Aby mohlo být vítání, musí být napřed loučení. Distribuční slogan filmu Vratné lahve se hodí citovat i ve vztahu k společné tvorbě Jana a Zdeňka Svěráka. Řadu diváků nadchli před lety Obecnou školou, poté otrávili příliš sladkobolným Koljou a dorazili příliš monstrózním Tmavomodrým světem.
S Vratnými lahvemi může většina diváků vítat Svěráky vřele zpátky. Neztrácejí laskavost, ale jsou civilní, v mezích zákona českého diváckého filmu ironičtí a přidávají srozumitelné téma stárnutí hlavního hrdiny.
Tím je učitel Josef Tkaloun. Místo aby si po odchodu ze školy užíval klidného důchodu, když drzé školáky už zvládnout nedokáže, začne proti postupujícímu věku donkichotsky bojovat. Po epizodě messengera se rozhodne pro kariéru ve výkupu lahví v místním supermarketu.
On je spokojený, manželka Eliška (skvělá Daniela Kolářová) jeho prací pohrdá, krize a prázdnota eskalují. O stáří a o dlouholetém manželství jsou totiž Vratné lahve především, stejně jako Babí léto.
Oproti Vladimíru Michálkovi je ale Svěrák přesvědčivější; oč jsou Tkalounovy eskapády obyčejnější, o to víc režisér stáří zobrazuje bez příkras a až na výjimky i bez sentimentálního dojímání.
V mezích se drží i výjevy "milostné" - Svěrák totiž bojuje i na frontě erotické, ale žena už mu není soupeřem ani sparingparterem. A tak podniká milostné výlety do snů. Tkalounovy erotické sny s femme fatale Nelou Boudovou v roli sexy průvodčí jsou trhlé, jak mají být - včetně zjevení sadomasochistické ředitelky.
Infobox
SPECIÁL: Vše o filmu
VRATNÉ LAHVE
- Podívejte se na trailery, ukázky
z filmu a přečtěte si vše, co se týká
nového filmu Jan a Zdeňka
Svěrákových
V práci se pak realizuje jako deus ex machina a nehostinné prostředí supermarketu svěrákovsky vlídně polidšťuje. Dává dohromady milenecké dvojice, důchodkyně informuje o aktuálních akčních nabídkách a probírá s nimi jejich útrapy.
Do toho řeší problémy s dcerou, kterou opustil manžel, a zavírá oči před postupujícím stářím. Setkává se s řadou důchodců věkem už pokořených, jako je jistá paní Lamková a děsivá cimrmanovská důchodcovská parta z místního parku - a tím spíš stáří vzdoruje. Třeba tak, že ještě než začne v supermarketu, najde si brigádu cykloposlíčka.
Ale zábavnější je "boj o podzim života" na půdorysu rodinném. Zatímco v prvním případě jsou někdy gagy trochu okaté, doma Vratné lahve netlačí na pilu. Tady dialogy nejvíc jiskří a situace jsou vtipné.
Najde se tu místo i pro pár typicky svěrákovských fórků a tajemství, jako jsou skvrny na zdi nebo čárky na břiše mladé vracečky lahví.
Zdeněk Svěrák s Danielou Kolářovou dokonale a osobitě vystihli stereotyp čtyřicetiletého vztahu, v němž už není co skrývat.
Manželka odpovídá Tkalounovi sarkastickými jedovatostmi a jejím vrcholným výstupem je scéna zakončená výkřikem Plzák je debil. Jestli měl ve scénáři původně dominovat chaplinovský boj proti moderní době, je k dobru věci, že režisér dotlačil Svěráka seniora k jeho přepsání.
Škoda, že vedlejší postavy mají příliš malý prostor na to, aby vystoupily ze škatulek figurkaření; to platí třeba o Janu Vlasákovi v roli Eliščina ctitele Wasserbauera. Dcera Helenka je až příliš urputná náboženská fanatička, ale Tatiana Vilhelmová si vede vcelku dobře navzdory větám jako "Ďábel slábne."
Okouzlující je naopak kreace Pavla Landovského v roli Tkalounova kolegy Mluvky, daří se i Janu Budařovi v roli mimoně Úlisného.
Ani Jaroslav Uhlíř s ústředním songem Mám ploché nohy po tetě nepřekračuje hranici vkusného sentimentu, kam občas zavítá doprovodná hudba Ondřeje Soukupa. Zvládnutě "milá" je oproti řadě jiných českých filmů práce s product placementem; podpora pivovaru se tu ostatně nabízela.
Aby nedošlo k omylu, není to velký dramatický příběh, konflikty jsou tady proto, aby se rychle a hřejivě vyřešily; nejde tady o život. Ale jde o smrt. A její blízkost ten vlídný svět sympaticky uzemňuje, aniž ho zatěžkává. S patosem se tady koketuje jen v balónovém závěru.
Kdo se chce nechat překvapit a znepokojit, může být zklamán. Kdo chce dobré řemeslo a potřebuje úsměvně romantickou podívanou, aby se vyzbrojil na šedivý svět venku, bude z kina odcházet spokojen.
Tenhle žánr Svěrákovi umějí a nabízejí. Vratné lahve jsou pro ně důstojným návratem na scénu.
Vratné lahve, ČR 2007. Scénář Zdeněk Svěrák, režie Jan Svěrák, kamera Vladimír Smutný, hudba Ondřej Soukup, hrají Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Vilhelmová, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová a další. 103 minut, distribuce Falcon.
