O incidentu informovala BBC. Osmašedesátiletý dramatik, prozaik, laureát ceny PEN Pinter Prize a držitel Řádu britského impéria, který dvakrát navštívil Prahu, musel podstoupit operaci páteře. "Myslel jsem, že se už jen tak třikrát nadechnu a bude konec," vzpomíná londýnský rodák Kureishi na první vteřiny poté, co se mu v italské metropoli 26. prosince při procházce zatočila hlava a upadl.
"Po pár minutách jsem se probudil v louži krve, krk jsem měl bizarně zkroucený a vedle mě klečela manželka," popsal na Twitteru moment, kdy si uvědomil, že necítí zbytek těla a nedokáže hýbat končetinami. "Jako by se tělo oddělilo od duše. Vypadalo to jako pěkně ubohý a nepoctivý způsob, jak umřít," ohlíží se.
Dear followers,
— Hanif Kureishi (@Hanifkureishi) January 6, 2023
I should like you to know that on Boxing Day, in Rome, after taking a comfortable walk to the Piazza del Popolo, followed by a stroll through the Villa Borghese, and then back to the apartment, I had a fall.
Od té doby leží v římské Univerzitní poliklinice Agostina Gemelliho. "Nemůžu se podrbat na nose, někomu zavolat ani se najíst. Umíte si představit, jak je to ponižující, nedůstojné a nakolik to zatěžuje ostatní. Podstoupil jsem operaci páteře a můj stav se drobounce zlepšil," dodává spisovatel.
Nyní ho čeká rehabilitace, tweety za něj zveřejňuje syn. "Zatím není jasné, jestli ještě někdy budu chodit nebo zda dokážu udržet v ruce pero," zdůrazňuje. Uživatele sociálních sítí požádal o asistenční zařízení ovládané hlasem, díky němuž by mohl dál vést "alespoň nějaký poloviční život". Kureishi v roce 2013 přišel o většinu jmění poté, co naletěl účetnímu renomované firmy a nechal jej investovat celoživotní úspory, připomíná deník Guardian.
Hanif Kureishi začínal jako dramatik, brzy navázal stálou spolupráci s nekomerčním divadlem Royal Court v londýnské oblasti West End.
Celosvětově proslul jako autor scénáře k Mé krásné prádelničce, filmu z roku 1985 o britském homosexuálovi z pákistánské rodiny, který se v Londýně za éry premiérky Margaret Thatcherové chce stát úspěšným podnikatelem a obnoví homosexuální svazek s bílým kamarádem, dnes účastníkem srazů rasistů. Snímek odstartoval kariéru herce Daniela Day-Lewise, natočil jej Stephen Frears. Kureishi za scénář získal Cenu newyorských filmových kritiků i nominaci na Oscara.
Jako prozaik se zapsal Buddhou z předměstí, který se odehrává na londýnském předměstí a vypráví o bisexuálovi pákistánského původu. Kniha obdržela cenu Whitbread Award pro nejlepší debut a BBC podle ní roku 1993 natočila seriál s hudbou Davida Bowieho.
Úspěch měl spisovatel také s románem Byli jsme si blízcí. I podle něho vznikl snímek, jenž byl pro změnu oceněn Zlatým medvědem na berlínském festivalu, přestože tato kniha vzbudila rozruch explicitními erotickými scénami a částečnou autobiografičností. Stejně jako protagonista tehdy také autor kvůli nové lásce opustil manželku a dva malé syny. Kritici vyčítali Kureishimu, že ublížil svému okolí, a vlastní sestra mu vyčetla přes média, že kvůli úspěchu prodal rodinu.
"Spisovatel vysloví to, co druzí lidé nemůžou. Spisovatel popisuje poznání, kterému se ostatní brání," řekl k tomu Kureishi v rozhovoru pro Lidové noviny, když roku 2012 navštívil pražský Festival spisovatelů. "Když jsem byl mladík, můj otec měl doma zakázané knihy. Henryho Millera, D. H. Lawrence, Vladimira Nabokova, všechny tyhle spisovatele obviňovali, že tu linii překročili. Dnes už nikdo neřekne, že Milenec lady Chatterleyové by se měl zakázat. Dnešní překročení hranice intimity bude za deset let působit normálně," prorokoval.
Na pražském festivalu se vyznal z obdivu k Josefovi Škvoreckému, Václavu Havlovi a zejména Milanu Kunderovi. "Kniha smíchu a zapomnění nebo Žert jsou fantastická díla. Je skvělý nápad napsat knihu o chlapíkovi, jemuž se rozvalí celý život jen kvůli vtipu o Trockém," poznamenal tehdy.
Kureishi byl ale v Česku už dřív. Poprvé přijel v květnu 1999 jako host menšího festivalu, který uspořádala Britská rada. Motto znělo Multikultura z Británie, Kureishi zde účinkoval jako postkoloniální romanopisec a tvář etnicky pestřejší ostrovní společnosti. Kromě Prahy měl autorská čtení v Brně a Plzni. "Ironizuje, pitvoří a zároveň pravdivěji než většina jiných umělců demaskuje přežité koloniální pohledy na mikroklima tamních etnických diaspor," napsala o něm tehdy Mladá fronta Dnes.
Mezi autorova nejčastější témata patří mezilidské vztahy, rasa, národnost, imigrace, vyděděnost a vykořeněnost, multikulturní společnost, sexualita či rocková hudba. Kromě jeho nejslavnějších děl v českém překladu vyšly také prózy Gabrielův dar, Láska ve smutné době a zatím naposledy před pěti lety Vůbec nic. Tato kniha pojednává o slavném režisérovi, který je kvůli stáří a nemoci uvězněn ve svém londýnském bytě a odkázán na pomoc výrazně mladší manželky. Začne ji však podezírat z nevěry.
"Poslední dobou cítím, že jsem jako spisovatel s postupujícím věkem zpomaloval, ale nápady mi nedošly. Postavy, hlasy, situace, mám jich v hlavě stejně jako dřív, ne-li víc," uvedl spisovatel na Twitteru toto pondělí večer.
Trailer z filmu Má krásná prádelnička
