Recenze - Poslední film Vladimíra Michálka Posel je sympatický určitě tím, že jeho hlavní postava se vymaňuje z dlouhé plejády chcípáckých postav českého filmu tím, že nefňuká. V tuzemském porevolučním filmu se velmi silně uchytil typ mladého mužského hrdiny, který nedokáže dospět a překážkám kolem sebe čelí s pasivní rezignací. Tvůrci pak jeho „trápení" různě omlouvají.

Messenger Petr (Matěj Hádek) z Michálkova filmu je ukázkovým příkladem takového losera neschopného přijmout zodpovědnost za vlastní život. Na rozdíl od jiných filmů tohoto typu ovšem Michálek svého hrdinu neomlouvá ani s ním nesympatizuje. Posel je vcelku nepokrytě film o sobeckém hajzlovi, který si to, že je arogantní, docela dobře uvědomuje. A scénář Marka Epsteina nelakuje skutečnost na růžovo falešným happy endem.

Na cestě do pekla 

Michálek příběh natočil co možná nejvíce civilně, přesto se bohužel nedá mluvit o nějakém svěžím závanu sociálního realismu. Sympatický dojem shazuje scénář, který nepřekračuje kvalitou úroveň průměru televizní produkce. Pro obrazovky byl také nejprve určen. Epsteinovi se bohužel v hlavním hrdinovi nepodařilo vytvořit plnokrevnou postavu, která by člověka alespoň strhla s sebou na cestě do svého osobního pekla, když už se s ní člověk těžko může ztotožnit.

Foto: ČT

Už výchozí bod zápletky je vlastně klišé jako z lifestylových časopisů. Když už máme točit o člověku, který neví, co se sebou, nejsnazší je udělat z něj adrenalinového feťáka závislého na rychlé jízdě na kole.

Petr si svou „drogu" dopřává nejčastěji s kolegou a kamarádem Igorem (Jiří Vyorálek), s nímž pořádá za plného provozu nebezpečné závody o to, kdo dorazí rychleji na místo určení zásilky. Vedle toho má věrnou a sympatickou přítelkyni, studentku Šárku (Eva Leimbergová), s níž bydlí v levném podkrovním krcálku, do něhož za deště zatéká, na druhou stranu se dá z něj jít přímo na střechu s krásným výhledem na Brno.

Věci se ale Petrovi začínají pomalu rozpadat pod rukama. Nejdříve ho vyhodí z práce pro porušení kázně, potom se stane spoluviníkem Igorovy nehody, s nímž posléze jako fraškovitý sobec bojící se čelit těžkým situacím odmítne komunikovat. To mu vyčítá i Šárka, která přestává mít s nedospělým partnerem trpělivost a sblíží se víc se zotavujícím se Igorem.

Foto: ČT

Příběh je vyprávěn schematicky a sklouzává do klišé. Obsahuje věci, které se vzpírají uvěřitelnosti nebo zbytečně diváka matou. Možná je chyba na recenzentské straně, ale vskutku mi nebylo jasné, co měl Petr za pozici v novém zaměstnání ve škole, které si našel poté, co ho vyhodili od messengerů. Zdá se, že měl dělat jakéhosi kurýra mezi ředitelkou a jejími podřízenými: poslíčka rozvážejícího výplaty a dopisy. Skutečně existuje takový job? Tak to u nás na tom školství není špatně.

Nechat ležet ladem

Nebo druhý moment: Petr se Šárkou si plánují dovolenou na kole. Z hovoru vyplyne, že si Petr sportovně-romantický výlet se spaním pod širákem naplánoval na listopad. Člověka napadne, že je to asi jen další příklad nulové empatie hlavního hrdiny. V době, kdy Petr nakonec sám brázdí na svém kole po Bílých Karpatech, sbližuje se Šárka s Igorem v Brně a oba na sobě mají letní oblečení.

Jsou to možná škarohlídské drobnosti, stejně jako skutečnost, že si Petr ve městě plném zlodějů, jak napovídá zápletka, nezamyká své milované kolo. Podobné nedůslednosti ale brání ponoření se do příběhu a pochopení motivací hrdiny, s jehož nesociálním chováním bude mít většina diváků problém se ztotožnit.

Vladimír Michálek s kameramanem Martinem Štrbou natočili film tak, že z něj rozhodně netrčí jeho televizní původ. Adrenalinové pasáže nebezpečných eskapád Petra a Igora jsou nasnímané dynamicky a sugestivně. Esteticky na velkém plátně film obstojí a na škálu plusů lze přiřadit jisté herecké výkony všech zúčastněných, včetně toho, že režisér dal šanci ve filmu neokoukaným brněnským herečkám Evě Leimbergové a Gabriele Mikulkové.

Jenže příběh bohužel není ani generační zprávou o nevyhraněnosti a povahových slabostech dnešních městských třicátníků: na to představuje charakter hlavního hrdiny příliš velký extrém. Jestli Posel nese nějakou zprávu, tak je to ta, že deset let přenošené scénáře je někdy lepší nechat ležet definitivně ladem.