Zlín - Patnáctiletá herečka, českým divákům známá především z filmů Karlík a továrna na čokoládu a Most do země Terabithia, přijela do Zlína představit rodinný snímek Útěk na Horu čarodějnic. Dwayne „The Rock" Johnson v něm zahraje taxikáře, jenž musí spojit síly s expertkou na UFO a dvěma dětmi, které mají velmi podivné schopnosti.
AnnaSophia Robbová v rozhovoru říká, že ideální den by nejraději strávila dopoledne v posteli, odpoledne na nákupech a večer v klubu. Oslovilo ji, že v Česku by něco takového bylo možné - ovšem doprovodu rodičů nerozváděla, jak by taková návštěva klubu vypadala.
Kdo ví, jestli by přitom víc vypadla z role vycházející, ale vstřícné hvězdy, která prostě miluje herectví a vůbec nemá hvězdné manýry. Takhle není úplně jasné, jestli je ve skutečnosti víc Leslie Burke, která potírá zlo vTerabithii, nebo nesnesitelně ambiciozní Violet z Karlíka a továrny na čokoládu.
Jak jste spokojena s výslednou podobou filmu Útěk na Horu čarodějnic?
Bavila jsem se. Myslím si, že jsme ostudu původní verzi filmu ze 70. let neudělali.
Co bylo na příběhu dvou dětí s nadpřirozenými schopnostmi, o které usilují temné síly, nejtěžší?
Režisér Andy Fickman nám neustále opakoval, že nejdůležitější je udržet energii příběhu napasovanou do tří dnů. A když jsem film viděla, musela jsem mu dát za pravdu. Bylo opravdu nejdůležitější a zároveň nejtěžší udržet soudržnost oněch tří dnů. Stačila by jedna scéna, ve které by se nám to nepovedlo - a celý film se mohl rozpadnout, stát se nevěrohodným.
Hostem zlínského festivalu je i režisér Gábor Csupo, s nímž jste natočila diváky i kritiky ceněný Most do země Terabithia. My jsme ho tu poznali jako neobyčejně veselého chlapíka, jak ho vnímáte vy?
Gábor je nejen neobyčejně zábavný, hlavně má ale neuvěřitelnou vizuální představivost. Zřejmě to souvisí s jeho původní profesí animátora. Když jsme film na Novém Zélandu natáčeli, měl kancelář oblepenou obrázky oné bájné země. Přiznám se, že mi to ohromně pomáhalo představit si, jaký příběh vlastně točíme.
Za kterou svojí rolí si nejvíc stojíte?
To je těžké, diváci asi nejvíc znají právě Most do země Terabithia a Karlíka a továrnu na čokoládu. Jsou to ale velmi rozdílné filmy. V prvním jsem hrála protivného fracka, ve druhém dívku s laskavým srdcem. Diváci se asi raději ztotožňují s kladnými postavami.
Jak vzpomínáte na spolupráci s Johnnym Deppem?
Otázky na Johnnyho Deppa už mě trochu obtěžují. Ano, uznávám, Johnny Depp je skvělý herec a já si ho nesmírně vážím. Pro mě a dívky mojí generace to ale není muž, u kterého by se nám rozbušilo srdce.
A u kterého herce by se vám rozbušilo srdce?
Jake Gylenhaal, to je moje krevní skupina. Z těch ještě slavnějších bych určitě stále i o setkání s Mattem Damonem. (Při vyslovení tohoto jména se očividně začervená)
A když bych se zeptal na vaše herecké vzory?
(smích) To raději ne, to bychom tu seděli hodně dlouho. Hluboce obdivuji Judy Dechovou, okouzlil mě Tim Curry, o Mattovi Damonovi jsem už mluvila (vyslovení tohoto jména ji znovu na několik vteřin rozhodí) a určitě bych neměla zapomenout ani na Meryl Streepovou.
Ve filmu Opravdový život jste se potkala i s Dennisem Hopperem. To asi bylo setkání, na které se nezapomíná.
Dennis je úžasný člověk. Má velice zajímavou minulost, to jsem ale v době natáčení Opravdového života ještě nevěděla. Představoval pro mě obrovský zdroj inspirace, choval se ke mně jako hodný dědeček, naučil mě spoustu hereckých triků a fíglů, třeba jak spadnout na zem tak, abych si neublížila. Moc ráda bych se s ním ještě při práci někdy potkala, bylo to úžasné.
Není vám někdy tak trochu líto, že vám filmování a cestování po celém světě krade dětství obyčejné dívky?
Herectví vám svým způsobem leccos vezme, to samozřejmě, mnoho jiného vám ale dá, třeba cestování, poznávání zajímavých lidí. Myslím, že mě osobně se daří žít oba životy - být jak herečkou, tak obyčejnou holkou z Denveru. Celý loňský rok jsem strávila ve škole, teď jsem ve Zlíně… Snad se mi daří oba životy vybalancovávat.
Kdo vás vlastně k profesi herečky přivedl?
Herečkou jsem chtěla být už někdy ve třech letech. Postavila jsem se před televizi a řekla: „Tohle chci dělat" - aniž bych samozřejmě věděla, co taková práce ve skutečnosti obnáší. Bojím se, že tehdejší pocit dost dobře nedokážu popsat. To nebylo o penězích nebo slávě, to bylo spíš o tom stát před lidmi, vzbuzovat v nich emoce a reakce.
Jaké byly tedy vaše začátky?
Nejdřív jsem se objevila v úplně maličkaté roli v jedné televizní reklamě, pak i v reklamě tištěné, a protože jsem doma pořád mluvila o tom, že chci být herečkou, rodiče pozvali k nám do Denveru herecké agenty z Los Angeles. Právě oni mi doporučili, abych začala navštěvovat herecké kurzy. Poslechla jsem je.
Už vám někdo řekl, že vám stoupla sláva do hlavy?
Samozřejmě, že někdy podlehnete pocitu vlastní výjimečnosti či důležitosti a nezachováte se úplně nejlépe, naštěstí mám okolo sebe lidi, kteří mě dokáží rychle vrátit na zem. Pořád žiji v Denveru, pořád chodím do stejné školy, do které jsem chodila… Do Zlína jsem například přijela se svojí sestřenicí - a ta se opravdu nebojí říct mi do očí cokoliv. (smích)
Jak se vám jako mladé dívce líbí profese modelky či zpěvačky, chtěla byste si je také někdy vyzkoušet?
Nemůžu říct, že bych se nerada dívala na modelky nebo že bych si nekupovala módní časopisy, to určitě ne; spíš je to ale tím, že se chci jako většina mladých holek líbit, chodit dobře oblékaná a vědět, co je ve světě módy nového.
Profese modelky, či dokonce zpěvačky, kterou jsem si mimochodem vyzkoušela už v Mostu do země Terabithia - a to z voleje - pro mě ale rozhodně nejsou ničím, o čem bych přemýšlela. Zato s herectvím počítám na celý život.
Umělecký šéf Petr Koliha řekl, že vaše pozvání zcela zapadá do strategie festivalu zvát do Zlína mladé, začínající herce a herečky, kteří už ovšem něco dokázali - v naději, že až získají Oscara, rádi se do Zlína vrátí.
Zlín je nádherné město a musím přiznat, že jsem nadšená z pozvání, kterého se mi dostalo. Určitě bych se sem ráda ještě někdy vrátila. Klidně i s tím Oscarem. (smích)
