Řím - Filmového režiséra a scénáristu Luigiho Comenciniho proslavily v první polovině 50. let zejména komedie Chléb, láska a... Ale i jeho další díla se většinou setkávala se slušným ohlasem. O smrti umělce informovala jeho rodina.
Comenncini vyšel z kvasu italského neorealismu. Natočil padesátku filmů - převážně komedií a také dětských snímků. Proslavil se zejména komediálním diptychem Chléb, láska a fantazie (1953) a Chléb, láska a žárlivost (1954) s Ginou Lollobrigidou a Vittoriem De Sikou v hlavních rolích.
V něm se podle tehdejší kritiky vzdálil neorealismu, v té době určujícímu italskému filmovému proudu - prý "postrádal bojovnou kritičnost lidské společnosti". Ljubomír Oliva, autor knihy Režiséři - Itálie, mluví doslova o "malebných obrázcích, kde příroda, lepé tvary a čítanková dobrota překrývají realitu italského jihu". Divákům se každopádně příběhy z horské vesnice líbily a hojně na ně chodili.
V roce 1955 odmítli Comencini a Lollobrigida točit další pokračování. Režii převzal Dino Risi a natočil propadák v hlavní roli s mladou Sophií Lorenovou.
Luigi Comencini se narodil 8. června 1916 v městečku Salo u Brescie. Studoval architekturu a od mládí byl vášnivým filmovým fanouškem. Ještě za studií založil v roce 1937 s podobnými nadšenci a také budoucími tvůrci - Mariem Ferrarim a Albertem Lattuadou - filmový archiv (Cineteca Italiana).
Ve stejném roce se poprvé postavil za kameru, natočil krátký snímek La Novelletta (Novinka). Ve válečném období i těsně po válce se živil jako asistent režie a filmový kritik. Jeho debutový celovečerní film Proibito Rubare, ke kterému si napsal i scénář, vznikl v produkci Carla Pontiho v roce 1948.
Na komerční úspěch komedií Chléb, láska a... se Comencinimu sice nepodařilo navázat, zaujal ale ještě slušnou řádkou filmů. Například satirická komedie Všichni domů (1960) je považována za jeden z nejlepších filmů desetiletí; v bývalém Československu se promítaly mimo jiné Bubovo děvče (1963), Vysoká karetní hra (1972) a Bože, jak hluboko jsem klesla (1974) či Silnice Řím - Neapol neprůjezdná! (1978).
Comencini bodoval i u dětských diváků, třeba filmem Panáček ze dřeva (1972), kde se v roli laskavé víly představila opět Gina Lollobrigida. V roce 1988 převedl na filmové plátno operu Giacoma Pucciniho Bohéma. Režisérovým posledním počinem byl Marcellino z roku 1991.
Držitel Zlatého lva za celoživotní dílo z benátského festivalu (1987) má čtyři dcery, které se v uměleckém světě také neztratily. Asi nejúspěšnější z nich je filmová režisérka Cristina Comenciniová, jejíž snímek Don't Tell byl loni nominován na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů.