Recenze - Na žánru sci-fi nás prapůvodně fascinují možné vize budoucnosti, jejich břitkost, nebezpečnost, ale také domyšlenost. Snímek Náhradníci režiséra Jonathana Mostowa (Terminátor 3) s Brucem Willisem v hlavní roli však vychází z premisy, jejíž rozvinutí zavede děj do samých slepých uliček.

Hlavními strůjci tohoto (až podnětně) matoucího zážitku ale nejspíš budou scenáristé Michael Ferris a John D. Brancato zodpovědní už za thriller Síť (1997), trojku a čtyřku Terminátora a také Catwoman.

Foto: archiv

Hlavní princip sci-fi - extrapolace určitého jevu, který se kvůli dramatickému účinku očistí, umocní a zasadí do budoucna - v Náhradnících nabude obludného efektu, jakého docílí výzkumníci, když jim pokusné krysy při příliš velké dávce jedné čisté látky pochcípají, aniž se přitom na cokoli přišlo.

Společnost, v níž chybí ekvilibrium

Snad od dob Equilibria (2002) tu nebyl film, jenž by měl větší díru v gned předpokladu, na němž stojí celý děj. A stejně jako u Equilibria jde o vizi společnosti, která by nemohla fungovat ani čtrnáct dní, než by se zhroutila sama do sebe.

Equilibrium vyprávělo nesmyslně o totalitě, kde lidé nemají kvůli zákazu uměleckých děl a účinkům státně šířené drogy téměř žádné emoce, a tudíž by se nedokázali ani rozmnožovat, žít v rodinách, nedokázali by jíst ani přemýšlet, protože k tomu všemu potřebujete něco cítit. 

Stejně tak supercvičení policisté s dokonalými reflexy nemůžou být pod vlivem čehokoli utlumujícího. Nicméně Equilibrium je určitou skupinou fanoušků milováno kvůli akci, nikoli kvůli zápletce.

Foto: archiv

Náhradníci přitom z akčního pohledu nejsou ničím zajímaví a stojí pouze na detektivním pátrání. Líčí velmi hrubými črtami obraz světa, v němž více než 90 procent populace na Zemi používá jakési robotické dvojníky (surogáty), na něž jsou skrze počítačovou síť a snímání přes konektory na mozku napojeni z pohodlí svých domovů.

Náhradníci umožňují lidem zažívat vše, a přitom bezpečně. Takřka úplně vymizela kriminalita, zranění, nemoci, rasové předsudky. Zničení náhradníka nepředstavuje pro uživatele žádné riziko, bezpečnostní systémy vás vždycky odpojí.

V propadlišti harddisku

Problém nastane, když je spáchán neznámou zbraní útok, který seškvaří jak obvody dvou náhradníků, tak roztaví na dálku mozky jejich uživatelů. Agent FBI Tom Greer se svou parťačkou Petersovou musí zjistit, kdo takovou zbraň vůbec dovede vyrobit a k čemu ji chtěl použít. Dlužno dodat, že přesně tohle do konce filmu neodhalí, protože to asi ve střižně spadlo „pod stůl" (nebo dnes už asi jen do harddiskového propadliště).

Náhradníci totiž trvají bez titulků asi jen kolem 80 minut; je poznat, že v nich chybí kusance děje a občas vysloveně i spojující záběry. Nejvíc to uhodí do očí ve dvou chvílích: poprvé, když naši dva agenti FBI projdou po nepovedené schůzce s vedením monopolní výrobní společnosti VSI zcela bez problémů do jejích laboratoří a vojenského střediska.

A poté v asi největší akční scéně, kdy se Greer zřítí vrtulníkem do městské oázy lidí, kteří odmítají používat náhradníky, stíhá zločince s dotyčnou superzbraní,  v jeden moment je obklíčen davem naštvaných osadníků a v dalším záběru už ne. Taková fušeřina nebyla v hollywoodském (rozpočtově stále áčkovém) bijáku k vidění léta.

Foto: archiv

Nedokonalá návaznost ale není na filmu to hlavní, co dráždí. Jde především o naprostou nesoudržnost celého fikčního světa. Běžný proces sledování dějových filmů, kdy si utváříme různé větší či menší hypotézy a ty se nám pak potvrzují, nebo se ukážou jako mylné, se tady pouze otevírá v nekonečný vír otázek. Namísto toho, aby nám nové scény zaplňovaly chybějící informace, vyvolávají jen touhu dozvědět se víc.

Vzhledem k tomu, že snímek neoperuje s žádnými mystickými prvky a jde o čistě technologickou sci-fi, si tu vystačíme s pouhým rozumem. Pomiňme přitom samu zápletku, že se někdo snaží škodit velké nadnárodní, ale nijak démonické firmě a ona mu to chce vrátit zbytečně komplikovaným způsobem.

