Recenze - Animované filmy mohou nabídnout mnohem víc než hrané, mají téměř nekonečné hranice. A přesto mají nakonec nejlepší přijetí ty animáky, které se snaží přiblížit se co nejvíce hraným filmům.
Tohle okleštění je všeobecně přijímáno jako kánon a ideál a nejspíš se animované 3D snímky stávají taháky sezóny i proto, že hrané hity začaly být již dříve z velké části animované a počítačově grafické. Zkrátka celá hollywoodská kinematografie dnes žije v jakési překreslené a mírně podětinštěné podobě.
Pokud pak sledujete recenze a divácké reakce, nejvíce „bodů" si přitom připisují animované snímky, které jsou najednou v některých detailech „dospělé" - tzn. trochu drsnější, temnější, bez žertíků a zpívánek. Jako bychom všichni byli smíření s principiální dětinskostí animáků, jež musí na základní rovině zůstat zachována, abychom pak mohli být překvapeni vybočením z norem.
Drakiáda jako z Avatara
Nejnovější počin studia Dreamworks, Jak vycvičit draka přesně zapadá do schématu „animák, který se skoro vyrovná hraným titulům, případně je předčí" - ale v práci se stejnými prostředky. A není divu, že Jak vycvičit draka vyvolává právě takové hodnocení; vždyť kamerovým poradcem byl Roger Deakins (kameraman bratrů Coenových, Sama Mendese či M. Nighta Shyamalana) a v těch nejvzdušnějších chvílích drakiády se připomenou letecké scény z Avatara.
Například voda už vypadá tak dokonale, že ani není poznat, zda byla počítačově vygenerována, nebo reálně nafilmována a zasazena do počítačového obrazu. Rámování kamery, světlo, střih, hudba, to všechno je jak z nejlepších „živých blockbusterů" - tady se jen na velmi realistických pozadích prohánějí legrační pajďuláci.
Ale přiznám se, že po té vší chvále, jež snímek provází, jsem byl zklamaný. Jak vycvičit draka se nemůže rovnat těm nejlepším filmům od Pixaru (Hledá se Nemo, Úžasňákovi, WALL-E, Ratatouille) ani nejlepším kouskům mateřského studia Dreamworks (Kung Fu Panda, Monstra vs. Vetřelci-http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/clanek.phtml?id=633509).
Nejde vůbec o téma „vzestup outsidera, jemuž nikdo nevěří", které se vlastně opakuje pořád dokola, ale spíš o koncept onoho nového světa. Pixarovské filmy mnohem více dbají na soudržnost a stylovost (přičemž odkazy na jiná díla nejsou jasně čitelné), zatímco dreamworksovské stojí na detailech a odkazech ke starším filmům.
Rozněžňovací efekt vyznívá nečestně
Jak vycvičit draka ale ke svému příběhu nutně vyžaduje soudržnější svět a detaily tu nejsou moc nápadité. Nehledě na to, že hlavní atrakce je naprosto neoriginální, dokonce vykradačská: onen lósmiloušký hlavní dráček je totiž linku po lince opajcnutý Stitch z osm let staré disneyovky Lilo a Stitch (i ta byla ostatně zábavnější).
Je sice hezké, že jde "jenom" o sebevykrádání (oba režiséři Dean DeBlois a Chris Sanders totiž naposledy dělali právě Lilo a Stitch a pak ještě seriál o Stitchovi), ale tohle deja vu působí přece jen příliš silně a rozněžňovací efekt pak vyznívá nečestně a nesportovně. A pokud někdo namítne, že třeba WALL-E byl obšlehnuté Číslo 5 žije, tak jde pořád říct, že WALL-E a Johny pětka byli úplně odlišné a plnohodnotné osobnosti, zatímco dráček Bezzubka je jen pejskovitější stín mnohorozměrného Stitche.
Jak vycvičit draka vypráví o malém ostrově Vikingů, kteří léta letoucí bojují s draky. I syn náčelníka Škyťák, jenž se nějak nevyvedl (tedy je nejhorší ektomorf v populaci), se snaží být drakobijcem, ale nemá na to; což ví celé jeho okolí, jen on ne. Tento handicap se mu ovšem nakonec podaří přetavit ve výhodu, protože pomůže zraněnému drakovi, skamarádí se s ním a pochopí, že draci nejsou tak zlí. Jen o tom přesvědčit ostatní mezomorfy a endomorfy…
Co tedy na filmu drhne? Škyťák sám podotkne, že na přemíru drakobijců chybí ve vesnici více lidí jiných řemesel - vypadá to, že tu není téměř nikdo, kdo by obstarával normální život a že je téměř nemožné, aby útoky draků, při nichž shoří spousta domů, bylo vůbec možné přečkat jen pár dnů po sobě. (Respektive ani nevíme, jak často draci útočí a zda se dá v mezičasech vše opravit.)
