Ale ani to filmu natáčenému v Česku na hrůze nedodá.
I původní klasický snímek Richarda Donnera z roku 1976 vstoupil do kin šestého dne šestého měsíce. Jenže na rozdíl od filmu Satan přichází se tenkrát opravdu bylo čeho bát.
Americkému velvyslanci v Londýně Robertu Thornovi v podání Gregoryho Pecka a jeho ženě zemřelo při porodu dítě. Thorn proto na naléhání kněze mrtvého novorozence vymění za dítě, jež se téže noci narodilo neznámé ženě, která porod nepřežila. Rodina je šťastná a chlapec Damián roste jako z vody.
Reakce zvířat, synovo chování, výkřik "Tohle je všechno pro tebe, Damiáne", jímž doprovodí chůva sebevraždu při oslavě chlapcových narozenin, a mnoho dalších indicií dovedou Thorna k myšlence, že něco není v pořádku. Ale věci už jsou v pohybu a konečné zjištění, že se znovuzrodil Ďábel, přichází příliš pozdě.
Vynikající režie, skvělé herecké výkony a působivá hudba, střídající tiché klavírní melodie a pohansky disharmonické smyčce a sbory - tohle vše ze snímku The Omen utvořilo monument hororového žánru, jehož ponurá a hutná atmosféra je dodnes znepokojující.
Infobox
The Omen patří spolu s Vymítačem ďábla a filmem Rosemary má děťátko mezi tři nejslavnější snímky věnující se satanské tematice. Režisér Donner si na něm udělal jméno, které zúročil jako tvůrce Supermana nebo série Smrtonosných zbraní. Skladatel Jerry Goldsmith za film získal jediného Oscara ze svých 18 (!) nominací.
Film končí ve chvíli, kdy chlapec přihlíží pohřbu rodičů a peklo (prozatím?) vítězí. K temné pověsti jistě přispělo i mnoho tragických událostí, jež vznik filmu provázely. A protože konec byl v podstatě otevřený, pokračování na sebe nenechalo čekat.
Snímek Damien: The Omen II z roku 1978 je ještě snesitelným vařením z pekelné vody. Ale přes několik povedených scén se původní atmosféru oživit nepodařilo. Další dva filmy The Final Conflict (1981) a televizní The Omen IV: The Awakening z roku 1991 už jsou naprostým odvarem.
Nejen to však způsobilo rozpaky, když přišla zpráva o natáčení The Omen 666 (původní název nového filmu). Zklamání, které fanouškům způsobilo nové zpracování Vymítače ďábla z roku 2004, bylo příliš velkým mementem. A satanužel se vyplnilo.
Film se loni natáčel z velké části na mnoha místech Česka. Že je možno na plátně rozeznat Strahovský klášter, Karlův most nebo interiéry lednického zámku, zůstává jedním z mála důvodů proč jít do kina. Jinak je to jen řadový produkt s úsměvným marketingem o "potížích" při natáčení v kostelech v Česku a Chorvatsku.
Okopírovanému příběhu bez atmosféry nepomohou řeči, že tohle téma má kvůli změnám ve společnosti pokaždé jiné vyznění, ani související kosmetické úpravy v podobě přenesení děje do současnosti (pád WTC čili apokalypsa se naplňuje). Stejně jako typické omlazení manželské dvojice - nevýrazní Liev Schreiber a Julia Stilesová - ani účast Mii Farrowové coby chlapcovy chůvy.
Natáčet remake hororového snímku bez špetky invence se nevyplácí. Přesvědčil se o tom i Gus Van Sant se svou verzí slavného Psycha - a to je při vší úctě jiný formát než režisér John Moore.
