Komiksové tipy - Ohlédnutí za nedávnou komiksovou úrodou se nese ve znamení populárních sérií a hrdinů. Kdo by ale čekal monotematické „pláštěnkáře“ stokrát a jinak, ten by zažil velké překvapení. Sice i na tradiční superhrdiny dojde, ale... přesvědčte se sami!
Crew² 41 aneb Crewcon a dál...
Zahájíme ovšem ohlédnutím za tradiční komiksovou událostí první poloviny roku – populárním Crewconem. Oproti podzimnímu Komiksfest!u na něm nenarazíte na velké zahraniční hvězdy, ale i tak si jej užijí všichni zájemci o mluvící bubliny.
Tradiční panely s nakladateli na populární téma, co se chystá... (přičemž letos překvapivě rozvířilo vody nakladatelství Argo, v jehož podání se můžeme těšit na jednu z největších a nejstarších klasik média – Malého Nema). Zaujmou především monstrózní Metabaroni, kteří se dost možná dočkají ultimátního luxusního vydání.
Došlo samozřejmě i na řadu přednášek, diskusí v sálech i na stoly prohýbající se pod dobrým pitím a... pitím... a také na vyhlášení cen Fabula Rasa. Hned tři si odnesl Petr Kopl, na kterého jste v našich přehledech jistě už narazili a stoprocentně na něj budete narážet i nadále.
A byly slavnostně představeny nově vyšlé komiksy. Včetně nového čísla magazínu Crew². Ten nyní slouží jako jakýsi tester, jaké série by stály za to vydat v knihách. Z loňské sezony je již jasné, že se můžeme těšit na temnou detektivku Skalpy. A letos se o naši pozornost bude ucházet další drsný noir – Sam a Twitch; makabrózní, s kresbou rozprostírající se od detailů postav do všepohlcující temnoty... Samozřejmě že se můžeme těšit i na jiné komiksy, ale tohle dílko boduje hned napoprvé.
Mike Mignola: Hellboy 9 - Pekelný hon
Tahle kniha by mohla být jednou z nejdůležitějších v Hellboyově historii...
Hellboy Mika Mignoly je sympaťák, který se v Čechách usadil už v prvních číslech klasické Crew, a i když už do značné míry vyklízí pozice, pořád je radost ho potkat na pultech a přečíst si další z jeho dobrodružství. Sice už nedostáváme tolik krásně melancholických – a přitom fyzickou akcí doslova opájejících – povídek, ale Mignola nakonec docela umí i rozsáhlejší příběhy. To vše opět v překladu Jana Kantůrka.
Osobně sice v poslední době preferuji spíše povídkové Ú.P.V.O. ze stejného světa, ale stačí letmé nahlédnutí a kouzlo této postavy je alespoň dočasně zpět. Jen si musím povzdechnout, že ještě více by mě potěšilo další filmové dobrodružství. Spolupráce Mignola – Fegredo je sice dobrá, ale spojení s del Torem bylo geniální...
Do té doby je tu ale Divoký hon, u kterého mě v dobrém pobavila i doporučení nakladatele stran doporučené literatury pro větší vychutnání všech souvislostí a narážek. Ale nebudu vám kazit překvapení...
Andy Diggle - Jock: Green Arrow – Rok jedna
Ozbrojen jen vlastnoručně vyrobeným lukem a šípy se pokouší přežít v neznámém, nemilosrdném prostředí - a současně bojovat s vražedným drogovým kartelem, který ho na ostrov dostal.
Green Arrow se u nás v komiksech zatím jen několikrát mihl. A upřímně? Moc nezaujal. Komiks Andyho Diggleho by to mohl změnit. Odvážně si jako podtitul zvolil odkaz na legendární batmanovský Rok jedna Franka Millera, se kterým sice na body prohrává, ale překvapivě jen velice těsně a rozhodně se ctí.
Příběh rozmařilého playboye Olivera Queena je velmi milý, přímočarý příběh o muži, který postrádal smysl vlastní existence a nalezl jej až díky nejhorší možné zradě. A pochopitelně díky faktu, že byl opuštěn na zdánlivě pustém ostrově, kde si sídlo zřídila notně sadistická drogová mafie.
Green Arrow je podobně jako Batman nejen boháč, ale především obyčejný člověk, který spoléhá na výcvik. Komiks dobře podává motivace postavy i její „hranice zlomu“ a umně do příběhu vkládá odkazy a parafráze příběhu Robina Hooda. Pokud máte rádi Errola Flynna, budete tenhle komiks milovat. Pokud vás míjí, budete se „jen“ dobře bavit.
Grant Morrison: Superman – Action Comics 3: Na konci času
Zhouba z pátého rozměru.
Komiksy Granta Morrisona jsou v tom dobrém slova smyslu ulítlé a psychedelické. V minulých letech jsme si mohli vyzkoušet, jak jeho styl funguje u Batmana (dobře, ale mnohdy pořád zmatečně), u JLA (překvapivě dobře, protože Morrison je zde překvapivě umírněný) a nakonec i u Supermana... a nutno říct, že předchozí dvě knihy řady Action Comics byly jen zahřívacím kolem.
Ve trojce už je to ovšem, jakkoliv se jedná o klišé, jízda plná nápadů a zářících barev, ze kterých by zrak přecházel i zasloužilým hippies. Superman musí čelit bytosti z pátého rozměru napříč prostorem, časem i příčetností...
A pokud si myslíte, že to není nic pro vás, má Morrison jedno překvapení. Celou knihou se vine příběh Supermana a... jeho psa. A je to přesně takový přehnaný patos, jaký byste čekali od komiksové verze třeba takového Gora, bílého psa. Jenže v kontrastu se vší tou psychedelií kolem je to dokonale vyvážená kotva, která drží tenhle komiks v hranicích lidských emocí a nostalgie... Velký palec nahoru.
Robert Kirkman: Živí mrtví 10 – Kým se stáváme
Rick se ocitá na pokraji šílenství - a to ve světě, kde každá chyba znamená smrt, není zrovna dobré.
Desátý díl Živých mrtvých je v podstatě jen záminka k tomu, aby si dvě postavy sedly a probraly spolu, jak moc jsou... no tam. A jak moc velké zrůdy se z nich staly. Ve světě, kde jakákoliv chyba či zaváhání mají fatální následky, je ale jejich proměna logická. Oba mají někoho, na kom jim záleží, a hodlají proto udělat cokoliv. COKOLIV. A nějaké lidství ať si klidně chcípne ve škarpě.
Kirkman je asi tak stejný lidumil jako třeba George R. R. Martin. A podobně jako on ví, že někdy je nejkrutější někoho nechat žít. Jeho Živí mrtví už dávno neznamenají zombies, ale můžeme je chápat jako označení postav (použitelnost označení na zombies i lidské postavy platí i v anglické verzi)...
Pro ty, kteří se děsí, že je venku už desátý díl, je pak dobrou zprávou, že Crew vydává reedice prvních dílů. Momentálně se dostalo na díl druhý s názvem Míle a míle, v němž se hrdinové blíží k prvnímu velkému zvratu – opuštěnému vězení, v němž by mohli na chvíli, jaká to ironie, zažít pocit bezpečí...
Bill Willingham: Mýty 5 – Trpká období
Pozor, připravte horkou vodu - Sněhurka bude rodit!
Pátá kniha Mýtů není takový zážitek jako předchozí Pochod dřevěných vojáčků, ale je to přesně ten typ knihy, kterou v rámci série potřebujete po nějakém velkém emočním vzepětí. Trpká období jsou chytrá, hravá... a pořád si v pozadí drží vědomí smrtelné hrozby ze strany Nepřítele.
Především se ale vrací od epického příběhu ke komornímu. Vlk nabídne mile béčkové ohlédnutí za svým angažmá v druhé světové válce, kdy se po vzoru starých hororů studia Universal střetl coby Vlčí muž s Frankensteinovým monstrem. Krásný princ vyhraje volby a dochází k personálním otřesům... no a Sněhurka se musí připravit na vrh, tedy pardon, na porod.
Willingham znovu ukazuje, jak moc promýšlí dopady nápadu, že pohádkové bytosti žijí v reálném světě. Jeho série sice nabízí napínavý příběh, ale geniality dosahuje tam, kde vytváří minizápletky a vtípky kolem typicky pohádkových faktů... jako když budil Šípkovou Růženku pomocí psa jménem Princ, či skutečnosti, že Popelka vede obuvnictví Skleněný střevíček.
