Recenze - Byli to právě první X-Meni, kteří nastartovali v Hollywoodu trend inteligentních comicsových filmů. Režisér Bryan Singer tehdy nenásilně vyhmátnul, co je na mutantech tak přitažlivého pro teenagerské publikum - člověk ve svých -nácti také prochází radikální tělesnou i psychickou proměnou a hledá svou identitu.

Jste nepřijatelní pro okolí a připadá vám, že všichni jsou nepřátelští. Pro Singera osobně byli X-Meni dokonce manifestem vlastní jinakosti a způsobem, jak se přes popkulturní téma přihlásit k homosexualitě. Že svou genetickou výbavu nemůžete změnit a nedá se léčit, rozvinul v druhém díle série o tři roky později.

X-Meni promlouvali i k nadaným dětem, jež své dovednosti neumí zužitkovat v průměrném prostředí a jsou terčem šikany.  Nabízejí zkrátka obraz hrdinů, kteří se mohou stát pro zbytek lidstva obdivovanými hrdiny, ale většinou jsou přijímáni jako outsideři, zrůdy a hrozba.

Dělící čára mezi normalitou většiny

V publiku pochopitelně snadno klíčí sympatie s utiskovanými a nakonec si i průměrný teenager rád představuje, že mizérie, jíž si prochází, má skrytý smysl: jako by každý měl potenciál stát se superhrdinou jen proto, že byl někdy v pubertě a různě "mutoval".

Původní comics se přitom svou naddimenzovaností zfilmování hodně vzpíral. K tomu, aby X-Meni na plátně zapůsobili, bylo potřeba mít herce, kteří mají dostatečně odstíněný psychologický rejstřík, bylo třeba zmírnit pestrobarevné ladění předlohy, napsat dialogy, jež se dají nahlas vyslovovat a nejen odečítat z comicsových bublin, upravit akci, aby vycházela z charakterů postav a nebyla výplní. A Singerovi se podařilo všechno.

Foto: archiv

Kouzlo filmových X-Menů spočívalo v tom, že jejich existence byla zapuštěna do reálného světa, a přitom tu stále byla vyznačena dělící čára mezi normalitou většiny a nenormalitou mutantské menšiny.

Ve třetím díle ovšem režii převzal rutinér Brett Ratner (série Křižovatka smrti, hannibalovský thriller Červený drak) a ponořil sérii do nanicovatého průměru. Snaživě kopíroval linie a tóniny načrtnuté Singerem, ale nepřidal nic jiného než barvotiskový patos. Nezničil sérii tak, jako Joel Schumacher zkazil třetím a čtvrtým dílem Batmana, ale velkolepé finále se nekonalo.

Jako by ho vykastrovali

Nyní přichází chvíle, kdy se budou točit už jen filmy časově předcházející ustanovené trilogii. Prvním panáčkem na holení je nejoblíbenější hrdina Wolverine (Rosomák), poté má přijít na řadu padouch Magneto,  spekuluje se o žoldákovi Deadpoolovi.

Wolverina ve čtvrtém filmu samozřejmě nikdo neoholil, dokonce mu správně dřevorubecky nechali i čouhat chlupy z podpaží. Ale jako kdyby ho napůl vykastrovali.

Foto: Aktuálně.cz

Z jednoho z nejočekávanějších blockbusterů sezóny se vyklubalo všeobecné zklamání. Na filmu je především strašně vidět, že tvůrci neměli úplně jasno, jestli má být určen pro dvanáctileté nebo starší publikum, že herci byli neustále přeobsazováni a scénář bůhvíkolikrát přepisován; že režisér Gavin Hood ztratil při práci na tak nákladném projektu jakýkoli osobní rukopis a že ve finále byl "produkt" (film tomu říkat nejde) složitě přestříháván a přetáčen.

Rekonstruovat, za co všechno mohou scenáristé Skip Woods a David Benioff, už zmiňovaný režisér (začínal jako herec akčních béček a pak dostal Oscara za sociální drama Tsotsi) a především tyranský producentský pár Laura a Richard Donnerovi, by vydalo na skandální studii. Nepočítaje, že producentsky se na filmu podílel i představitel hlavní role Hugh Jackman.

Triky stojí za starou belu

U Wolverina by se dalo vyučovat, co znamená, když je film "přeprodukovaný" (overproduced). I z toho hlediska je v podstatě bezvýznamné, že nedodělaný snímek unikl před premiérou na internet, odkud si ho stáhlo neurčitelné, ale velké množství lidí.

Foto: archiv

Pirátská kopie se totiž zásadně neliší od finální verze a rozhodně není o deset, natož dvacet minut kratší, jak studio tvrdilo. Není jasné, jestli triky stojí za starou belu, protože někdo neumí ovládat nový software, nebo stojí za starý software. Vždy poznáte, že něco je trik a že vypadá jako trik, protože nikoho nenapadlo přemýšlet, jak by to šlo natočit jinak.

Wolverine na rozdíl od prvních dvou snímků nemá vlastní styl. Je to ten druh filmu, u nějž nevíte, v jaké době se odehrává (prý v 70. letech, ale nic tomu nenasvědčuje); vše je vytrženo v jakémsi bezčasí, které připomíná obálky harlekýnek.

Chvílemi je dokonce tak kýčovitý, až se vracíme do dob, kdy milovníci comicsů trpěli stejným nevkusem jako čtenářky slaďáren. Vzpomeňte si na to hlavně ve scéně, kdy Wolverine vyleze ze svého srubu na vrchol hory obklopené lesy, na chlupatou hruď mu svítí vycházející slunce a zezadu ho obejme harlekýnka v negližé.

Foto: archiv

Nebo se zaměřte na scénu, kdy Wolverine běží nahý po rozkvetlé louce, vběhne do stodoly se žlutým senem, sám září solárkovou bronzí, potí se, ale když se k němu přiblíží majitel stodoly s brokovnicí, prohlásí v té záplavě teplých barev, že mu je zima.

Hm, to je situace

Jistěže jde o rýpání, které by ale člověka nenapadlo, kdyby bylo o čem přemýšlet a bylo možné být napjatý. Snímek se však soustředí spíš na různé "hinty" a "velikonoční vajíčka", čili bonusy a zjevení, než na rozpracování opravdově zábavných věcí. Ve Wolverinovi se prostě hlavně pózuje: někdo přijde, postaví se, zatne svaly, zavrčí, vyštěkne výhrůžku, někomu jednu vrazí, spadne na něj půlka baráku a konec.

Během dvou hodin se tu mihne několik desítek postav, které nežijí vlastním životem a jsou tu jen proto, aby si na ně našprtaní fanoušci ukázali a vykřikli "jé, to je on!".

Foto: archiv

Vyprávění skáče v nelogických skocích, málokdy je zřejmé, kdo proč něco dělá, ale vždy je až příliš zřejmé, co je zač - padouch, hrdina, úlisný slizoun. Ač je Jackman dobrý herec, a jeho protivník Liev Schreiber dokonce výborný, nakonec nepředvádějí psychologický abelkainovský souboj dvou bratrů, ale víceméně jen úspěchy svých fitness trenérů a výživových poradců. Scénář je upocený, herci propocení.

Jestli v sobě nějaká scéna zosobňuje všechny problémy Wolverina, pak je to výjev, kdy se parta mutantů zasekne při stoupání v kabině a jeden z nich prohlásí: "Hm, to je situace. Být zavřenej v jednom výtahu s pěti chlápkama na vysokoproteinové dietě!" 

Svaly se lesknou, ale výsledkem je jenom prd, jehož říz navíc rychle vyšumí.