Karlovy Vary - Po dokumentárních Slepých láskách a Poločasu rozpadu ze sekce Variety se na karlovarském festivalu představil další slovenský snímek. A hned ten doma nejúspěšnější - alespoň podle toho, že ve slovenské obdobě Českého lva získal celkem devět cen pojmenovaných Slnko v sieti.
Muzika Juraje Nvoty soutěží v sekci Na východ od Západu; film si premiéru odbyl v pondělí a vypráví příběh z přelomu 70. a 80. let, který se odehrává na jednom ospalém slovenském maloměstě.
Mastič strojů Martin je nadšený saxofonista pobývající v poněkud únavném manželství s těhotnou Marfou. Žije v dvojgenerační domácnosti s jejími rodiči a bratrem Žofrém.
S ním a jakýmsi Hruškovičem založí kapelu, která hraje po místních zábavách, Martin nadále zápolí i s neurotickou manželkou a neodolává svodům femme fatale Ančy Prepichové. A to je tak vše.
Muzika vyniká dobře odpozorovanou atmosférou éry normalizace, ale je stejně ospalá a dlouhá jako tohle "období temna" v československých dějinách. Oceněníhodné jsou nicméně herecké výkony.
Luboš Kostelný v hlavní roli přesvědčivě ztvárnil muže trochu otřískaného životem v komunistické době, Táňa Paulhofová a Dorota Nvotová hrají jeho dvě ženy - Paulhofová s grácií, Nvotová však trochu tlačí na pilu a "diblíkuje". Ve filmu se objeví i několik českých herců - například opět skvostný Jan Budař v roli Hruškoviče.
Muzice nutno přiznat, že pro slovenskou kinematografii znamená krok vpřed. Kromě dobrých hereckých výkonů a přesvědčivé výpravy či kostýmů přichází i s pokusem reflektovat nedávnou minulost života v zemi; takových filmů je na Slovensku i u nás málo.
Ubíjející život hlavního hrdiny se ale přenáší i do ubíjející atmosféry filmu: mastič Martin se vleče svým životem, zmítá se mezi vztahem k manželce a milence, potýká se s tchyní a zápasí o svého syna - nic z toho ale nemá dostatek síly, aby ho to dokázalo hlouběji zasáhnout.
Zábavné jsou některé epizody z dobrodružství kapely včetně nástrah prověrkových přehrávání, kdy secvičí například píseň o zlotřilých imperialistech a hodném soudruhu Leninovi. Občasná vtipnost ale nepřebije celkovou unylost.
Film zobrazuje řadu typických atributů z éry normalizace, kterou vykresluje hlavně jako nekonečnou nudy - jenže závažnější tóny zcela chybí. A třeba do dramatické sevřenosti Životů těch druhých, v nichž se s minulostí pokusili vyrovnat v Německu, má snímek každopádně dost daleko.
Jako by nejen v Česku, ale i u "bratrů Slováků" pořád chyběla snaha do traumat minulosti hlouběji říznout, vyklepat pelíšky a objevit skutečně silné téma.
