Což nutně nemusí znamenat nic špatného: Woodyho klasika a rutina si stále drží dost slušnou úroveň. Allenovo charisma je nesmazatelné, čitelné a silné, je to žánr sám pro sebe. Ale Sólokapr klesl i pod tenhle průměr.
Jeho filmy se dají rozdělit do tří kategorií. V jedné píše filmovou historii (Annie Hallová, Manželé a manželky), v druhé překvapuje povětšinou povedenými a nečekanými odskoky, třeba k černobílé frašce Celebrity nebo muzikálu Všichni říkají, miluji tě.
Do třetí kategorie patří všechno mezi tím. Což znamená kompilát klasických allenovských témat bez závažnějšího přesahu a zdánlivě bez větších ambicí. Takový výstřel od boku, důkaz toho, že Woody Allen bude točit i na smrtelné posteli, protože natáčení filmu se pro něj stalo samozřejmou součástí existence.
Tahle kategorie není v zásadě ani negativní, ani pozitivní. Občas se v ní zjeví zábavné filmy jako Pozor na Harryho, jindy se daří méně - třeba v Darebáčcích. Anebo právě v Sólokapru.
tentokrát samozřejmě dojde na pár skutečně povedených vtipů "Můj strýc zemřel, napadl ho kůrovec" nebo "Smrt není handicap! Já v dětství koktal, to chce výdrž, ono se to nějak vyvrbí". Ale na vyzdvižení výš než mezi "nejméně povedené Woodyho filmy" to nestačí.
Sólokapr tematicky hodně připomíná Tajemné vraždy na Manhattanu. I tady se poněkud nesourodá dvojice pouští do zdánlivě nesmyslného pátrání. Scarlett Johanssonová hraje roztržitou a poněkud zmatenou studentku žurnalistiky Sondru Pransky.
Když si s kamarády vyrazí na iluzionistické představení, mág v podání Woodyho Allena ji vytáhne na pódium a "nechá zmizet" v "kouzelné" bedně. Jenže tady se jí zjeví duch zavražděného novináře Joea Strombela.
Stihne jí říci jediné: že ví, kdo je tajemný "tarotový vrah" děsící celý Londýn, a že proti němu má Sondra najít důkazy. Začínající novinářka se pod vidinou sólokapra vydá po stopách domnělého vraha, britského aristokrata Petera Lymana, kterého s přehledem a nadhledem zahrál Hugh Jackman.
Největší problém poněkud chaotického pátrání, ve kterém Sondře pomáhá bez pořádně vysvětleného motivu také potrhlý kouzelník Allen, nastane ve chvíli, kdy se Sondra do Petera zamiluje. Miluje vraha? A je to vůbec vrah?
Allen se nechal slyšet, že právě díky Sólokapru se mu podařilo ve Scarlett najít druhou Diane Keatonovou, která si zahrála ve zmiňované Manhattanské vraždě. Těžko říct, co tím chtěl naznačit. Ale že by se mu podařilo znovu vyvolat elektrizující komickou souhru, jaká panovala mezi ním a Keatonovou, to ani náhodou.
Jejich společné výstupy skřípou jako písek mezi zuby. Trochu připomínají výstupy Dvořáka s Bohdalovou. Okatě nahazované a přepjatě deklamované vtipy bez špetky (zdání) improvizace. Johansonová má řadu předností, ale rozhodně k nim nepatří nenucená komičnost.
Znovu tu potvrzuje, že jí mnohem více sedí role, kdy je sice pasivním, ale o to dějotvornějším prvkem příběhu (Ztraceno v překladu, Match Point, Dívka s perlou). Jednoduše proto, že v rolích aktivních a cílevědomých žen nepůsobí přesvědčivě ani přirozeně.
Kromě dobře zahrané hlavní ženské postavy Allenovu novému filmu chybí i filmařská lehkost. Z některých záběrů je klapka a režisérovo "stop" cítit na sto honů, začátek záběru ještě chytne herce trochu nerozehrané a konec záběru je zase zastihne v poněkud tápající kudy dál, když došel text.
Anglické prostředí nicméně Woodyho filmům svědčí. Jeho zaujetí britskou smetánkou je živnou půdou pro bonmoty, ve srovnávání s americkou kulturou bývá většinou ironický a přesný. Přesto se ukazuje, že změna lokací není všespásná.
Skalní fandové budou ze Sólokapra odcházet spokojeni; jako po obědě, kdy se nenacpete k prasknutí, ale hlad je na chvilku zahnán. Ti méně věrní budou těžko hledat k podprůměrnému snímku shovívavost.
Sólokapr (Scoop) , USA, Velká Británie, 2006. Scénář a režie Woody Allen, hrají Hrají Scarlett Johansson, Woody Allen, Hugh Jackman, Ian McShane a další. 96 minut, distribuce Bioscop.
