I nejnovější příspěvek v autorově filmografii je typicky kimkidukovský: stejně jako Ostrov nebo Kim Ki-dukův nejlepší snímek Jaro léto podzim zima...a jaro se odehrává na vodní hladině, opět vypráví minimalistický, prostý příběh několika málo postav a opět je jeho tématem láska (jako obvykle ne zcela standardní).
Jen namísto na chatkách uprostřed jezera jako ve zmíněných filmech se Luk odehrává na staré rybářské lodi zakotvené uprostřed moře. Rozložení figur je jednoznačné: jeden chlípný stařec, jedna nevinná dívka a stejně nevinný mladík, který starci začne kazit jeho plány.
Stařec si dívku kdysi unesl, dnes se o ni stará a odškrtává si v kalendáři, kolik dnů zbývá do jejích sedmnáctých narozenin, které budou zároveň jejich svatebním dnem. Případné soky odrazuje přesně mířenými šípy ze svého luku, na který ve volných chvílích hraje jako na cello.
Titulní luk tu jako symbol starcovy nadvlády nad dívkou i jako symbol falický má význam ve všech peripetiích příběhu. Má roli nástroje útočného, hudebního i sloužícího k předvídání budoucnosti.
"Jeho" dívka je naivní a důvěřivé stvoření, které svým věčným mírným úsměvem a omračující krásou působí až dojemně. Působivé jsou obrazy, v nichž se pohupuje na houpačce a předpovídá budoucnost ze šípů, které stařec vysílá z luku na obraz Buddhy těsně za jejími zády.
Mile působí scény platonického sbližování mladé dvojice (se zatrpkle se tvářícím starcem v pozadí), v nichž se dívka se svým vyslancem z pevniny sbližuje prostřednictvím výdobytků moderní techniky (mladík ji fotografuje svým mobilem, věnuje jí svůj mp3 přehrávač).
Kim Ki-dukův styl je výsostně filmový: příběh se odvíjí převážně a právě v obrazech a situacích; mluví se tu pomálu - a když už se řeč objeví, o dialogu mluvit nelze. Dívka i stařec mlčí, kontakt mezi nimi probíhá jen gesty, doteky, pohledy; jedinou výjimkou je dívčino šeptání proroctví.
Leckdy je film ale působivý až příliš, kulantně řečeno. Kim Ki-duk přesně ví, co od něj svět očekává a tak občas v poetičnosti svých obrazů jde až na doraz a právě tím se své poetice vzdaluje. To když plátno krom lepkavě sladké hudby zahltí kýčovité výjevy typu stařec hrající na svůj luk na pozadí dramaticky zamračeného nebe.
Ani melodramaticky alegorická zápletka v sobě nemá čistotu a transcedenci předchozích Kim Ki-dukových filmů; příběh by se dal v podstatě zredukovat na velmi schematické rozložení chlípný dědek kontra nevinná panna. Také závěr příběhu už působí trochu nuceně, když Kim Ki-duk naplňuje očekávání skrze scénu s šípovou deflorací.
Přesto všechno je film Luk krásný. Což lze samozřejmě v "prvním čtení" říci o většině kýčů - ale označit Luk za kýč by bylo nespravedlivé. Možná si na sebe Kim Ki-duk jen sám upletl bič tím, jaká očekávání jsou do každého jeho nového filmu vtělována. A tak mu tuhle dílčí prohru odpusťme, příště snad zase překvapí...
Luk (Hwal), Korea, Japonsko 2005. Scénář a režie Kim Ki-duk, kamera Jang Seung-baek, hrají Jeon Sung-hwan, Han Yeo-reum, Seo Ji-seok a další. 90 minut, distribuce Aerofilms.
-
Stránky filmu ZDE
