New York - Ve věku 85 let zemřel americký herec Farley Granger, který na přelomu 40. a 50. let patřil mezi hollywoodské hvězdy a hrál ve dvou filmech Alfréda Hitchcocka. Poté se přesunul na Broadway a do televize, objevil se v italských filmech.
Granger zesnul v neděli přirozenou smrtí ve svém bytě. V sedmnácti ho objevil v jednom z hollywodských divadel producent Samuel Goldwyn a dal mu sedmiletou smlouvu, která mu ze začátku zajišťovala sto dolarů týdně.
Poprvé se objevil před kamerou jako osmnáctiletý v americkém válečném dramatu Severní hvězda z roku 1943. Patetický film z ukrajinské vesnice byl nominovaný na šest Oscarů a jeho tón je vzhledem ke datu vzniku pochopitelný. Z dnešního pohledu ale zůstává spíš klasickou ukázkou propagandy a také neznalosti, s níž Američané ztvárnili život v tehdejším Sovětském svazu.
O pět let později pak přišla jedna z Grangerových nejznámějších rolí. V Hitchcockově thrilleru Provaz inspirovaném skutečnou událostí ztvárnil jednu z ústředních postav. S Johnem Dallem hráli dva kamarády, kteří uškrtí spolužáka pro pocit vzrušení.
Poté uspořádají párty pro rodinu a přátele oběti, při níž je tělo mrtvého nacpáno do podstavce sloužícího jako švédský stůl. Protihráčem je tu jejich bývalý vysokoškolský profesor v podání Jamese Stewarta (Vertigo). Film proslul i formálně tím, že je natočen jakoby v jednom záběru (ve skutečnosti jich je víc, ale střihy jsou neviditelné). Na svou dobu byl snímek i odvážný, protože obsahoval homosexuální podtexty.
V roce 1951 hrál Granger hlavní roli v dalším Hitchcockově filmu Cizinci ve vlaku. Tady ztvárnil tenisovou hvězdu, jež nenávidí svou nevěrnou ženu. S mužem, který se chce zase zbavit svého otce, se proto rozhodnou, že si navzájem „vymění oběti".
Mezitím se objevil ve slavné noir krimi Žijí v noci (1948). Tady ztvárnil jednoho ze tří zlodějů, který se na útěku zamiluje. Snímek Nicholase Raye později znovu natočil Robert Altman.
V půli 50. let Granger opustil Hollywood a vydal se studovat herectví do New Yorku. Vysvětloval to tím, že nezná žádné herecké techniky a mohl by se dostat do problémů, až jeho sláva pomine. A to se také paradoxně stalo. K filmům se sice vrátil, ale bývalé hvězdnosti už nedosáhl.
Po absolvování kursů se vyplatil se ze smlouvy a cestoval po Evropě. Hrál v několika italských snímcích, ze kterých stojí za zmínku hlavně Viscontiho Vášeň z roku 1954. V roce 1970 pak ztvárnil hlavního protivníka Buda Spencera a Terence Hilla v komediálním westernu Pravá a levá ruka ďábla.
Během 70. let v Itálii účinkoval v několika velmi laciných a krvavých hororech (giallo) a kriminálkách (poliziesco), kde režiséři využívali jeho dávné popularity „úchylného vraha". Z jeho posthitchcockovských amerických snímků je známý komediální horor Drahý zesnulý (1973).
Už v roce 1959 debutoval Granger v muzikálové adaptaci Pýchy a předsudku na Broadwayi, kde pak průběžně působil. V téže době začal hrát i v televizi (soap opery As the World Turns, One Life to Live). Ještě v roce 2001 debutoval v londýnském West Endu.
Jeho dlouholetým partnerem byl producent Robert Calhoun. Ten mu pomohl sepsat pikantní memoáry se spoustou drbů a anekdot o zlatém věku Hollywoodu a jeho představitelích - od producenta Mikea Todda po herečku Ritu Hayworthovou.
Gardner se tu přiznal i k flirtům a vztahům s mnoha muži i ženami, mezi něž patřili Ava Gardnerová, Shelley Winters, skladatel Leonard Bernstein i scenárista Provazu Arthur Laurents. "Nikdy jsem se nestyděl a nepotřeboval se nikomu za své vztahy omlouvat … miloval jsem muže, miloval jsem ženy," napsal v knize.
Granger jako jeden z dvojice padouchů v Hitchcockově Provazu:
