Recenze - Rok 1959, kdesi v Kabýlii. K četě francouzských vojáků je přidělen poručík Terrien v podání Benoiuta Magimela - idealista, který se domnívá, že válku je nutné vést humánními prostředky. Stejný byl dříve i seržant Dougnac (Albert Dupontel), ale postupně splynul s davem a stal se z něj "chladný profesionál".
Terrienova jednotka má vypátrat v horách úkryt povstaleckého vůdce Slimana. Poručíkovy ideály se dostávají do konfliktu s každodenní krutostí všech bojujících stran a začíná tím trpět jeho psychika.
Válka v Alžírsku (1954 - 1962) je pro Francouze dodnes citlivé téma, ostatně že tu vůbec nějaká válka byla, Francie uznala až roku 1999. Na rozdíl od amerického angažmá v Indočíně bylo Alžírsko pro francouzskou společnost tabu. Mlčelo se o ní ve školách, mezi lidmi - a až na několik výjimek i ve filmu.
Nejvýznamnější snímek o ní nenatočil Francouz, ale Ital Gilo Pontecorvo v alžírsko-italské koprodukci. Bitva o Alžír z roku 1966 zůstává dodnes jedním z nejlepších válečných filmů a působí natolik realisticky, že se stala předmětem studia IRA, Černých panterů, argentinské junty generálů i amerických stratégů v Iráku.
Pro Florenta Siriho je však bodem reference úplně jiná kinematografie. Režisér je fanouškem Hollywoodu, což bylo vidět na jeho druhém filmu, akční podívané Vosí hnízdo z roku 2002 i jeho americkém debutu Rukojmí (2005), ve kterém si zahrál Bruce Willis.
Jako vzory jmenuje Lovce jelenů, Coppolovu Apokalypsu nebo Četu, které spojovaly rozbor destruktivního dopadu války s grandiózní podívanou. Jeho nový snímek, který se už před premiérou dočkal právě přízviska francouzská Četa, s nimi má mnoho společného; ale zároveň se od nich výrazně liší.
Na každý pád vzniká paradoxní situace, kdy se francouzský režisér inspiruje americkými filmy o původně francouzské válce v Indočíně, aby podal Francouzům zprávu o jejich jiné válce. Problém ale je, že Sirimu se nepodařilo stmelit to, v čem americké filmy excelovaly: kombinace válečné akce a psychické reakce.
Některým kritikům vadí, že Mezi nepřáteli postrádá příběh. Opravdu, místo něj jsou tu epizodky, které nejsou navázány ničím jiným než přítomností stejných hrdinů. První návštěva vesnice... druhá návštěva vesnice... výprava do hor první den...výprava do hor druhý den...
Sekvence bychom mohli zpřeházet a bylo by to jedno. Jiným nedostatkem má být, že nic nevíme o postavách. Příběh ani informace o hrdinech však nemá ani Apokalypsa - přesto jde o jeden z klenotů světové kinematografie.
Problém je totiž jinde. Film Mezi nepřáteli není dostatečně důsledný. Někdy v polovině se začne tvářit, že příběh tu vlastně celou dobu byl, a spiklenecky naráží na minulost hrdinů, o které jsme se nic nedozvěděli.
Divák nepromíjí scény, ve kterých jsou postavy dojaté, ale on necítí nic. A taková je sekvence, při které vojáci sledují home video, na němž se objevují se svými dnes už mrtvými kamarády. Po tvářích se jim koulejí slzy a my se ptáme: Viděl jsem už někdy tyhle chlápky, kvůli kterým se tu brečí?
Podobně působí smrt Dougnacova druha z Indočíny. Najednou je z něj figura, kvůli které začnou postavy třeštit a hlava nehlava vše masakrovat. Dosud jsme ale sledovali každodennost války, kde jeden den plyne jako druhý, války, kde muži z Terrienovy čety byli zcela zaměnitelní. Tak proč kvůli nim teď plakat?
Jako kdyby si scenárista teprve v polovině uvědomil, že tu dějový konflikt chybí, a začal ho tam násilně pasovat. K tomu ještě snímek začíná lyrizovat a stejně jako hlavní hrdina blouznit. Identita se rozpadá jak jemu, tak i celému filmu.
Pád filmu a hlavního hrdiny jdou ruku v ruce. Terrien se zblázní a z idealisty se na chvíli stane pomatený zabiják; film udělá několik dějových veletočů a náhle skončí.
Škoda, že se autoři neodvážili nechat onen prvotní příběh/nepříběh pomalu plynout a najít si svůj konec. První polovina filmu je působivá, horské scenérie krásné a snímek na rozdíl od Bitvy o Alžír ukazuje, že tamní válka nebyl jen boj ve stísněných uličkách.
Druhá polovina se ale změní v guláš, který semele i herce kvality Benoita Magimela.
Mezi nepřáteli (L' Ennemi intime), Francie 2007. Režie Florent Emilio Siri, hrají Benoît Magimel, Albert Dupontel, Aurélien Recoing a další. 111 minut, distribuce Bioscop. Česká premiéra 23.11. 2007.
