Recenze - Přidat se k nadávání na Sex ve městě 2 jistě není nijak hrdinské, jde o titul, který je už tak nějak oficiálně povoleno nenávidět. Čili je těžké vymyslet novou nadávku a ještě obtížnější vysvětlit, v čem všem spočívá jeho hrůznost, patologičnost a perverznost, protože to by vydalo na semestrální přednášku.
Zdaleka nejobtížnější je ale vyhnout se nařčení, že podobné soudy plynou z toho, že autorem textu je muž, „který přece nemůže rozumět ženskému světu, protože nemá dost estrogenu".
Ocituju však výrok své kamarádky; úplně sám jsem na to jít nemohl, že: „Běžte někam s hormonama, tohle je film, který ničí a popírá všechno to, o co jsme my ženy kdy bojovaly." Přičemž to „někam" vyjádřila jadrněji, až by i Samantě zaskočila estrogenová pilulka.
Sex ve městě 2 vůbec není feministický a moderní, ale zpátečnický - tak jako dnes již mrtvé či mlčící feministky ze 70. let naznačuje, že ženy jsou zcela odlišné od mužů a ve své odlišnosti lepší. Jenomže tato vlna feminismu je víc pasé než tehdejší módní kolekce. Hledání dialogu, jež je hlavním znakem dnešního neútočného feminismu, vyměnil „popkulturní fenomén" Sex ve městě za rozmařilé konzumentství.
Hormony a biologii sem tedy netahejte; styl Sexu ve městě vychází pouze a čistě ze socializace, respektive omezeného horizontu hrdinek, které nemají tuchy o reálném světě mimo high society, žijí v přepychu a z nudy řeší pseudoproblémy.
Ženský svět?
Vezměme to přehledně: na Sexu ve městě 2 není nejhorší, že herečky jsou už staré a ošklivé a hrají s čím dál příšernější afektovaností, že děj má konzistenci kojenecké stolice, postavy motivovanost pacienta s Alzheimerem a délka jde dvojnásobně za hranicí únosnosti.
Nejhorší není ani to, že druhý film už úplně převrací smysl seriálu a ze samostatných hrdinek udělal zpovykané krávy, které si nesoudně hrají na diblíky - což působí, jako by snímek utrpěl zásahem plastického chirurga a přišel o jakýkoli dojem přirozenosti.
To skutečně nejhorší na Sexu ve městě 2 je, že snaží nabulíkovat svému cílovému publiku, že jde o film, který představuje „ženský svět", že je nositelem emancipace, ale celé je to přitom vlastně legrace a nemůžeme to brát úplně vážně. Což také jako obranu používají tvůrci a pár nadšených recenzentek (většinou těch, které si myslí, že jsou jako Carrie).
Jenže i tohle zlehčování je promyšlenou součástí marketingové práce s obludnou lží a manipulací, protože film hlásá ty nejkonzervativnější hodnoty. Tedy v tom smyslu že vše, co by ženy mohlo činit samostatné, převádí do pasivní konzumentské podoby; jakéhosi fashion porna.
Hrdinky se navíc berou totálně vážně, rýpou se v sobě bez sebemenšího odstupu a děj je komentovaný spoustou rad do života a lifestylovými úvahami - čili utváří jasnou reprezentaci toho „čím máte být a po čem máte toužit". Ona „nenáročná zábava" se tak snaží mít výchovný účinek, čili není na škodu probrat ji víc do hloubky.
Největší vycucanost z prstu
Být ženou a užívat si znamená, že za vás všechno zaplatí muž (zde šejk z Abu Dhabi), že jako princezna dostanete svůj palác a můžete si kupovat nekonečně mnoho šatů a bot a že na usmířenou vám pan Božský koupí prsten s diamantem. Údajně pokrokový film jen reprodukuje mýty a utopie o princeznách a zápletka s návštěvou jednoho z arabských emirátů už teď vyhrává titul největší letošní vycucanost z prstu, jež svou primitivností vážně připomíná porno.
Když se tu mluví o práci, námaze a obětování, působí to jako sebeparodie. Carrie musí jít do svého starého bytu(!) psát jeden(!) krátký(!) článek dva dny(!) - protože v novém bytě, kde většinu dne nikdo není, by se nemohla soustředit. Charlotta, která má chůvu na plný úvazek, si stěžuje, jak ji děti vyčerpávají, a s Mirandou se diví, jak to zvládají ženy, jež chůvu nemají. Ve chvíli, kdy si na „hrdinky reálného života" připijí, by je právě tyto matky měly nakopat do celulitidy.
Nejdrzeji a nejhloupěji vyznívá konec snímku, kdy čtyři Newyorčanky prchají před rozzlobenými arabskými muži (kteří je bohužel nestihnout ukamenovat). Ukryjí se do příbytku několika arabských žen, jež prokážou nejen solidaritu, ale ještě jim odhalí, že pod svými hábity nosí nejnovější módní kolekci z Paříže - a to přece znamená, že jsou taky emancipované, bojují s předsudky a omezováním a dovedou si „přizdobit tradici"!
Něco tak ofenzivně blbého těžko hledá srovnání. V zásadě jde o ukázku toho, čemu se říká post-koloniální ideologie. Jako by pro ženy na Blízkém východě neexistovala jiná záchrana než si hrát na slípky z New Yorku a Paříže; jako by jediným sebeurčením mohlo být totální potlačení a vymazání vlastní kultury a etnické příslušnosti; a hlavně to, že v podstatě jediný váš problém zosobňují hadýrky.
Jestli vám to připadá přehnané a zlé, věřte, že přesně tohle Sex ve městě 2 tvrdí a není v tom žádná ironie, i když právě na ni film sází. Samozřejmě, že to má být vrcholné emancipační gesto, jen si nikdo z tvůrců neuvědomuje přezíravou tupost, již má zlehčovat všechno to křepčení a cukrblikování okolo.
Jako reklama proti vráskám
Sex ve městě 2 spoléhá na magazínový vzhled a nikdy neopustí vizualitu reklamy, protože sám je stejně povrchní jako spot na krém proti vráskám - jen zjevně neúčinkuje, protože spíš než jako v glamour show si chvílemi připadáte jako na přehlídce travestitů.
Když si uvědomíte, jak by se dalo pracovat s postavami čtyř žen, které ze stavu věčných singles zakotvily v pevných vztazích, případně bojují s nastupujícím klimakteriem, a dostanete tuhle přehlídku laciných vtipů typu „spadla z velblouda a mezi nohama se jí přes látku vyrýsovala velbloudí tlapka", pocítíte něco mezi smutkem a vztekem.
Vztek si v duchu vybíjíte tím, že si představujete, které postavě byste tu nejraději fyzicky ublížili (hlasuji pro Charlottu za každé její synchronizované cuknutí ramínky, krčení nosu a vycenění dásní), a smutek vás zavádí ke vzpomínkám, kdy jste naposledy viděli dobrý (a zábavný a pozitivní) film, kde byla aspoň jedna hrdinka čtyřicátnice, která se pere s opravdovými problémy: Jackie Brownová od Tarantina z roku 1997?
Almodóvarovy snímky (Ženy na pokraji nervového zhroucení, Květ mého tajemství)? Možná ještě loňská Blind Side se Sandrou Bullockovou, ale dál už moje paměť selhává, nebo naráží na akční heroiny modelované podle jednoduchých mužských fantazií.
Zpátky na začátek: Je snadné být proti Sexu ve městě 2 (neplést s první sezónou seriálu, šílené je právě to, že za obojí jsou zodpovědní stejní lidé). Nemá to nic společného s tím, jestli jste muž, nebo žena, ale jen s tím, jestli máte základní lidskou důstojnost, trochu vkusu a domníváte se, že umění stárnout nespočívá v tom, jakou kosmetiku užíváte, ani v tom, že se budete řídit klišé z romantických filmů - čemuž věří Carrie a této perspektivě je přes pokryteckou cyničnost podřízeno i vyprávění.
Tady nejde o naději, ale o magazínovou iluzi. Stejně jako únik z údajného stereotypu manželského života zde znamená jen přehodit výhybku na kolej jiných stereotypů: laciné a xenofobně nahlížené exotiky, romantických ideálů a hlavně nekonečného večírkového nicnedělání, které je pouhým zrcadlovým odrazem nicnedělání ve všední den. Z diváckého hlediska bez ohledu na pohlaví to vyznívá úmorně: stereotyp může být zábavný, jen pokud je demaskovaný, ne když se potvrzuje.
V zájmu „objektivní recenze" stojí za to dodat, proč je film nenáviděn tak speciálně. Není trochu nespravedlivé, pokud to slízne „rozverný snímek o ženách a pro ženy" a „akční nesmysly pro kluky" tak pošlapávány nejsou? Řešení leží v tom, ony „akční blockbustery" umožňují identifikační pozici pro víc druhů publika. Téměř každý si něco najde a téměř nikdo nezůstane úplně obejit a odcizen.
Základem úspěchu je kupodivu mnohovrstevnatost a pluralita. Zápletky můžou být hloupé, ale máte vždy více perspektiv, jak se na vyprávění dívat, a jsou to perspektivy sociální, věkové, etnické i genderové. A tím se dostáváme k jádru velblouda.
Sex ve městě 1 i 2 (a dvojka extrémně agresivně) eliminuje perspektivu pro jakýkoli typ muže (kteří stejně jako ženy nejsou jeden živočišný druh) a výrazně omezuje možnost různorodé etnické, sociální a věkové perspektivy.
Muži i ženy s jiným životním názorem a zázemím, než mají hysterické a rozmazlené hrdinky, se nemají s kým a s čím identifikovat; dokonce mohou mít pocit, že se děj odehrává na cizí planetě, kterou by nikdy nechtěli navštívit. Anebo možná ano, ale s atomovou hlavicí.
| Sex ve městě 2 | |
| Sex and the City 2 | |
| Žánr: | Komedie, Romantika |
| Režie: | Michael Patrick King |
| Obsazení: | Sarah Jessica Parker, Kim Cattrall, Kristin Davis, Cynthia Nixon, Chris Noth, David Eigenberg, Evan Handler, Jason Lewis, Liza Minnelli, Omid Djalili, Alice Eve, Penélope Cruz, Miley Cyrus, Max Ryan, Waleed Zuaiter, George Aloi ad. |
| Délka: | 146 minut |
| Premiéra ČR: | 03.06.2010 |