Monopol, který by nenastal, a diskriminace, která by nastala

Otázky spíše jsou: Jak by mohl celý svět spadat pod jednu firmu? A nač by pak existovaly reklamy na náhradníky, když je tu monopol? A proč by po světě války probíhaly bojem muže proti muži, když jsou všichni náhradníci zapojeni ve stejné síti a můžete je kdykoli vypnout? Jak ukazuje jedna scéna se znásilněním, můžete vypnout  na dálku zločince a násilníky, a i to je vlastně zbytečné, když stačí, aby se obětí zločinů samy odpojily a nechaly útočníkům na hraní gumovou panu.

Foto: archiv

Téměř jakékoli opodstatnění tedy postrádá policie, která již vyšetřuje jen hlouposti. Anebo by naopak spíš náhradníci vůbec nepřispěli k větší bezpečnosti? Lidé, kteří jsou doma připojení na náhradníka, by byli extrémně zranitelní. Zločincům by stačilo chodit do bytů, kde leží nic netušící těla a mohli by krást, zabíjet a znásilňovat dle libosti.

Tvrzení, že díky náhradníkům by klesla kriminalita nebo dokonce diskriminace, je neudržitelné. Vždyť pořízení náhradníka musí něco stát, ne každý by si ho mohl dovolit a byl by svou méně výkonnou a atraktivní tělesnou schránkou nesmírně znevýhodněn.

S existencí náhradníků by musely také vzniknout úplně jiné zákony omezující například jejich nebezpečné schopnosti. Pokud jste schopni běhat jako gepard a skákat jako klokan, nač by vůbec existovala městská doprava auty?

A proč byste chodili do práce pěšky či jezdili dopravou, když se na něj můžete kdykoli připojit z domova? Proč jsou ve městech dál otevřeny restaurace a kavárny? (Podle internetových stránek filmu mají náhradníci prý „samočisticí břišní rezervoár", ale na plátně nic takového neuvidíte.) Existoval by ještě vrcholový sport? (Jeden plakát ukazující brutální verzi fotbalu s trháním hlav nic neřeší.)

Foto: archiv

A vůbec, nač byste chtěli žít tak komplikovaně jako roboti, když byste mohli žít ve virtuální realitě? To, že ve snímku není nic takového jako internet nebo také autonomní roboti, vypadá velice podivně. Případně tvůrce ani nenapadlo, že by lidé nemuseli chtít mít náhradníky, kteří vypadají jako lidé - vždyť na čem je založena celá internetová kultura avatarů?

Proleženiny a rozmnožování

Film nijak neřeší ztrátu svalů, tloustnutí, proleženiny a nedostatek vitamínů, jimiž by museli trpět lidé, kteří ustavičně leží doma ve tmě. Buď by se jim výrazně zkrátil život (takže byste si zdaleka neužili víc, jak tvrdí reklamy na náhradníky) a byli by na tom mnohem hůř, než ukazuje film.

Nebo by to bylo účelně vyřešeno, ale pak film nemusí ukazovat žádné následky - to, že lidé mají vrásky, nehezkou pleť a špatně koordinované pohyby, když večer přijde náhradník domů, jeho živý operátor vstane, dá si snídani (nebo večeři?) a jde si zase lehnout a spát.

Kruciální je rovněž otázka, jak by se lidé rozmnožovali, a jak by vychovávali děti a odkdy by děti dostaly své vlastní náhradníky, jak často by je musely měnit a odkdy už by měly definitivní dospělou podobu? Že ve světě Náhradníků existuje sex, je řečeno, ale jak probíhá - mají náhradníci všechny orgány? Mají standardizovanou velikost a tvar, mají někde v zásobě patřičné tělesné tekutiny? No, a tak bychom se mohli bavit ještě dlouho...

Bohužel jsem nečetl původní pětidílnou comicsovou sérii, ale její fanoušci přísahají, že je mnohem komplexnější a hlavně nemá tak strašný konec jako film. Nechci ho prozrazovat celý, ale v zásadě jde o to, co tuší všichni, co jdou na film s Brucem Willisem, jenž 1) vždy zachrání všechny lidi (proto nehrál v Titaniku, že?), 2) hraje staromódní chlapíčky, kteří nemají rádi moderní techniku.

Logický závěr si udělejte sami a započítejte v to, že všechny operace v nemocnicích a všechna auta a letadla jsou ovládána náhradníky. Aneb jak pomoct lidstvu…

Slabě promyšlený snímek Náhradníci si každopádně můžete oživit několika postřehy. Jednak je jemně rasistický, protože se v něm jaksi pozapomnělo na Asiaty (zrovna milovníky robotů), jednak je v něm řada narážek na homosexualitu, transsexualitu a transvestitismus, a jednak se velice zvláštně vypořádává s tím, jak se Hollywood staví ke stárnoucím hvězdám.

Střídá se tu styl „realistického" svícení, velice nelichotivého k pleti herců. a styl počítačového omlazování, na nějž má triková firma ILM vyvinuto zvláštní oddělení pro „synthespiány", jak říká těmto věčně mladým, již téměř nelidským bytostem.

Pokud se tedy ve filmových učebnicích Náhradníci objeví, tak právě jako negativní příklad nedomyšlenosti scénáře a hollywoodské nerozhodnosti, zda je lepší ukazovat hvězdy s příznaky stáří, nebo je vylepšovat do úplné umělosti.