Recenze - Každá technologie potřebuje určitý čas, aby se uchytila. Nová vlna 3D filmů, zdá se, tentokrát neutichne jako ta v 50. letech. Dnešní stereoskopické projekce mají mnohem větší technickou kvalitu, jsou příjemnější pro zrak (byť i nyní se objevují lékařská varování) a hlavně: mají masivnější podporu kin.

Kina(ři) chtějí hrát ve 3D a považují to spolu s high-definition kamerami za vyšší technický standard. Aby zájem o danou technologii a zážitk z ní neupadal, je nutné produkovat i „zboží do počtu". Publikum má  tendenci zapomínat, co to je „pravé 3D" - a vlivem špatných zkušeností s  nepovedenými konverzemi brát pak může brát značku „3D film"  jako něco s daleko menší hodnotou, než ve skutečnosti představuje.

Foto: Bontonfilm

Dobrodružné drama Sanctum, které produkčně zaštítil sám „otec 3D vlny" James Cameron, plní přesně funkci oné připomínky, že pravé 3D má unikátní obrazové kvality, které je nemožné dosáhnout s evolučně zastaralými kamerami či pomocí postprodukčních konverzí.  Sanctum bylo natáčeno na kamerový systém používaný dosud pouze u Avatara a zatím posledního dílu série Resident Evil.

Jako již mnohokrát, osvědčení nové technologie potřebovalo projít zátěžovou zkouškou „mokrého křtu" - tedy natáčení ve ztížených podmínkách ve vodě. Cameron má takto za sebou Propast a Titanic a poté dokument Tajemství Titaniku 3D (Ghost of Abyss). Ostatně i dějištěm dvojky Avatara mají být moře planety Pandora (a některé záběry již vznikly a vznikají v Mariánském příkopu).

Sanctum se odehrává v obřím jeskynním systému Esa´ala v Jižním Pacifiku a zachycuje skupinku speleologů, potápěčů a turistů. Ti po vzoru deseti malých černoušků postupně odpadávají ve snaze dostat se ven z komplexu, který zaplaví voda z tropické bouře.

Foto: Bontonfilm	Foto: Bontonfilm
Foto: Bontonfilm	Foto: Bontonfilm

Těžko říct, zda filmu pomohlo, že v něm hrají velmi dobří herci, kteří bohužel musejí obvykle trpět v různých hloupých filmech. Ioan Gruffudd (proslavil se jako Hornblower, ale dál hrál jen v podivnostech typu Král Artuš či Fantastická čtyřka), Richard Roxburgh (ve vedlejších rolích v Mission Impossible 2, Lize výjimečných či Van Helsingovi osvědčoval obrovskou škálu přízvuků) či Rhys Wakefield (jenž zářil v nezávislém drama Bílá vrána) .

I tady jsou ovšem všichni redukováni na pouhé fyzické typy a všichni do jednoho působí jako nesympatičtí kreténi;  ať pro svou zarytost, nafoukanost či floutkovství. Režisér Alister Grierson se ani nijak nesnaží napojit nás na postavy prostřednictvím něčeho jiného, než jsou pocity fyzické bolesti a vyčerpání.

Zčásti může ovšem jít o záměrný tah -  příběh vychází ze skutečných událostí, které postihly Andrewa Wighta na expedici v roce 2006. Tento scenárista, který léta spolupracuje s Cameronem a zabývá se podmořskými dokumenty, samozřejmě dodal příběhu na ještě větší dramatičnosti.

Ale jak už to občas u fachmanů zažraných do svého tématu bývá, nezabývá se tím, aby diváci cítili nějaké sympatie. Postavy pak jednají čistě v zájmu svých primárních instinktů nebo velmi pragmatických rozhodnutí. Něco je na tom osvěžujícího, ale hrozí i nebezpečí, že ke konci příběhu už nepocítíte žádné napětí.

I zapojení 3D technologie vychází autorům jen zčásti. Úvodní sestup (či seskoky) do hlubin za bílého dne působí dokonale závraťovým dojmem. Prozkoumávání podvodních prostor, které připomínají svatyni (odtud název snímku), nás zase uvádí do stavu až posvátného úžasu z objevování neznámého.  Jenomže s tím nelze vydržet dlouhodobě, musí přijít komplikace a konflikty.  A jakmile se z důvodů nedostatku světla  ponoří plátno do tmy, přestává mít 3D atrakce jakýkoli smysl.

V tuto chvíli pak už o Sanctu nelze napsat nic. Ve tmě možná řádí nějací duchové jeskyně, ale spíš v ní celý štáb utopil příležitost nabídnout velkou podívanou.