíř se ale vyznačuje ještě jednou charakteristikou - prozrazuje důkladnou znalost dějin literatury, na něž Mark Haddon tvůrčím způsobem navazuje.
