Travička zelená neposkytuje příliš mnoho potěšení

Kamil Fila Kamil Fila
30. 3. 2009 8:00
DVD: Huličská komedie ustrnula do kamennosti
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Jednou to muselo přijít. Lidé, kteří už zplodili zbouchnutou a čtyřicetiletého panice, rozdali kopačky a vůbec jsou superbad, přicházejí tentokrát s komedií, u níž se dá dlouze váhat, jestli vůbec jde o komedii. I nejlépe rozjetý stroj na výrobu legrace se někdy zadrhne, protože žádný člověk, dokonce ani kreativní parta lidí nedovedou být pořád vtipní.

Respektive sami si tak mohou připadat, ale okolí to třeba vnímá jinak. Rozdíl v tom, jestli výsledné dílo někomu připadá zábavné, spočívá téměř výhradně v tom, jaké substance a v jakém množství jste předtím požili.

Foto: Aktuálně.cz

Jak potom kritizovat film o huličích, pokud sami nejste zhulení? Existuje vůbec nějaká možnost střízlivého hodnocení, aby tato střízlivost byla adekvátní kvalitě filmu, který si rozhodně na střízlivosti nezakládá? Když vám jedna z postav filmu na začátku řekne - „I blbý filmy vám díky travce připadají mnohem lepší" - je to návod k použití, nebo jen alibi pro to, co přijde?

Zbraně, které nevystřelí

Komedie(?) Pineapple Express, jež u nás - v prcičkovkém duchu - dostala titul Travička zelená, vypráví o dealerovi marjány a jeho stálém zákazníkovi, kteří se omylem zapletou do války gangů. (Pokud to takhle půjde dál, můžou rovnou staré nedobré péčko Italský hřebec se Sylvestrem Stallonem přejmenovat na Prci, prci travička.)

O tom, jak rozpadlá a korouhvičková podívaná to je, vypovídá i to, že tu zásadně neplatí poučka klasické scenáristiky „je-li na začátku ukázáno, že na stěně visí puška, musí na konci také vystřelit". V Travičce se sice hlavní hrdina Dale živí tím, že předává nezastihnutelným lidem soudní obsílky a k tomu musí používat různé převleky, ale po několika minutách expozice už toho nikdy dál nevyužije.

Není přitom povinnost, aby se film stal čistě převlekovou komedií, ale tento detail jen příkladně napovídá, jak marnotratně a marnotrapně scenáristé nakládají s různými motivy. Vymodelují tu mnoho naprosto ulítlých postav, ale pak vlastně žádné z nich nedají větší prostor.

Foto: archiv

Film by se evidentně mohl ubírat hodně směry a při každém důslednějším dodržování jedné trasy by vznikla pamatování hodná komedie. Místo toho tu máme skrumáž nedopečených, respektive překouřených skečů, u nichž si říkáme, že různé postavy mají jistě potenciál a nejspíš i zajímavou minulost, ale odhalí jen málo.

Jako by jim cosi bránilo lépe se projevit, a těžko se ubránit dojmu, že to způsobuje právě ona hlavní atrakce, na niž se láká. Marihuana tu neroztáčí děj do šílených otáček, ale spíše zpomaluje všechny vtipy a gagy; v onom často neviditelném ale líně rozloženém kouři se jen  převalují jakési pointy a často se úplně rozplynou.

Stav huličovy mysli

Jistě, vyprávění, které napodobuje stav huličovy mysli, je vlastně unikátní experiment. Obávám se ale, že nejde příliš o koncept, ale spíš důsledek toho, že se snímek vymknul kontrole. Střídají se tu momenty z bláznivých komedií a také momenty z typických nezávislých konverzačních snímků, což jsou dvě nepříliš slučitelné poetiky s odlišným tempem.

Foto: archiv

A když pak v závěru nastoupí akční finále, vypadá to, že tvůrci prostě chtěli do jednoho filmu narvat všechno, co mají rádi. Namísto toho, aby si každý typ diváka přišel na své, ale spíš pociťujeme, jak děj klopýtá, zastavuje se a nastavuje se.

V každé linii přitom najdeme skvělé scénky. Ve flákačské vrstvě rozněžní pasáž, kdy se hrdinové na útěku probudí v lese a místo aby dělali něco rozumného pro svou záchranu, zduní se zelím a dovádějí spolu jako malé děti, z nichž časem vyrostou homosexuálové.

Vůbec motiv přátelských mužských pout je Travičce zelené doveden asi nejdál ze všech filmů, které dosud vyšly z dílny Judda Apatowa - včetně Superbad, kteří předtím jako jediní nebyli „romantickou vztahovou komedií". V Travičce dokonce ani neuvidíme, že by na sebe kluci mrkli, řekli se, že se mají rádi, a pak šli s holkama. Tady se na holky jednoduše vybodnou a zůstanou šťastně spolu.

Nejhustší matroš

Není to jistě přímočará gay utopie, ale spíše obraz klukovské infantility, kdy mužští jedinci v dnešní společnosti zůstávají i v pozdních dvaceti zoufale nedospělí a chtějí být navždy dětmi, které ovšem už můžou koukat na filmy s hvězdičkou a dávat si špeka desetkrát denně.

Foto: Aktuálně.cz

V linii crazy komedie je pak zhruba nejlepší je automobilová honička, kdy se dealer Sal (rozkošný James Franco) pokouší při řízení vykopnout poblemcané přední sklo automobilu, ale noha mu v něm zůstane trčet a on absolvuje kličkování mezi ostatními auty v této krkolomné poloze.

V závěrečné akční pasáži stojí celkem za to souboj hlavního padoucha a Setha Rogena ve stylu Opilého mistra Jackieho Chana; až na to, že ani jeden neovládá kung-fu.

Výsledné dílo jako celek však není ani součtem svých částí, ale spíš se tu z pozitivního dojmu dost odečítá. Měl to být vrchol spolupráce všech zúčastěných, ale namísto toho se ukázalo, že kombinace nezávislého režiséra Davida Gordona Greena, nezralého Setha Rogena, jenž je největší měrou zodpovědný za scénář, a hitmakerovského producenta Judda Apatowa nepřináší ten „nejhustší matroš".

Pineapple Express, USA 2008. Režie David Gordon Green, scénář Seth Rogen, Evan Goldberg (námět Judd Apatow). Hrají Seth Rogen, James Franco, Danny McBride, Kevin Corrigan, Gary Cole, Rosie Perez ad. 111 minut, distribuce: Bontonfilm. DVD v půjčovnách od 9. března 2009.   

 

Právě se děje

Další zprávy