Glosa - Žraloci v obřích tornádech útočí na New York. Tak zní zápletka druhého dílu populárního televizního braku Žralokonádo, který debutoval na stanici SyFy minulý rok v červenci, a už v té době si vysloužil nálepku drobného televizního kultu. Nejen kvůli svým příšerným kvalitám, ale také díky sledovanosti (nejvyšší v historii televizní stanice SyFy) a zájmu na sociálních sítích (rekordní počet tweetů).
Zatímco první díl, v němž tornádo plné žraloků udeří na Los Angeles, sledovalo v den premiéry 1,4 milionů diváků, pokračování už zaznamenalo 3,9 milionů diváků před televizními obrazovkami, což je srovnatelné například s libovolnou epizodou populární Hry o trůny.
Nejde však o jediné pozoruhodné číslo – tak absurdnímu snímku, jenž už ze samotné své podstaty vybízí ke sdílení mezi přáteli, se dařilo i na sociálních sítích, konkrétně na Twitteru. Tam během středečního vysílání nasbíral celkem 581 000 tweetů s hashtagem #Sharknado2 od celkem 188 tisíc unikátních uživatelů, což výše než o polovinu převyšuje zájem o první díl.
Televizní stanice SyFy dokonce snímek označila za „nejvíce sociální film v televizi vůbec“ zaznamenávající přibližně jednu miliardu impresí na Twitteru. Toto číslo se sice jen stěží blíží k pravdě, ověřená počítadla však přicházejí s neméně pozoruhodnou cifrou 67,2 milionů, což také není málo. O úspěchu tohoto fenoménu svědčí i premiérové uvedení v 86 zemích mimo USA, včetně České republiky, kde si snímek Sharknado 2: Ten druhý odbyl premiéru jen o čtyřiadvacet hodin později na kanálu Universal Channel s českými titulky.
Společnost Asylum je zárukou braku
Za vznikem Žralokonáda stojí věhlasná společnost Asylum specializující se na nízkorozpočtové žánrové filmy (horory, sci-fi, katastrofické filmy) určené pro DVD trh a také tzv. mockbustery, neboli snímky, které otevřeně parazitují na současných hollywoodských blockbusterech.
Tomuto typu produkce se studio začalo věnovat roku 2005, kdy byl v kinech uveden velkofilm Stevena Spielberga Válka světů, jehož natočilo stejnojmennou předělávku, ovšem s mnohonásobně nižším rozpočtem.
Podobný styl pokračuje víceméně dodnes, kdy Asylum chrlí snímky jako Atlantic Rim, Age of Tomorrow nebo Android Cop, u nichž ani netřeba zdůrazňovat, že jde o přiživení na filmech Pacific Rim, Na hraně zítřka a RoboCop (pro pobavení doporučujeme si projet úplný výčet jejich filmů).
Daná strategie se ale skutečně vyplácí, protože si mnoho lidí neuvědomí, že jde o ultralevnou nápodobu (ta se objevuje v den americké premiéry na pultech DVD obchodů), a společnost tak díky této neznalosti proměňuje béčkové až céčkové výplachy s nulovou řemeslnou hodnotou ve výdělečný obchod.
Kromě tohoto typu produkce se ale soustředí i na vlastní originální filmy, které většinou pocházejí ze subžánru katastrofického filmu. Nejvíce se jí zadařilo právě se žraločí sérií, započatou v roce 2009 snímkem Megažralok vs. obří chobotnice, na níž navazovala dvě pokračování Megažralok versus Crocosaurus a Mega Shark vs. Mecha Shark.
Dané „výplachy“ si ihned vydobyly status snímků, které se díky své příšernosti staly předmětem filmových večerů a večírků pořádaných skupinami stejně naladěných přátel, jež ze zvědavosti a za účelem zábavy rozhodly tento zvrácený divácký experiment podstoupit. A toho právě využilo Žralokonádo,…
Jak se vyhrabat ze žraločích vnitřností
... v němž je princip zvrácenosti a zvědavost ještě znásoben díky své absurdní zápletce vycházející už ze samotného názvu snímku. Film tak nepopsatelně špatný, až je jeho špatnost stavěna na odiv, stojí nejen na katastrofální technické stránce, ale i naprosto nesmyslném scénáři a otřesných hereckých výkonech.
Těm vévodí dvě známé herecké tváře z devadesátých let, které však byli postupem času díky nedostatku nabídek nuceni přijmout roli v podobném typu produkce – dívčí idol Ian Ziering ze seriálu Beverly Hills 90210 a bývalá „prcičkářka“ Tara Reid tak nyní znovu zažívají „návrat na vrchol“. Jak se to vezme.
Nečekaný úspěch originálu v podstatě dovolil tvůrcům přijít s pokračováním, které je mnohem odvázanější (čili horší) podívanou a opět pomyslně posouvá hranice filmového braku. Na rozdíl od překvapivě vážně se beroucího prvního dílu je ale také zábavnější, protože se již jedná o přiznanou sebeparodii, která si je již plně vědoma toho, v jaký fenomén za poslední rok vyrostla.
Vyšší rozpočet v podstatě dovoluje režisérovi větší počet krkolomných kousků a scén, které mají potenciál protočit další tisíce zhlédnutí v podobě jednotlivých klipů na YouTube. Nemluvě o spoustě cameo rolí, mezi nimiž se nachází třeba zpěvačka Kelly Osbourne, bývalý herec ze Star Treku Will Wheaton nebo Robert Hays jako pilot letadla, jenž ironicky upomíná na svou roli v kultovní parodii Připoutejte se, prosím chvíli před tím, než na něj čelním sklem kokpitu skočí žralok a ukousne mu hlavu.
Všechna klišé katastrofického žánru jsou vlastně hyperbolizována na takovou úroveň, že nabízejí nový druh zážitku, jenž zejména v mladých divácích, geecích či nerdech (= cílové skupině) automaticky vyvolává dojem nutnosti něco tak špatného vidět na vlastní oči. Kdo by totiž v dnešní době neukojitelné internetové zábavy nechtěl vidět zpomalené řezání letícího žraloka motorovou pilou?
Veškeré tyto faktory tak upozorňují na Žralokonádo jako na jednu ze současných internetových senzací, na kterou je odkazováno se stejnou oblibou jako na libovolný internetový meme, vtipný GIF nebo remix proslovů Baracka Obamy do popové písně. A bude „hůř“ - v současnosti totiž vzniká třetí díl (premiéra příští rok), videohra pro mobilní telefony, dokonce i příručka pro přežití Žralokonáda, která je již v prodeji. Doba si své internetové idoly zkrátka hýčká.
