Karlovy Vary - Latinskoamerické filmy ve festivalovém programu ukazují profesi hlídače jako prostor, do něhož se uchylují podivínská, asociální individua.
Debutové snímky Gigante a Parque vía civilním, anekdotickým způsobem protrétují postavy hlídačů ve starém domě a v supermarketu.
Latinská Amerika je na světových filmových festivalech v současné době jedním z nejsledovanějších filmových regionů. Centry vlny civilních, minimalistických a formálně vybroušených snímků jsou Mexiko a především Argentina. Latinskoamerické filmy často přejímání cizí filmové vlivy a proudy a přizpůsoboují je tamní společenské situaci a kulturní tradici.
Důkazem toho jsou excentrické spirituální snímky režiséra Carlose Reygadase (Souboj s nebem) či inspirace americkým nezávislým filmem v díle Fernanda Eimbckeho (Kachní sezóna). Pro tvorbu řady zdejších filmařů v čele s Lisandrem Alonsem (Mrtví) je typická dějová vyprázdněnost a odtažitý přístup k postavám, jež divák poznává často pouze skrze drobné náznaky v jejich chování.
Argentinský Gigant i mexický Parque vía do těchto trendů spadají.
Oba snímky zobrazují portréty osamělých mužů pracujících jako hlídači. Hrdina Giganta Jara je stydlivý tlustý noční strážný v supermarketu, hlavní postava Parque vía Beto zase stárnoucí muž, který už třicátý rok obývá a hlídá starý dům určený k prodeji.
Pro oba filmy je klíčový vztah hrdinů k prostředí, o něž pečují. Beto je stejně vysloužilý, ale na svůj věk dobře udržovaný, jako dům, který má v opatrování. Jaru zase jakožto muže z obchoďáku charakterizuje především otylost a odměřený, chladný vztah k ostatním lidem.
Beto se pak před diváky pozvolna odhaluje jako divný pavouk protkávající letitou stavbou sítí svých vláken, zatímco Jara směřuje ze své konzumní supermarketové sterility k navázání vztahu s druhým člověkem. Parque vía je mrazivý portrét stárnutí a chátrání, zatímco Gigant subtilní romantická komedie.
Společná oběma dílům je také jejich anekdotičnost.
Děj Parque vía lze chápat jako černou anekdotu o tom, že starého psa novým kouskům nenaučíš, roztaženou do plochy celovečerního filmu (tímto zředěním děje získává snímek prostor pro fascinující ztvárnění intimního vztahu muže a jeho domu). V Gigantovi se zase anekdotičnost promítla do stylu - ve snímku výrazně převažují statické záběry, přičemž ironie často vzniká střihem z jednoho záběru na druhý (podobný princip nalezáme v prostoru mezi jednotlivými panely v komiksových stripech).
Oba zdařilé snímky se však zásadně liší svým vyzněním. Pesimismus a ponurost Parque vía stojí ostře proti roztomilé nesmělosti robustního hrdiny Giganta. Zatímco Betovým emblémem je pavouk (celý snímek začíná detailem pavouka lezoucího po bílé zemi, kterého rozdrtí podrážka hrdinovy boty), Jarovi zase dělá společnost průmyslová kamera. Vyšinuté charaktery obou hlídačů pak shodně ukazují, že hlídat je třeba především sebe sama.
Gigant (Gigante). Argentina, Uruguay, Německo, Nizozemsko, 2008. Režie : Adrián Biniez. Hrají: Horacio Camandule, Leonor Svarcas, Néstor Guzzini.
Parque vía. Mexiko, 2008. Režie: Enrique Rivero. Hrají : Nolberto Coria, Nancy Orozco, Tesalia Huerta.