Ústřední postavou (a vypravěčem) je tu opět intelektuál, který se v současném světě cítí, jak se dříve módně říkalo, odcizený. Martin Urmann je pracovníkem reklamní agentury Stellar Brusque. Práce je pro něj především způsobem obživy. Bývalý redaktor a učitel současným povoláním vnitřně pohrdá, což šéfové i kolegové tuší.
A zase ty vraždy
Jednoho dne dostane speciální úkol. Zámořské vedení zadá vynalezení univerzálního reklamního sloganu. Všichni tuší, že se nejspíš jedná o nesmysl, ale dokud není akce odvolána, je třeba vykazovat činnost. Urmann se rozhodne, že při takto bizarním zadání může začít kdekoli, a zkusí najít inspiraci v tradici úcty ke svatému Janu Nepomuckému.
Světec bývá spojován se symbolem jazyka - v tomto případě skutečného, fyzického jazyka, který údajně zůstal v jeho hrobě zachován bez porušení po staletí. Jedním z těch, kdo byli u exhumace Nepomukových ostatků, byl český architekt Jan Blažej Santini (1677-1723), jehož předci pocházeli z Itálie a který věnoval světcově oslavě značnou část života. Urmann dojde k názoru, že tajemství univerzální věty je ukryto právě v Santiniho stavbách, a podniká výpravy po celé zemi. A co místo, to nějaká záhadná vražda.
Dalšími účastníky děje jsou kunsthistorik Roman Rops, který se vyskytuje už v Urbanově románu Stín katedrály, a antikvář Max Unterwasser. Urmannovým protipólem je Martinův šéf z reklamky Kňour, ztělesňující vše, co se autorovi na světě byznysu a pragmatismu nelíbí. A hlavně je tu trojice ženských postav; jak už to u Urbana bývá, jsou mladé a tajemné.
Eco a ti druzí
Na Urbanův nový román lze snad nejpříhodněji použít označení "konstrukce". Nejen proto, že se zabývá architekturou, ale i proto, že jde o text kalkulující s účinností osvědčených nástrojů z klasické i moderní literatury. Inspiraci tak zvanou pokleslou literaturou, např. gotickým románem, Urban nikdy nezastíral. Stejně jako v Sedmikostelí a Stínu katedrály, i tady najdeme sérii rituálních vražd.
Co Urban převzal od Umberta Eca, je zjevné: předně téma jazyka. I český čtenář má už k dispozici jeho Hledání dokonalého jazyka a ví cosi o historii šifer a jazykových hříček. Není to však jediný motiv jazyka v Ecově díle. Oběti ve Jménu růže mají zčernalý jazyk, protože se otrávily jedem, kterým byly napuštěny stránky knihy, jejíž jazyk odhaluje pravdu; jenže Eco tu má oproti Urbanovi vtip navíc.
Snaha rozluštit kód skrytý ve stavbách, nápisech, číslech, událostech, biblických textech či kabale pak naznačuje inspiraci nebo alespoň příbuznost s Ecovým Foucaultovým kyvadlem. Tady se však Urban na rozdíl od italského profesora tváří, že tohle všechno bere vážně.
Urban má rád i hrátky se jmény. Martin Urmann má stejné iniciály jako jeho tvůrce a spisovatel nezastírá, že jde o jakési jeho alter ego. Urmann kromě toho odkazuje k jakémusi "původnímu muži" - jak v hledání pravdy, tak v pudovosti. Urmannův průvodce Roman Rops může i nemusí být narážkou na francouzského autora řady náboženských a historických knih Henri Daniela Ropse (1901-1965) a stejně tak to může být ukazatel na Féliciena Ropse, belgického symbolistu (1833-1898). Ale možná se to jméno Urbanovi jen líbilo.
Stálo to za to?
Gotický román, detektivka či román s tajemstvím nebudou méně zdařilé jen proto, že nakupení událostí a události samé jsou nepravděpodobné, nebo že postavy jednají tak, jak by normální člověk nikdy nejednal. Rituální vraždy se dějí i ve skutečnosti, v knize se mohou dít častěji; u Urbana se však vyskytují až příliš často a nelze to asi vysvětit jen tím, že autor je potřebuje.
Stejně jako nelze vše svádět na slovo, jež tu ještě nezaznělo, postmoderna. Jak si všimli i někteří jiní recenzenti, Santiniho jazyk připomíná nakupením oněch nepravděpodobností spíše Dana Browna a Šifru Mistra Leonarda než Eca nebo Meyrinka. Když dojde Urmann na konec pátrání, řekne si čtenář, který nechtěl jen číst "nového Urbana", jestli ono odhalení skutečně za tolik mrtvol stálo.
Je třeba říci, že Urban je lepší autor než Brown: jazykem, přípravou i schopností vyvolat atmosféru. Přesto čtenáře napadne, jestli i příští Urban bude pojednávat o odcizeném muži, který pátrá po tajemství, je svědkem řady rituálních vražd a oddá se občas temnému sexu s tajemnými ženami.
Miloš Urban: Santiniho jazyk. Argo, Praha 2005. 393 stran, náklad a cena neuvedeny.