Trpká období každopádně umožní čtenářům znovu popadnout dech (což berte vzhledem k dění kolem Sněhurčiných dítek jako malý vtípek), než se v další knize vydáme do Domoviny na práh samotného Nepřítele...
Stan Sakai: Usagi Yojimbo - Matka hor
Když odlehlou pohraniční oblast provincie Geishu zachvátí mor, vyšle lord Noriyuki svou věrnou tělesnou strážkyni Tomoe, aby záležitost vyšetřila.
Upřímně, tenhle Usagi je o něco slabší. Ale ona také série v posledních dílech nabrala hodně vysoké obrátky. A i průměrný Usagi je pořád skvělý. Tentokrát se navíc dozvíme něco o úloze žen v samurajské společnosti a rostlinách, které dokážou sublimovat zlato... A samozřejmě dlouhouchý rónin dokáže, kdo je s katanou nejlepší...
Sakaiův Usagi je mimochodem v předmluvě zmíněn v souvislosti se spaghetti westerny, což je milá a zajímavá poznámka. Sakai nepřistupuje k samurajským příběhům tak podvratným způsobem jako Leone a jeho banda ke klasickým westernům, ale rozhodně se u nich podobně baví... a minimálně v jedné knize už vzdal svéráznou poctu celé té bandě od Hammeta přes Kirosawu po Leoneho.
Než se do aktuálního Usagiho začtete, tak ještě jedna filmová poznámka: přejme to nejlepší novým Želvám nindža, už proto, že i ony občas v Usagim vystupovaly... a nebylo by špatné, kdyby jejich případný komerční úspěch otevřel cestu třeba i Usagimu...
Jaz: Opráski sčeskí historje 2
Rukovjeť čezkí historje pro inteleguáňi.
Z Oprásků se nám stává jakási komiksová obdoba cimrmanovského mýtu. Všem, kdo tvrdí, jak se tu przní jazyk, že je to negramotné a kdesi cosi... víte, jak je těžké na počítači nasekat všechny ty záměrné „chyby“?
Ale ono je to beztak jedno. Dokud budou z Jazova inteleguáňskího oslíka otřes se padat stripy jako ten se Slánským a nastavením procesů, budou Opráski vládnout českému (dnes už nejen) internetovému humoru a všichni kritici se budou moct jít spolu se svatým Václavem bodnout.
Ostatně v aktuální druhé knížečce jsou v kurzu právě moderní dějiny – politické, vědecké i kulturní (hlavně s Kafkou je třeba udělat krátký proces, že?) - a populární Zmikund se jen ve správný čas ukáže, aby dal najevo, že je prostě liška ryšavá.
Bill Watterson: Calvin a Hobbes – Všude je spousta pokladů
Nemůžete mít lepšího parťáka než tygra. A co na tom, že se ostatním jeví jako plyšový.
Série Calvina a Hobbse se blíží do finále. Desátý díl sebraných stripů o klukovi a jeho tygrovi (přičemž na světě jsou mimochodem jen dva druhy lidí – ti, kteří věří, že je Hobbes imaginární, a ti, kteří se takové hlouposti smějí) je předposlední. Takže honem do knihkupectví a zkontrolovat, co je nového na tatínkovské frontě, jak moc jsou lidožraví sněhuláci, co pančelky, mají si kde hrát? A samozřejmě, co Susie?
A spoustu dalšího... Fantazie Billa Wattersona je bezbřehá, stejně jako schopnost dítěte zabavit se a vystoupit mimo hranice šedivých dní. Calvin a Hobbes je přesně ten typ díla, u kterého se cítíte na jednu stranu hrozně staří, ale zároveň si uvědomíte, že je opravdu všude spousta pokladů a vám vlastně nic nebrání vydat se je hledat...
A také si, myslím, vzpomenete na studii Dana Simmonse na téma, jak se zmenšuje svět mladších a mladších generací dětí a jaké jsme to vlastně ještě měli štěstí. Protože upřímně, Calvin a Hobbes jsou paladiny zašlého světa her venku i v domácnosti, které se už jen tak nevrátí... Snad jen ve finálním jedenáctém svazku téhle série, pro kterou je i přídavek „kultovní“ málo.
