Jeden svět 2014 - Dvacetiletý Čečenec Zelim žil se svou rodinou v severokavkazském Ingušsku na jihu Ruska. Jednoho dne se ale jeho život od základů změnil. Místní policisté ho zadrželi a obvinili z teroristického útoku, který nespáchal. Následovalo pět dní mučení, při kterém se z něj pokoušeli dostat přiznání. Nepodařilo se jim to, Zelim měl velké štěstí a přežil.
Vyprávění mladého Čečence zachytila ve svém dokumentu ruská režisérka Natalija Michajlovová. "Mnoho Rusů si myslí, že všichni Čečenci jsou teroristé," doufám, že můj film to pomůže změnit," říká Michajlovová.
Snímek Zelimova zpověď představila v uplynulých dnech na festivalu dokumentů o lidských právech Jeden svět.
Vše začalo, když před třemi lety hledala téma pro svůj absolventský film při studiu na německé filmové škole. Odjela do Moskvy, aby se setkala s lidmi z ruského Centra proti diskriminaci Memorial a dalších podobných nevládních organizací.
"Přijela jsem tam a hned první den jsem potkala Zelima. Jeho příběh mě šokoval," popisuje mladá režisérka. "Hodně jsme si spolu povídali a já jsem se ho zeptala, jestli bych si mohla rozhovor s ním natočit. On tehdy řekl, že ne, že se bojí. Prý to můžeme udělat, až bude na nějakém bezpečném místě."
Elektrické šoky a rány tyčí
Vrátila se tedy zpátky do Německa a za půl roku zamířila do Moskvy znovu. Tam se dozvěděla, že Zelim před pěti dny odletěl i se svou rodinou do Norska. Zavolala mu, a protože už byl v bezpečí, s natáčením souhlasil. V dokumentu dnes již třiadvacetiletý muž vzpomíná na dny, které předcházely jeho zadržení a detailně popisuje, co si pamatuje z mučení, kterým si prošel a s jehož následky se stále potýká.
Nejdříve to podle Zelima začalo elektrickými šoky a nejrůznějšími otázkami, jako například 'Kde jsi vzal ty zbraně?' Když odpověděl, že zbraň nikdy nedržel v ruce, elektrické šoky zesílily.
"Celé mé tělo se třáslo, pochopil jsem, že mě mučí, ale nevěděl jsem proč," vypráví Čečenec v dokumentu. Líčí, jak ho mlátili tyčemi po celém těle až do večera. "Ze začátku to šlo, pak jsem začal čím dál tím častěji ztrácet vědomí," dodává.
Podobné to bylo i v následujících dnech. Vyhrožovali mu, že ho podříznou, ukazovali mu fotografie těl bez hlav prý těch, kteří se také nechtěli přiznat. Teprve pátý den se k němu dostala advokátka a jeho utrpení skončilo.
"Asi tři nebo čtyři měsíce Zelim strávil v nemocnici v Ingušsku, nemohl mluvit ani chodit," říká režisérka Michajlovová. "Pak odjel do Moskvy, byl na kolečkovém křesle a lékaři mu pomohli postavit se na nohy. Říkali, že se tak stalo v pravý čas, protože jinak by už nemusel chodit vůbec," dodává.
Zelimova lékařská zpráva má více než dvacet stran. Má poškozených několik obratlů, nemůže nosit těžké věci, když hodně chodí, je vidět, jak je unavený. Potíže má i s očima, ušima a má poškozené i některé vnitřní orgány. Nemůže spát, trápí ho děsivé vzpomínky a noční můry.
"Překvapilo mě, že i přesto všechno, co prožil, příliš nevyjadřuje emoce. Myslím, že je to kavkazská tradice své emoce skrývat a nedat najevo svou slabost. Při vyprávění o mučení šel vždycky hodně do detailů. Pak jsem si na konci rozhovoru všimla, že už začíná být opravdu unavený. Nechtěl ale, aby to na něm bylo vidět," popisuje dokumentaristka.
Co bylo důvodem jeho zadržení?
Policisté v tamní oblasti prý potřebují vykazovat, že bojují s terorismem, a když takové případy nemají, vymyslí si je a obviní někoho nevinného, třeba jako byl Zelim. Nejde ale o jediný případ.
"Je velmi těžké udělat nějakou statistiku, mnoho lidí se bojí a nehlásí to. Mluvila jsem s několika lidmi z Memorialu v Ingušsku, kteří mi říkali, že k nim chodí téměř každý den někdo s podobnými zkušenostmi. Je to bohužel velmi běžné," říká ruská režisérka.
Zelimův příběh ale skončil prozatím šťastně. Se svou manželkou a třemi dětmi žije v Norsku, učí se norsky a přemýšlí prý o tom, že by začal studovat. Nedaleko od něj bydlí dokonce i jeho matka s ostatními sourozenci, kterým se o něco později podařilo rovněž z Ingušska utéct. Ani pro ně totiž nebylo v zemi bezpečno i kvůli tomu, že Zelimova matka podala trestní oznámení na policisty, kteří za jeho mučením stáli. Případ se dostal i k soudu, který policejního velitele osvobodil a jeho zástupci uložil osm let vězení.
Michajlovová říká, že svým dokumentem chtěla otevřít téma, o kterém málokdo ví. "Mnoho Rusů, když slyší o Čečencích, si myslí, že jsou to teroristé. Doufám, že by tento film mohl pomoci změnit jejich názor," říká ruská režisérka.
Její snímek se již promítal dokonce i v Ingušsku a Natalija doufá, že podobných promítání bude ještě víc. "Je to důležité pro tamější mladé lidi, aby věděli, co v podobném případě dělat, kam jít a na koho se obrátit," uzavírá.
