Recenze - Znáte ten vtip: Globalizace je, když anglická princezna s egyptským přítelem havarují ve francouzském tunelu s německou limuzínou poháněnou holandským motorem a řízenou belgickým řidičem nalitým skotskou whisky při honičce s italskými novináři fotícími japonskými foťáky a následně přes veškerou péči amerických lékařů se skalpely ze švédské oceli a švýcarskými léky zemřou.
V případě recenzovaného filmu globalizace znamená, že film nazvaný Mongol pojednávající o Čingischánovi natočil na objednávku kazašského ministerstva pro kulturu a informace ruský režisér s japonským a čínským hercem v hlavních rolích a sestřihal jim to celé střihač Matrixu.
Úroveň řemesla
Zdrojem nesmírné švandy pro zdejší publikum může být jak maximální snaha „kazašskoj národu" dokázat světu, že nejsou Boratové, tak časté neartikulované hrdelní chrčení, jež stepní hrdinové pokládají za zpěv či projevy sounáležitosti. Ano, s některými kulturními předsudky se dá Mongolovi vysmát dosyta, ovšem je otázka, jestli to bude smích inteligentní a prozíravý.
Mongol se totiž letos - na rozdíl od Menzelova Anglického krále - dostal do finálové pětky zahraničních filmů nominovaných na Oscara v kategorii neanglicky mluvených snímků a úroveň jeho řemesla stojí tak vysoko, že si o tom u nás mohou nechat víceméně všichni zdát.
Třeba jenom krajinomalebná kamera Sergeje Trofimova (Noční a Denní hlídka), která používá přirozeně zemité odstíny barev pro civilní scény a modré filtry pro nadživotně stylizované scény, ukazuje, jak vhodně se dá střídat „evropský" a „americký" styl.
Mongol je navíc jakýmsi reparátem po nepovedeném koprodukčním Nomádovi z roku 2005, jejž původně natáčel český režisér Ivan Passer, než ho nahradil právě režisér Mongola Sergej Bodrov - známý hlavně díky filmu Kavkazský zajatec (1996).
Kristus, Mojžíš, Putin
V onom spojení tvůrců vícera národností a v napůl historickém, napůl mytologickém příběhu o vzniku velké říše můžeme spatřovat i příznak jisté nostalgie po Sovětském svazu, po sjednocení a velmocenském postavení.
Snaha Kazachstánu ukázat se světu jako nezaostalá země ústí přinejmenším k tomu, že hrdina Temudžin (jenž se stane Čingischánem) připomíná spíš někoho mezi Kristem, Mojžíšem a samurajem nežli krutovládce, jak ho máme zafixovaného z hodin dějepisu.
Snímek ve svém líčení morálních kvalit panovníka nečiní žádnou otevřenou narážku třeba na Vladimira Putina, jde spíše o projev touhy po silné patriarchální figuře, touhy zakořeněné hluboko v asijských kulturách. Tato figura se zde přitom neprojevuje nijak dobyvačně.
Jde o typického mučedníka, muže nezvykle klidného, zadumaného, který přesvědčuje okolí svou nezlomností, nikoli silou. Mluví tiše, je štědrý a spravedlivý. Jeho vztah k ženám v sobě nenese stopy nadřazenosti, plně věří monogamii a svou lásku věnuje i nevlastním dětem, které má manželka kvůli složitým okolnostem s jinými muži.
Přitom film nevyznívá jako nechtěná karikatura, což je dáno hlavně přesvědčivým hereckým výkonem hlavního představitele Tadanobua Asana - mimochodem jednoho z nejpopulárnějších a nevytíženějších asijských herců posledních dvou desetiletí.
Autoři jdou v popisu Temudžinova utrpení tak daleko, že když se po zhruba hodině chopí meče a poseká houfy nepřátel, dostaví se klasický efekt z Kurosawova Rudovouse. Kino, jež jím dosud téměř pohrdalo a lehce se nad tím fackovacím panákem nudilo, náhle vzrušeně nadskočí na sedadlech, když pozná jeho dosud skrývané, téměř až nadlidské schopnosti.
Alternativa k americkým velkofilmům
„Rusko-asijský" bájeslovný přístup se projevuje v celkové struktuře vyprávění. V několika zdejších recenzích se už objevilo, že film trochu vypadá jako sestřih nějakého většího příběhu, snad seriálu; že v ději chybí podstatné informace typu: jak Temudžin coby dítě vyvázl zpod ledu, který pod ním praskl, jak se později dostal z okovů, jak se mu podařilo naverbovat bojovníky.
Vzhledem k tomu, že není nic známo o jiném sestřihu, je 120 minutová verze definitivní a soběstačná. Způsob, jímž vypouští závažné zvraty, drama a komplikace, je natolik systematický, že ho těžko chápat jinak než jako záměr prezentovat Temudžina v mytickém rozměru. Nemožné se prostě děje bez vysvětlení. Přesně tak vznikají legendy.
Vrcholně se to projeví v závěrečné bitvě, jejíž finále je komponováno v duchu němé klasiky Alexandr Něvský od Sergeje Michajloviče Ejzenštejna: patetická gesta, hra světel, abstrakce a znakovost věcí - jen záblesky bouřící oblohy, zvednutý meč, upřený pohled. Samotná akce chybí, režie nás namlsala dopředu při prvním „kombajnovém" nájezdu.
Něco takového by bylo v hollywoodském filmu nemyslitelné. Pokud má být hrdina superhrdinou, pak je vše ukázáno naplno. Rusko-asijský Čingischán je však realistický, kdykoli je v záběru - a vše, co nelze zobrazit a jde jen podat ústně, tu není.
Dobrý koncept a výborná alternativa k velkofilmům ze Západu.
Mongol (Kazachstán, Rusko, Mongolsko, Německo, 2007). Režie Sergej Bodrov, scénář Arif Alijev, Sergej Bodrov, kamera Sergej Trofimov, hudba Tuomas Kantelinen. hrají Tadanobu Asano, Honglei Sun, Khulan Chuluun, ad. 120 minut, distribuce Bontonfilm. Česká premiéra 17. dubna 2008.
