MFDF 2013 - Každý ten příběh zná. I někdo, kdo o sport, a navíc ještě cyklistiku, zakopne jen jednou za čtyři roky, když kvůli všudypřítomné olympiádě nejde dál netknutě kličkovat. Jenže největší sportovní drogová aféra Lance Armstronga vykrystalizovala v shakespearovské drama o pádu na dno, lžích až za hrob a naprosté ztrátě důvěryhodnosti jednoho z nejpopulárnějších sportovců světa. Koho by to nezaujalo alespoň coby neobyčejný příběh?
Jestli je všechna ta negativní a zveličující energie na místě, se bude ptát i Armstrongova lež, která zatím na metakritickém serveru rottentomatoes.com nezískala podprůměrné hodnocení. Můžeme být tedy rádi, že ji do programu zařadil i jihlavský festival dokumentárních filmů.
Pozitivní ohlasy si dokument Alexe Gibneyho odnesl už z festivalů v Torontu a Benátkách, na nichž byl mimosoutěžně promítán.
Z oslavné rutiny senzace
Oscarový režisér Gibney (Taxi to the Dark Side) doprovázel svého oblíbeného sportovce od roku 2009 a měl v plánu sestříhat klasický oslavný dokument o jeho životě, vítězstvích, boji s rakovinou, charitativní činnosti a samozřejmě plánovaném comebacku. Když vypukla silně medializovaná aféra, došlo mu, že původní koncept ztratil opodstatnění a film buď nemá smysl dokončovat, nebo musí být pojat zásadně jinak.
Jako závodníkův fanoušek požadující vysvětlení, jak se sám tituluje, se rozhodl pro druhou možnost, a dokonce přesvědčil samotného Armstronga, aby se nebál svým selháním čelit a dál s ním na filmu spolupracoval.
Původně celkem rutinní námět se tak podle slov jejích tvůrců změnil na „anatomii lži". Vyjádří se cyklistovi nejbližší, přátelé i spolupracovníci, kteří se prý doposud drželi zcela mimo pozornost médií. Nejvíc samozřejmě všechny zajímá, co řekne samotný „antihrdina".
Ve filmu Armstrong odhaluje i nejtemnější zákruty svědomí, ale nepřestává o sobě tvrdit, že je jedním z nejlepších cyklistů všech dob. Nespoléhá tedy na falešnou skromnost, což lze jistě považovat za první dobré znamení. Snímek tedy rozhodně není pouhou dojímavou omluvou. Z Armstrongovy strany je účast jistě dalším pokusem o veřejnou rehabilitaci, stejně jako když poskytl exkluzivní rozhovor Oprah Winfrey.
Poučná deziluze
Podle Boyda van Hoeije z Hollywoodreporter.com se ale z filmu nakonec dovíme jen dosti málo. „Gibney nepokládá těžké otázky, na něž by se neptala už Oprah. Zato nám ale nabídne detailnější pohled na fungování dopingu." I přes výsledné nadprůměrné hodnocení dochází Hoeij k tomu, že změna konceptu byla pro režiséra především jediným východiskem, jak nezahodit pět let života, což na snímku poznáme.
I Justin Chang z Variety dochází k tomu, že dokument je sice neobjevný co do pikantních přiznání, ale zato detailní a v dobrém slova smyslu vyčerpávající v tom, o čem už jsme slyšeli odjinud. Síla Armstrongovy lži podle něj spočívá právě v detailu. Zaujala ho prostřední třetina, střídající mezi rozhovory pořízenými v roce 2009, v nichž sebejistý a silný sportovec stále ještě popírá jakákoliv podezření, a současností, kdy už byl v úplně jiné situaci. „Lance se však stále nekaje tolik, jak by si asi mnozí představovali."
Chris Michael z The Guardianu si všimnul, že Armstrong zůstal silnou osobností. „Pokoušel se opanovat i můj dokument," poznamenal si režisérův postřeh z torontské projekce. „Tento kus sice postrádá tragickou a přirozenou krásu závodnického Senny, přesto nabízí zajímavý pohled na jednu epickou lež," zakončuje svůj text.
„Poučí vás a naplní deziluzí, režisér se zřejmě na Armstronga naštval jako každý. A Lance samotný nejspíš podlehl iluzi, že se stal tragickým hrdinou," naznačil Robbie Collin z The Telegraph, a potvrdil tak, že Gibney sice neopustil rank senzace, i tak má však jeho práce smysl. Což je asi nejvíc, co jsme si mohli přát.
Čtěte také
Ji.hlava nutí myslet. I s vězněm vycvičeným Al-Káidou
