Do tmy kinosálu ten záblesk vnikne jako rána z pistole. Plátno opět zčerná. Další záblesk, jako když se zkříží světelné meče. Pak už se rozžehnou motory a začíná honička, jaké se točily jen v 70. letech. Jen v ní místo aut figurují vznášedla, protože se odehrává kdysi dávno v jedné předaleké galaxii.

Snímek Solo: Star Wars Story, který touto scénou začíná, stojí mimo základní řadu Hvězdných válek a podobně jako první samostatný film ságy - předloňský titul Rogue One - nevznikal snadno.

Opět došlo k výměně režiséra, takže příběh o mládí drzého vesmírného pašeráka Hana Sola nakonec dokončil zkušený Ron Howard. A vytvořil nejobyčejnější snímek ze světa Star Wars. Vlastně jen takový malý pašerácký western o cestě z temnot do míst, kde je více světla, ale nejsou o nic méně temná. Cestou dojde na několik vesmírných oblud a jeden ikonický světelný meč.

Na jednu stranu film působí jako očista. Popisuje mládí nejvtipnějšího a nejcharismatičtějšího hrdiny původních Star Wars, dává si načas a pozvolna zodpovídá všechny dotazy divákovy dávné dětské mysli: jak se Han Solo potkal se svým obrovským chlupatým pilotem Chewbaccou, jak přišel k lodi Millennium Falcon, jak se z něj stal pašerák. A jak proběhl onen legendární Kesselský závod, narážku na nějž zná každý fanoušek Hvězdných válek a který vlastně žádným závodem nebyl.

Je tu však drobný háček: podobný vypravěčský přístup jde proti duchu Star Wars. Sága, kterou v 70. letech stvořil George Lucas, stála - vedle originálního spojení pohádky, westernu a sci-fi - na radosti z objevování světa, který zjevně nemá hranic. Za každou vedlejší postavou, za každým návštěvníkem vesmírného baru by mohl vzniknout nový film, ba víc, klidně celá série.

Solo: The Star Wars Story nové dveře neotevírá. A samostatně koncipovanému snímku to nelze vyčítat, tak jako někteří vyčítají nedávným epizodám VII a VIII, že jsou jen variacemi na předešlé díly (jakkoliv to především u nejnovější osmé není pravda).

Jenže ve své snaze pouze zaplňovat mezery v kánonu film o Hanu Solovi ztrácí kouzlo každé dobré sci-fi: radost, případně hrůzu z objevování věcí, které ještě nikdo nikdy neviděl.

Režisér Howard přesto natočil solidní žánrový film. Vůbec nevadí, že se v něm nekříží světelné meče. A při některých scénách - vrcholem budiž setkání Hana a Chewbaccy uprostřed záplav bahna - každý fanoušek ságy zjihne dojetím.

Solo: The Star Wars Story je sympatičtější než zmatený snímek Rogue One, kde tvůrci chtěli představit tolik prostředí a postav, až výsledek připomínal neovladatelnou videohru.

Přesto je název nového příběhu z prostředí Hvězdných válek až symptomatický: ten film opravdu stojí sólo. Je jako pašerácká zkazka z odlehlých pouští a hor. Sice se těmi planinami prohánějí futuristické vlaky a v barech sedí mimozemšťani s mnoha páry očí, ale to k dojmu "předaleké galaxie" nestačí.

Navrch se jedná o milostnou historku. Mladý Han Solo je v jádru dobrák, což ví každý milovník Star Wars. Přesto tenhle příběh zamilovaného frajírka s dobrým srdcem obsahuje nějak málo frajírkovství.

Alden Ehrenreich výtečně okoukal herectví Harrisona Forda, původního představitele Hana Sola, aniž by ho imitoval. V Ehrenreichově ztvárnění pašeráka je kousek mladického vzdoru Jamese Deana. Ale není mužem, který okamžitě ovládne plátno.

Lze pochopit záměr tvůrců ukázat Hana Sola předtím, než se stal tím kosmem protřelým pobudou. Jenže když líčíte vznik legendy, měly by alespoň některé skutky působit "legendárně".

Navíc je Solo: Star Wars Story filmem, před nímž je divák neustále napřed. Ví, jak dopadne první útěk zamilované dvojice v úvodu, tuší, jak skončí první i druhá karbanická bitka. A co si nedomyslel, zná z předchozích dílů. Solo: Star Wars Story je první film ze série, který nemá parametry události, o níž se bude dlouho mluvit. Ať už s láskou, či nenávistí.

Je to žánrová drobnůstka, v níž se divák nostalgicky sveze na palubě lodi Millennium Falcon. A když vystoupí, už si na tu jízdu takřka nepamatuje.

Občas v ní zazněl známý tón variující původní soundtrack skladatele Johna Williamse, aby diváka ujistil, že to jsou opravdu Hvězdné války, a ne nějaká stará hollywoodská žánrovka. A jakkoliv Solo: Star Wars Story ve své jednoduchosti připomíná filmy dávné minulosti, opět trpí současným hollywoodským nešvarem. Působí jako první díl, jako představení hrdiny, na jehož další osudy si divák bude muset počkat. S tím rozdílem, že tuhle postavu už publikum dávno zná.