Recenze - Rodinný animovaný film o sirotkovi, buřinkách a cestování v čase honí až moc zajíců najednou. Občas se ale trefí do černého.
Novodobé animované filmy od Disneyho trpí přílišnou infantilností, která je předurčuje pro publikum sotva do deseti let. Jen málokdy se studiu podaří natočit snímek, který by vedle dětí okouzlil i rodiče. Naposledy to bylo před čtyřmi lety s hitem Hledá se Nemo.
Robinsonovi sice obě generace okouzlit dokážou - jenže nikdy ne zároveň. To je častý problém většiny filmů, na nichž spolupracují víc než tři scenáristé, což přitom u animáků bývá pravidlem. A tady se jich na příběhu a postavách vyřádilo dobře deset.
Je to poznat. Nevadilo by, že Robinsonovi házejí do společného hrnce motivy z Návratu do budoucnosti, Lupičů času, Spy Kids, Jurského parku, Star Wars a dalších filmů, kde děti zachraňují rodiče, cestují časem, bojují s monstry, případně všechno dohromady. Chyba spočívá v tom, že Robinsonovi neumějí své inspirace a vlastní nápady udržet na jednotné rovině a neustále kmitají mezi žvatlavou roztomilostí a poměrně dospěláckým humorem.
Jejich začátek člověka s absolvovanou základní školou málem odradí: postavy jsou kníkavě hezoučké, děj předvídatelný, gagy slabé. (Co se asi tak stane, když hrozí, že někdo bude postříkaný burákovým máslem?!) Poslední, co by jednoho v tu chvíli zajímalo, je osud nalezence Lewise, který se pokouší sestrojit vybavovač vzpomínek, aby z vlastní hlavy převedl na obrazovku obraz své mámy a mohl konečně zjistit, jak vypadala.
Jenže pak do filmu vstoupí jiný klučina jménem Wilbur, odtáhne Lewise do budoucnosti a Robinsonovi se změní v dokonale fantasmagorickou jízdu. Nejenže neodtrhnete oči od exploze barev a tvarů futuristického prostředí, ale navíc se začnete ztrácet v příběhu - což je pořád rozhodně lepší, než když ho dokážete předem odvyprávět až do konce.
Vrcholem celého filmu pak je sekvence, v níž se Lewis seznamuje s Wilburovou potrhlou rodinou a jejich domem plným vynálezů. Tady se Robinsonovi lámou v čiré dada, kde je možné narazit na všechno od jazzujících žab přes dveřníka-chobotnici po hromadnou bitvu s polodementním tyranosaurem.
Film pak mezi oběma polohami pendluje úplně stejně, jako jeho postavy cestují mezi přítomností a minulostí. Že sirotek Lewis touží po rodině a zápasí s prostoduchým padouchem s buřinkou, pochopí i předškolák, zatímco časoprostorové paradoxy, k nimž při tom dochází, jsou trochu komplikované i na diváka dospělého. Velká moudra - rodina je základ a člověk se nemá nikdy vzdávat - dojdou každému nehledě na věk, zatímco poučka, že manželka má vždycky pravdu, už jisté životní zkušenosti vyžaduje.
Nesoudržnost pak Robinsonovými prorůstá od hlavy k patě. Chvílemi se nejenže nic neděje, ale postavy navíc mají tendenci mluvit samy k sobě, to aby nic divákovi neuniklo. Jindy přestane stíhat i ten nejbystřejší pozorovatel. Podobným neduhem se nakazila i počeštěná verze: zatímco dabing dopadl slušně, přezpívané písničky krákají za uši.
Snad jen ta 3D animace vypadá perfektně v každém okamžiku. Ale proč tu potom je ten zbytečný předfilm o tom, jak Mickey Mouse a spol. stavějí loď?! Robinsonovi zkrátka sedí na několika židlích zároveň a až příliš často vedou k udivenému pozdvihování obočí.
Takové podívané bývají frustrující. Ale možná právě proto se člověku můžou zarýt do paměti hlouběji než filmy, které jsou dokonale promazané a uhlazené od začátku do konce.
Robinsonovi (Meet the Robinsons), USA 2007. Scénář Jon Bernstein a další, režie Stephen J. Anderson, mluví Jiří Köhler, Robin Pařík, Miroslav Táborský, Marcela Peňázová, Josef Tuček. Distribuce Falcon, 102 min.
