Recenze - Dvacet let letos uplynulo od smrti Andyho Warhola. Jeho pozoruhodný život a osobnost filmaře přirozeně fascinuje a hypnotizuje.
V roce 1996 byl natočen snímek I shot Andy Warhol, kde si zpěváka zahrál Jared Harris. Postava popartového hédonisty se mihla ve Schnabelově Basquiatovi, kde ho ztvárnil David Bowie, Andy se objevil i ve Stoneově filmu The Doors nebo snímku Studio 54.
Ve Warholce ho přesvědčivě ztvárnil Guy Pearce, známý ze snímků L.A. Přísně tajné či Proposition. Důležitější tu ale je jiná postava, jedna z Warholových múz Edie Sedgwicková.
Warhol byl homosexuál, dokonce jeden z prvních, který se ke své orientaci otevřeně přiznal, ale ženy ho vždycky inspirovaly a rád se jimi obklopoval. Z jeho suity je asi nejznámější Ultra Violet. Příběh Edie odhaluje stinnější stránky života po Warholově boku.
Dívka z bohaté rodiny se stala Warholovou superstar, ale excentrický životní styl ji v osmadvaceti dovedl ke smrti z předávkování barbituráty. Film Warholka se soustředí právě na přerod bohaté provinční dcerky ve femme fatale a módní ikonu newyorské umělecké scény.
Sleduje její přátelství s Andy Warholem a "konkurenční" vztah s Bobem Dylanem. I známý písničkář - tady v podání krasavce Haydena Christensena - byl Edie fascinován a složil pro ni hit Just Like a Woman. Skutečný Dylan se nicméně od filmu distancoval, prý sugeruje, že přispěl k Ediině smrti; proto tu nese jméno Billy Quinn.
A život Edie byl vlastně od počátku tragický: traumatizující zážitky z dětství v dysfunkční rodině, částečně v blázinci a se stínem dvou mrtvých bratrů a pohlavním zneužíváním.
Film to ale zmiňuje jen stručně a v krátkých flashbacích, není pohledem pod slupku šťastné americké rodinky, soustředí se na Ediino paradoxně "šťastné" newyorské období. Zavádí diváky do bláznivého prostředí Factory, kterou v každou denní i noční dobu proplouvalo množství výstředních osob, kde vznikala Warholova vrcholná díla a kde se udával duch doby, většinou za podpory drog a alkoholu.
Jestlipak Picasso ví, že existuju, táže se hned na začátku Warhol. Jeho introvertní a zároveň sebestředná povaha je v ostrém kontrastu s Ediinou energičností a radostí ze života. Možná i proto si ji tak oblíbil a následně tak tvrdě zavrhl ze žárlivosti k Dylanovi.
Ale když má pak Edie volit, vybere Andyho. K vlastní smůle; tím okamžikem začíná pád na dno a film od zářných začátků zvolna plyne k bídným koncům. Pro Warhola je i superstar Edie po patnácti minutách nahraditelná a najde si nové divy včetně zpěvačky Nico, kterou ztvárnila Meredith Ostromová, host letošního karlovarského festivalu.
Hvězdou filmu je ale Sienna Millerová, která přesvědčivě vystihla charisma, krásu i styl skutečné Edie. Její nespoutanost i náklonnost k Andymu. Právě její vášnivý výkon pozvedá Warholku nad standardní biografické filmy. Pomíjivost výsluní a radostná sebedestrukce je z plátna přímo hmatatelná.
Zato divoká autentičnost 60. let je tady možná až příliš krotká, tady snímek nezvedl obsahovou ani vizuální výzvu. Ukazuje se, že svět továrny Andyho Warhola je ve své neuchopitelnosti příliš velké sousto na uhlazený hollywoodský bio snímek.
Ze všech výkladů a souvislostí si režisér Hickenlooper vybírá tu nejjednodušší rovinu. I když má film téměř dokumentární kameru a používá pseudoarchivní i dokumentární záběry, ve kterých na Edie vzpomínají její současníci, je Warholka trochu šablonovitá, i když dobře zahraná melancholická pohádka o princezně, co chtěla a měla všechno, ale špatně dopadla.
Warholka (Factory Girl), USA 2006. Scénář Captain Mauzner, Aaron Richard Galub, kamera Mchael Grady, režie George Hickenlooper, hrají Sienna Miller, Guy Pearce, Hayden Christensen a další. 90 minut, distribuce Bioscop.
