Nikdo z nás nevyrůstal v malém městečku na americkém Středozápadě, kde není nic než Bůh. A to doslovně. Bůh má první a poslední slovo v jinak prázdných životech obyvatel, které ve své prvotině popisuje dnes třicetiletý autor a kreslíř v jedné osobě Craig Thompson. Za svou knihu loni získal hned dvě prestižní Eisnerovy ceny (výtvarník/scenárista), což se rozhodně nestává často.
Román je autobiografickou výpovědí mladého muže, jakousi zpovědí, jíž se chce vykoupit ze svého dětství a dospívání, které ho stále pronásledují.
Ústřední dějovou linii knihy tvoří vyprávění o první Craigově lásce, o dívce, kterou poznal na jediném místě, kam jej jeho rodiče pouštěli, na křesťanském táboře. Už to samo je příznačné. Desítky pravd vštěpených Craigovi rodiči a učiteli, jasný obraz světa, kde je buď hříšné nebo dobré, to vše vyvolává v mladém hrdinovi v přítomnosti krásné Rainy zmatek a pochyby. S ní se poprvé cítí lépe než ve stádu věřících a vyrovnat se s těmito pocity mu zabírá veškerou energii.
Sníh, zase sníh a potom deka
Zlom nastává v okamžik, kdy mu rodiče konečně povolí odjet za Rainou na sever do Wisconsinu. Všudypřítomný nový sníh není těžké vyložit jako symbol nevinnosti, ale v knize je ho tolik, že způsobuje potíže. Příjezd do cizí rodiny je poněkud rozpačitý. Introvertní Craig se musí vyrovnat nejen s rozvádějícími se Raininými rodiči, ale také s jejími adoptivními retardovanými sourozenci, kteří jsou na ni zcela fixováni.
V tento okamžik od Rainy dostává ručně šitou deku, která se okamžitě stává ústředním motivem celé knihy. Deka, symbol pohody a šťastného domova je Craigovi oporou ve chvíli, kdy zjišťuje, že nejen on nese svůj kříž. Podobně jako Craig, také Raina je zcela zamotána do složité pavučiny rodinných vztahů. Rainino břemeno je možná ještě těžší než Craigovo.
Román pod dekou nemá jednoznačnou pointu. Je plný biblických podobenství i obrazů z nejsoučasnější Ameriky, stylem vyprávění se Bibli v ledasčem podobá. Craig se zpovídá papíru, kreslí svůj příběh o první hořkosladké lásce, prokládá jej obrazy z dětství a spěje k životním rozhodnutím, která jej posunou až do jara, kdy roztaje všechen sníh a v oblevě zmizí platónská jeskyně, ve které žil.
Další tvář Generace X
Thompsonův román můžeme s trochou benevolence přiřadit k proudu autorů Generace X. Tito se ve svých knihách nesnaží nalézt nic než svoje místo na světě, který zrychlil do takových obrátek, že nejsou s to se na něm udržet. Craig řeší spíše otázku vykolejení z řad křesťanské obce, ale svoje místo hledá i v závěru knihy.
Craig Thompson proto nepatří ke klasickým autorům tohoto směru, snad nejvíce se atmosférou blíží k Wareovu Jimmymu Corriganovi. Oba hrdinové nejsou z těch, kteří by šli na barikády vést revoluce, svoje potíže si řeší hluboko uvnitř sebe a skrz ně vnímají okolní svět. To je v obou případech umocněno tím, že oba autoři jsou skvělí kreslíři. Jejich specifické vidění světa v jednom případě umocněné obsesivním puntičkářstvím, v tom druhém absorpcí křesťanského mýtu tvoří z těchto knih díla, která si zaslouží naši pozornost.
Ani jeden z těchto románů neslouží jako návod k řešení, jejich funkce je spíše apelativní. Český čtenář sice může mít potíž ztotožnit se s prostředím, ale na druhou stranu se jedná o skvělé sondy do lidských duší, které kolem sebe vytvářejí světy zcela odlišné od těch našich.
