Recenze - Povídku Jamese Thurbera z roku 1939, respektive film z roku 1947 s názvem Walter Mitty a jeho tajný život měl Hollywood v úmyslu předělávat už před dvaceti lety. V souvislosti s remakem příběhu o nepraktickém snílkovi utíkajícím do fantazijních světů se mluvilo o Stevenu Spielbergovi nebo Goru Verbinském a v roli titulního hrdiny se za tu řádku let vystřídala slušná plejáda herců od Jima Carreyho po Sashu Barona Cohena.
Pak se ale k projektu dostal Ben Stiller a vedle hlavní role si na producentech vybojoval i režii. A ve spolupráci se scenáristou Stevenem Conradem vytvořili film, který se výrazně tak liší od originálu, že nemá moc smysl mluvit o remaku.
I když jde možná o nejmainstreamovější Stillerův film, v rovině humoru si zachovává svůj typický smysl pro absurditu a ironii. I když ta je o poznání méně jízlivá než v komediích Zoolander a Tropická bouře, jimž nebylo žádné téma svaté.
Pro mnohé tak Ben Stiller ve Walteru Mittym vyměkl: love story s pozitivním poselstvím a happyendem může být pro příznivce jeho nekorektní a cynické poetiky zklamáním. Pro mne je to ovšem jeden z nejeuforičtějších diváckých zážitků uplynulé filmové sezony.
Co se ještě může stát?
Upřímně řečeno: to, že Walter Mitty a jeho tajný život působí tak, jak působí, je svým způsobem zázrak. Obsahuje tolik příběhových rovin a žánrových poloh, že by se jinému režisérovi rozpadly pod rukama.
Zaprvé je tu osobní příběh Waltera Mittyho (Ben Stiller), Dlouholetého zaměstnance fotooddělení časopisu Life. Tenhle introvertní pan Nikdo platonicky touží po své kolegyni Cheryl (příjemně civilní Kristen Wiig). I uprostřed konverzace s lidmi mívá snové záseky, v nichž se stává hrdinou po vzoru hollywoodských dobrodružství, což dává Stillerovi šanci vyřádit se v parodických scénkách na celou škálu filmů od superhrdinských blockbusterů po Benjamina Buttona.
Pak je tu zápletka kolem zániku časopisu Life, která je jemnou poctou končící éře tištěných novin. Přechod na internet spojený s vyhazovem většiny zaměstnanců zajišťují manažerští cucáci. Tady se film přibližuje poetice britcomů jako Kancl nebo Ajťáci. V postavě Teda Hendrickse (Adam Scott), mladého všehoschopného sociopata s mocí, se ukazuje vyšinutost současné korporátní kultury.
A v neposlední řadě je tu celá dějová linka se ztraceným negativem nejlepšího obrázku fotoreportérské legendy Seana O´Connella. Díky pátrání po něm se Walter konečně dostane z letargie a zažije neuvěřitelná dobrodružství v Grónsku, na Islandu a v Himalájích.
Nejpozději v momentu, kdy se Walter začne v Severním moři koupat mezi žraloky, ale spíše už dřív v grónském zaplivaném baru, v němž štamgasti pijí tupláky piva ze sklenic ve tvaru boty, vám dojde, že v tomhle filmu se může stát úplně cokoli a nic nejde brát úplně vážně. A kdo měl podle prvních dvaceti minut pocit, že se dívá na poctu klasickým hollywoodským komediím Franka Capry o snech a ambicích obyčejných človíčků, je rychle vyveden z omylu.
Nádherné záběry přírody snímá Stillerův kameraman Start Dryburgh záměrně ironicky tak, že jsou zaměnitelné s reklamou na deodorant, i do exotických destinací se hrdinové filmu snadno dostanou letadlem a s banální realitou je spojuje dosah telefonních sítí.
I proto je milou ironií a poctou zároveň, že si nedosažitelného gurua O´Connella zahrál Sean Penn, režisér úspěšného Útěku do divočiny.
Film pro romantikocyniky
V jádru filmu pořád zůstává přímočará pohádka o cestě za nalezením sebe sama, ale Stiller se všemožnými vtípky a zcizováky snaží zabránit tomu, aby jeho příběhem prosakoval sentiment.
Spíš než životní moudra a instantní pravdy tu emoce a onu „feel good" atmosféru přenáší na diváka výborný a pestrý indie soundtrack, na němž mají své místo islandští Of Monsters And Men, José Gonzales a jeho kapela Junip nebo starý dobrý David Bowie s hitem Space Oddity.
Tak dojemně použitého Bowieho jsem naposled slyšel v Andersonově Životě pod vodou a Stiller se k poetice Wese Andersona svým mixem naivity, patosu a surrealistických gagů vědomě hlásí.
Walter Mitty a jeho tajný život je i podle spíše záporných zámořských recenzí filmem, který nenadchne každého. Větší šanci podlehnout mu mají ti diváci, v jejichž osobnosti se mele romantik s cynikem.
Ti, kteří se rádi vysmívají příběhovým klišé, ale ve skrytu duše se jimi stejně rádi nechávají dojmout.
Ben Stiller natočil v rámci žánru hravý a originální film s nakažlivě pozitivní energií. V bídě současné americké komedie to rozhodně není málo.
