Blanko, nedávno vyšla vaše druhá básnická sbírka Zlodějky lžiček. Co bylo námětem této sbírky?
Básně pro druhou sbírku vznikaly postupně, řadu let. Až za poslední rok jsem vlastně nacházela některá společná témata. Vracím se v nich do dětství, k vlastním kořenům, snažím se nějak zachytit vzpomínky na matku, uvažuji nad tím, co je v dnešní době hrdinstvím... A samozřejmě nechybí ani zlodějky lžiček jako jedna podkapitola sbírky. Protože se mi doma nahromadily lžičky, které jsem si odvezla z různých domovů, bytů, od přátel, s nimiž jsou spojeny krátké příběhy nebo čistě emocionální inspirace.
Jsou Zlodějky lžiček něčím specifické? Čím čtenáře zaujmou ve srovnání s jinými sbírkami?
Nejde pouze o knihu poezie, je výrazně výtvarně zpracovaná díky výjimečné fantazii ostravské výtvarnice Hany Mičkové. Nechala jsem jí naprostou svobodu a sledovala, jak se rodí výtvarný svět zlodějek, který je dalším úhlem pohledu na témata, jimiž se v textech zabývám. Dalším bonusem je hudební nahrávka, která obsahuje písně a instrumentální skladby tvůrců, kteří jsou mi blízcí. Takže otevírá další, tentokrát hudební svět zlodějek. Dva písňové texty, které nejsou obsaženy ve sbírce, zhudebnila Hana Kopřivová, čtyři instrumentální skladby naprosto geniálně zkomponovala violoncellistka Terezie Kovalová (Calm Season), dále uslyšíte saxofonistku Marcelu Kučovou nebo bratry Vankovy.
Poezie je ve srovnání s prózou dost okrajový žánr. Jak je na tom podle vás co do oblíbenosti v 21. století?
Nevnímám poezii jako okrajový žánr, protože se jí zabývám a hledám různé jiné možnosti, jak poezii k lidem dostat. Už v těchto dnech začínám pomalu připravovat dramaturgii Poetické scény pro festival Colours of Ostrava, která má vysokou návštěvnost a velký úspěch, takže cítím i touhu lidí po něčem výjimečném, poetickém...
Myslíte si, že dnešní uspěchaná doba poezii potřebuje?
Myslím si, že potřebujeme vše, co je tvůrčí, výjimečné, plné fantazie, autenticity a upřímnosti.
Vy sama ale poezií žijete. Čím se ve vlastní tvorbě necháváte inspirovat?
Řada motivů přichází při mých cestách vlakem, v tramvaji, na ulici... To je opravdu různorodé, záleží i na tématu, kterým se aktuálně zabývám.
Vy se ale nevěnujete výlučně jen básním...
Píši divadelní hry, mám rozepsaný román a také pohádku pro děti, ale takovou netypickou. Ráda bych opět s výtvarnicí Hanou Mičkovou stvořila další fantazijní svět - pro děti.
Od žánrů můžeme přejít k vašemu poetickému projektu Guerilla Poetring. Mohla byste stručně popsat, oč v něm jde?
Jde o básnění ve veřejném prostoru. V daný den, který je vždy dopředu vyhlášen na stránkách projektu na facebooku, lidé vyrazí v desítkách měst v ČR i v zahraničí do ulic lepit básničky. Místa s básněmi pak fotí a publikují na naší stránce na facebooku, aby je podle této malé nápovědi mohli další nadšenci objevovat. Básně se tak šíří nejen v ulicích, ale i na facebooku a v jiných médiích. Já osobně ráda vylepuji básně klasiků českých i světových.
