Westwoodová, která sehrala klíčovou roli v punkovém hnutí a podílela se na image kapely Sex Pistols, zemřela tento čtvrtek ve věku 81 let. "Budu pokračovat s Vivienne ve svém srdci. Pracovali jsme až do konce," uvedl její manžel a tvůrčí partner Andreas Kronthaler.
Dokumentární film nazvaný Westwood: Punk, Icon, Activist, jejž před lety uvedl pražský Febiofest a dnes je k vidění na serveru Dafilms.cz, ji představuje jako ženu, která čtyři dekády ovlivňovala módní trendy. Ačkoli oblečení od Westwoodové nosily světoznámé modelky, její jméno bylo spjato především s polovinou 70. let minulého století, kdy svoji rozčepýřenou a křiklavými barvami nastříkanou hlavu poprvé pozdvihl hudební žánr punk rock.
Vivienne Westwoodová, tehdejší partnerka Malcolma McLarena neboli kontroverzního manažera "nejzběsilejší skupiny rockové historie" Sex Pistols, se ale v celovečerním dokumentu režisérky Lorny Tuckerové k tomuto období vracet nechce. Přestože to byla právě ona, kdo ve skandálním butiku na londýnské King's Road vymýšlel, vyráběl a i na vlastní tělo navlékal punkovou garderobu.
Diváci očekávající podrobný průzkum geneze zásadního období rockové hudby ze strany přímé účastnice proto budou filmem spíše zklamáni. Dočkají se jen dobře známých archivních materiálů, včetně těch zaznamenávajících zatčení Sex Pistols na parníku na Temži v den výročí korunovace královny. Doplňuje je několik záběrů přibližujících fetišistické latexové oblečky nebo trička s pohoršlivými nápisy z návrhářčina punkového šatníku.
Neochotu hovořit o tomto období Vivienne Westwoodová zdůvodňovala tím, že jí to připadalo příliš nudné. Pravděpodobnější přitom je, že nechtěla mluvit o dnes již také zesnulém Malcolmu McLarenovi - jejich rozchod nebyl idylický. A že nehodlala vyvolávat podobné polemiky, jaké doprovázely její autorizovanou, avšak faktograficky spornou knižní biografii, vydanou před osmi roky.
Je to určitě škoda, nicméně režisérka Tuckerová se osobnost Vivienne Westwoodové pokusila přiblížit ze širší perspektivy a více úrovní. V rychlosti shrnuje mezníky v jejím dětství, prožitém v dělnické rodině na severoanglickém maloměstě, průběh unáhleného prvního manželství i následnou potřebu uniknout z partnerského chomoutu, aby mohla naplnit svůj potenciál.
V pracovní rovině ji film líčí jako svébytnou, neústupnou vizionářku, která se do posledních let nechystala do důchodu a v oboru zůstávala celosvětově uznávanou, podvratně inspirativní osobností.
Zároveň snímek připomíná, že dlouhá léta byla Vivienne Westwoodová zesměšňována. Dokládá to ukázka z televizní talkshow moderátorky Sue Lawleyové, kde se roku 1988 studiové publikum předváděným modelům hlasitě posmívalo.
Dokument, v němž vystupují oba návrhářčini synové, spolupracovníci či modelky, ji představuje i jako úspěšnou obchodnici. Vždy dokázala šikovně využít příležitost, vnesla punkovou estetiku do mainstreamu a její oblečení prodávaly módní domy po celém světě. Firma a značka Westwoodové již tak expandovaly, až měla zakladatelka obavy, že je nedokáže mít plně pod kontrolou.
Závěrečná část filmu se letmo dotýká také jejího občanského aktivismu, spojeného především s hrozbou klimatických změn.
S tak energickou a svárlivou osobností zjevně nebylo snadné žít ani spolupracovat. Poslední čtvrtstoletí měla za manžela o takřka 25 let mladšího rakouského módního designéra Andrease Kronthalera. Pro návrhářku to byl zřejmě ideální partner. O rozmarně působícím muži před kamerou říkala, že se jí s ním žije stejně dobře, jako kdyby byla sama.
Lehkou pozici jistě neměla ani autorka filmu, bývalá modelka a debutující režisérka Lorna Tuckerová. Přestože se spolu obě ženy během natáčení údajně sblížily a dokument vyznívá až oslavně, Vivienne Westwoodová se před premiérou na festivalu Sundance od konečné podoby distancovala. Nedodala, že to byla ona, kdo - jak ze snímku vyplývá - na své filmové biografii neměl zájem příliš spolupracovat.
Dokument proto především působí poněkud neuspořádaně. Přeskakuje ze současnosti do minulosti a zase zpátky, některá témata jen naznačuje a dále je už nerozvádí, jiná vynechává. Formou ale koresponduje s řízeným chaosem, který se pro život i tvorbu návrhářky zdál být příznačný.
Podobně jako se Vivienne Westwoodová stala průkopnicí kontrastního stylingu, spojujícího luxusní materiály s obnošenými kousky ze second handu, i její život byl plný protikladů.
Na rozdíl od punk rocku, jehož "hněv ztroskotal na úskalích módy", se nikdy nepřestala vyvíjet, nikdy nepřestala provokovat. A to přesto, že se jako buřička proti konvencím a puritánství všeho druhu stala nedílnou součástí módního byznysu a oblékala i britskou premiérku Margaret Thatcherovou nebo herečku Sarah Jessicu Parkerovou ve filmovém doplňku seriálu Sex ve městě. Tedy osoby reprezentující část společnosti, která stála v přímém protikladu k punkové revoltě.
Punk rock je ze své hudební podstaty dávno mrtev. Jeho duch však dál žil v modelech, stylu i pózách Vivienne Westwoodové.
