Ve čtyřhodinovém monologu vzpomíná spisovatel na dětství i pobyt v koncentračním táboře, kam se dostal jako šestnáctiletý židovský chlapec.

"Celý život jsem měl štěstí na kamarády," líčí v pasáži věnované tomu, jak se jako novinář po válce dostal do Izraele. Hovoří o roce 1968, kdy do této země emigroval, i o svém životě v USA, kde ve Washingtonu přednáší literaturu a film na univerzitě. Před dvěma lety byl nominován na Pulitzerovu cenu.

"Mám pocit, že jsem to natočil jako svůj vlastní dvojník. Překvapuje mě, že mám tak zajímavý život," řekl Lustig o nahrávce. O veselých věcech prý vypráví dětem a vnukům, ty smutnější podle něj mají širší platnost. Proto za nejlepší část považuje vzpomínky z válečné doby.

"Jsou o tom, jak se člověk chová, když je pod tlakem. Když tě odsoudí k smrti, přestože jsi nic neudělal. A jak se při tom chovají ti ostatní. Že ti moudří zhloupnou a ti zdánlivě hloupější se projeví jako moudří, ustrašení jsou odvážnější než ti, kteří odvážně vypadali. Že život je vlastně taková dlouhá, nikdy nepřestávající zkouška, kdy jediným měřítkem je měřítko naší civilizace, staré dva a půl tisíce let," uvedl.

Arnošt Lustig před Vánoci oslaví devětasedmdesátiny. Do Čech jezdí často a rád. Žije ale v USA, kde má rodinu, vnoučata a jak sám říká - klid na psaní.

Mezi jeho nejslavnější knihy patří například povídková kniha Démanty noci, novela Dita Saxová či Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou.