Praha - Do českých kin vstupuje zatím poslední film Woodyho Allena a jedna z nejočekávanějších komedií roku, Vicky Cristina Barcelona.
Mnoho rozhovorů k filmu jeho režisér neposkytl, nejlepším navnaděním mohou být výňatky z jeho deníku ze španělského natáčení, publikované v srpnu v New York Times a psané v té nejlepší tradici Allenových povídek.
- SPECIÁL: Woody Allen přijede do Prahy
2. ledna - Dostal jsem nabídku napsat a režírovat film v Barceloně. Musím být opatrný. Španělsko je slunné a já pihovatím. Peníze nejsou moc dobré, ale agent mi vyjednal, že dostanu desetinu z každého procenta, které snímek vydělá nad 400 milionů dolarů. Ohledně Barcelony mě vůbec nic nenapadá - krom příběhu dvou Židů z Hackensacku, kteří rozjedou tu zásilkovou balzamovací firmu.
5. března - Setkal jsem se s Javierem Bardemem a Penelope Cruz. Ona je fakt nádherná a mnohem víc sexy, než jsem si dokázal představit. Během pohovoru jsem měl kalhoty v jednom ohni. Bardem je jeden z těch hloubavých géniů, který očividně bude potřebovat mou pevnou ruku.
2. dubna - Nabídl jsem roli Scarlett Johansson. Než souhlasila, řekla, že scénář musí schválit její agent a její matka, s kterou si jsou hodně blízké. Pak ho musí schválit i agentova matka. V půlce jednání změnila agenty, takže i jejich matky.
1. června - Dorazil jsem do Barcelony. Ubytování je prvotřídní. Hotelu slíbili půl hvězdičky na příští rok za to, že zavede tekoucí vodu.
5. června - Natáčení nezačalo nejlíp. Rebecca Hall získala přes své mládí první hlavní roli, je ale temperamentnější, než jsem si myslel, a vystrčila mě z placu. Snažil jsem se jí vysvětlit, že režisér musí být přítomen, aby film režíroval. Dělal jsem, co jsem mohl, ale nepřesvědčil jsem ji a musel jsem se na plac vloudit v převlečení za obědáře.
15. června - Natáčení je v plném proudu. Natočili jsme dnes žhavou milostnou scénu mezi Scarlett a Javierem. Kdyby to bylo o pár let nazpátek, docela rád bych byl na Javierově místě. Když jsem se o tom zmínil před Scarlett, řekla s tajemnou intonací jen ha ha. Dneska přišla pozdě na plac. Vážně jsem si s ní pohovořil a vysvětlil jí, že u svých herců netoleruju nedochvilnost. Uctivě mě vyslechla, přestože jsem si všiml, že v průběhu zesílila zvuk na svém iPodu.
20. června - Barcelona je úžasné město. Na ulicích se shromažďují davy a sledují nás při práci. Všimli si, že nemám čas dávat autogramy, takže je žádají jen od členů štábu. Později jsem rozdal asi 8 - 10 fotek sebe sama, jak si třesu rukou se Spirem Agnewem a nabídl se, že jim to i podepíšu, v té chvíli se ale dav rozprchl.
26. června - Natáčeli jsme v Gaudího mistrovském díle, katedrále La Sagrada Familia. Říkal jsem si, že s tím velkým španělským architektem mám hodně společného. Oba vzdorujeme konvencím: on svým dechberoucím designem a já tím, že si do sprchy oblékám ten bryndák s humrem.
30. června - Denní práce vypadají dobře. Javierův nápad o přidání scény marťanské invaze s nádavkem tisíce kostýmů a komplikovaných létajících talířů sice není úplně nejlepší - ale natočím to, aby měl radost, a zbavím se toho ve střižně.
3. července - Scarlett za mnou dnes přišla s jednou z těch typických hereckých otázek „Co je moje motivace?" Odpověděl jsem jí, že její honorář. Řekla tedy, že ok, ale že by potřebovala víc motivace k pokračování. Asi tak třikrát. Pohrozila, že jinak odejde. Předešel jsem ji a odešel. Pak šla ona. Už jsme od sebe byli celkem daleko a museli jsme křičet, abychom se slyšeli. Pak pohrozila, že skočí. Skočil jsem také a brzy jsme byli ve slepé uličce. Utekl jsem za přáteli a všichni jsme se opili a samozřejmě jsem se zpozdil s placením.
15. července - Zase musím pomoct Javierovi s těmi milostnými scénami. V téhle sekvenci by měl Penelope Cruz popadnout, strhat z ní oblečení a odnést ji do ložnice. Nositel Oscara a pořád potřebuje, abych mu ukázal, jak hrát vášeň. Popadl jsem Penelope a s jedinou myšlenkou z ní strhl šaty. Bohužel ještě neměla kostým, takže jsem rozpáral její vlastní drahé šaty. Neohroženě jsem s ní mrštil o zem a skočil na ni. Ta koketka se odvalila jen vteřinu předtím, takže jsem si při dopadu na hliněnou podlahu zlomil několik velmi potřebných zubů. Byl to pěkný pracovní den, pevné jídlo bych mohl znovu začít jíst už v srpnu.
30. července - Denní práce jsou úžasné. Možná je příliš brzy plánovat oscarovou kampaň. Připravit si několik poznámek pro děkovný proslov by mi později ušetřilo spoustu času.
3. srpna - Myslím, že vždy záleží na kompetencích. Jako režisér jste učitel, psychiatr, otcovská figura i guru dohromady. Je pak něco překvapivého na tom, že se do mě Scarlett i Penelope zbláznily? Ta křehká ženská srdce! Všiml jsem si závistivého pohledu nebohého Javiera, když po mně herečky házely očima, ale vysvětlil jsem tomu chlapci, že nezkrotná ženská touha po filmové ikoně, zvláště po té, která se vysmívá konvencím, je pochopitelná.
Když přicházím každé ráno na plac vykoupaný a navoněný, mezi Scarlett a Penelope to vře. Nikdy nemíchám práci s potěšením, ale možná bych měl zmírnit touhu každé z nich, abychom film vůbec dokončili. Možná bych Penelope mohl dát středy a pátky a Scarlett uspokojit úterky a čtvrtky. Jako střídavé parkování. Pondělky by mi zůstaly volné pro Rebeccu, kterou jsem potkal právě ve chvíli, kdy si tetovala mé jméno na stehno. Po natáčení si sednu s holkama na drink a ustavíme si pravidla. Možná by mohl fungovat i ten starý systém potravinových lístků.
10. srpna - Režíroval jsem dnes Javiera v té emocionální scéně. Musel jsem mu to předehrávat. Dokud mne napodoboval, bylo vše v pořádku. Když se ale pokoušel o vlastní herectví, bylo to zoufalé. Pak se rozplakal a byl zničený, co bude dělat dál, až už ho nebudu režírovat. Zdvořile, ale pevně jsem vysvětlil, že to musí zvládnout i beze mě a zkusit si zapamatovat všechny mé rady. Určitě ho to povzbudilo. Když jsem opouštěl jeho karavan, tak i s přáteli propukli v smích.
20. srpna - Miloval jsem se najednou se Scarlett a Penelope, aby byly spokojené. Ten zážitek mi dal skvělý nápad pro vyvrcholení snímku. Rebecca bušila na dveře jako divá a nakonec jsem ji pustil dovnitř. Ty španělské postele jsou ale příliš malé, než aby se na nich dalo spát ve čtyřech, a když se k nám připojila, vypadl jsem na zem.
25. srpna - Dnes jsme dotočili. Dotočná byla jako obvykle trochu smutná. Tančil jsem pomalu se Scarlett. Zlomil jsem jí prst na noze, ale nebyla to moje vina. Penelope a Javier jsou nervózní z toho, že by se mnou měli ještě někdy pracovat. Drink na rozloučenou s Rebeccou. Bylo to sentimentální. Celý štáb se složil a koupili mi kuličkové pero. Rozhodl jsem se, že film nazvu Vicky Cristina Barcelona. Hlavouni ze studia už viděli všechny denní práce. Zdá se, že milují každý záběr a mluví se o tom, že by film mohl mít premiéru v kolonii pro malomocné. Člověk bývá na vrcholu prostě zcela osamocen.