Distribuční boj s ratingem přístupnosti
Tato nejasnost vyplývá už z principu hloupě udělaných akčních scén, které jsou nafouknutě bombastické, ale nikdy u nich nikdo nezemře a jen se budí dojem obrovských masakrů a demolicí. Tvůrci tu (vlastně zbytečně) pokoušejí hranice toho, co lze zobrazit ve filmu pro děti, a samozřejmě narážejí na to, že nejde ukázat skoro vůbec nic a výsledkem je zbytečný humbuk.
Hlavní hrdina pak má budit sympatie, protože má ještě jak takž lidské proporce, zatímco ostatní postavy jsou čisté karikatury. Pocit, že by šlo nějak zapadnout do tohoto fantasy světa, hodně narušují i protivní dětští „spolužáci", kteří se v aréně učí zabíjet draky.
Opět se tu hraje dost nevyváženě s tím, jestli je tedy jejich výcvik opravdu nebezpečný, nebo ne; a když pak na konci výcviku mají slíbeno, že draka můžou zabít, tak se člověk ptá, co asi tak bylo smyslem výcviku celou dobu a jak by asi při drsných šarvátkách mohli předtím jakkoli vítězit, když by nesměli zabíjet, a přitom sami mohli být nastokrát zabiti.
Prostě, jde tu nakonec nikoli o boj s draky, ale o distribuční boj s ratingem přístupnosti. Osobně můžu ale říct, že mě tohle kličkování, jež zabírá víc než polovinu filmu, krutě nebavilo. Byl bych raději, kdyby takové filmy nevznikaly buď vůbec, nebo by je měli dělat lidi jako Ralph Bakshi (v dětství jsem miloval jeho Wizards a Oheň a led).
Trochu taky podezírám tvůrce filmu, že při psaní scénáře mysleli hlavně na různé tie-ins produkty, především na počítačové a konzolové hry, kde budou mít jednotliví draci obodovány svoje rozličné schopnosti a kdykoli byste udělali nesprávný krok a zemřeli, můžete jen zmáčknout replay. Z filmu pocit ohrožení skutečně nezískáte, protože jeho logika a pseudonapětí mají čistě videoherní povahu.
Předvídatelnost i na úrovni scén
Všechno pak ještě korunují nekonečně úmorné řeči na téma „buď sám sebou", „nechtěj být někdo jiný", „jsi, jaký jsi" apod. Když bych měl vyzvednout nějaký vynalézavý bod, bude to asi pasáž, kdy Škyťák zkoumá, jak vyspravit Bezzubkův kormidlující ocas, aby mohl znovu vzlétnout a manévrovat. Tady jedinkrát cítíte nějaké vzrušení z objevů a vývoje, jinak se tu nestane nic překvapivého.
Všechny velkorozpočtové hollywoodské filmy jsou samozřejmě předvídatelné. Bohužel Jak vycvičit draka je nepříjemně předvídatelný nejen v hrubých obrysech půl hodiny či hodinu dopředu (což je dáno znalostí základních dějových schémat), ale bohužel i v rámci jednotlivých záběrů a scén - což je spíš záležitost samotného způsobu vyprávění.
Jak například cítit napětí, zda hrdina po pádu přežil, když víte, že ho drak chytil do tlapek a přikryl křídly? Je to jasné od prvního, příliš návodného záběru, jen co se rozptýlí dým, takže, proč se tu minutu a půl předstírá nějaké dojetí a pak překvapení?
Jak vycvičit draka je velký a vizuálně ohromující 3D spektákl, ale pochybuju, že se na něj budou děti dívat znovu a znovu a že si někdo oblíbí nějakou postavičku kromě Bezzubky. Zkrátka - do kin přišel nový, od sklepa až po půdu vykalkulovaný projekt a lidé, kteří si rádi nechají svou mysl programovat do stavu „odpočinkové pohody", na to budou chodit a budou spokojeni.
Ostatní, kteří nikoli bláhově chtějí nesplnitelné, ale jen pozitivně vědí, že animované filmy, a to i ty 3D superdrahé, mohou poskytnout něco víc, si z Jak vycvičit draka mnoho neodnesou.
| Jak vycvičit draka | |
| How to Train Your Dragon | |
| Žánr: | Dětský, Dobrodružný |
| Režie: | Dean DeBlois, Chris Sanders |
| Obsazení: | V původním znění Gerard Butler, Jonah Hill, America Ferrera, Christopher Mintz-Plasse, Jay Baruchel, Kristen Wiig ad. |
| Délka: | 97 minut |
| Premiéra ČR: | 01.04.2010 |
