Recenze – Žijeme ve zvláštní době. Internetem se prohánějí stovky, nebo spíš tisíce memů a každá informace musí být podávána humornou formou, jinak ji málokdo vezme v potaz. Přesto hollywoodská mainstreamová zábava temní a nasazuje co nejvážnější tvář. Film Gunman: Muž na odstřel, který nyní vstoupil do českých kin, navíc pokukuje ještě po politické angažovanosti. A to už je na pováženou.
Režisér Pierre Morel se proslavil přímočarým akčňákem 96 hodin, na němž není vůbec nic zajímavé, tedy krom toho, že se mu podařilo udělat akční hvězdu z někdejšího představitele Oscara Schindlera, tedy herce Liama Neesona. Snímek dokázal úspěšně neklást sebemenší odpor charismatu svého představitele a jen díky němu se vysmykl z osidel průměru.
To, co Morel udělal pro Neesona, se nyní v Gunmanovi nejspíš pokouší udělat pro Seana Penna v příběhu o bývalém nájemném elitním zabijákovi, jenž by rád kopal studny pro osiřelé děti v Africe, ale bohužel ho místo toho honí padouši.
Hrdina tedy musí cestovat po světě, starat se o svou spanilou životní lásku (Jasmine Trinca), konfrontovat bývalého nejlepšího přítele, který mu životní lásku přebral (Javier Bardem v podstatě opakuje roli ze Skyfall)... a aby bylo dění dramatičtější, nejspíš je k tomu všemu smrtelně nemocný.
Proč mu fandit?
Zní to hloupě a hloupé to je. Asi jako když na začátku filmu Komando krmil Arnold Schwarzenegger se svou dcerou koloušky, abychom mu viděli do duše. Jenže zatímco Komando (podobně jako 96 hodin) si velmi dobře uvědomovalo roli oddechového braku, Gunman s kamennou tváří odkrývá světové konspirace a zakončuje děj poselstvím o prohnilosti západní civilizace zneužívající třetí svět. Neuchyluje se ke gestům tak čistým a bezelstným jako tyto úvodní scény akční klasiky, jež byly alespoň zábavné, místo toho bojuje za světový mír a stupidní jádro obaluje rádoby přesahem.
Nabízí se přitom už otázka, proč bychom měli vlastně hrdinovi přát vítězství – jde o nájemného vraha, kterého honí jiní nájemní vrazi. Ať se třeba všichni pobijí navzájem, nebo ne? Podobná dilemata nejsou ve filmech nezvyklá, většinou se ale tvůrci snaží protagonistu posunout směrem k divákovi, polidšťují ho a dělají z něj hrdinu.
Sean Penn tu sice už nevraždí za peníze, nicméně nevraždí proto, že to nejprve dostal rozkazem a později se mu navrátit ke starému řemeslu nechtělo – jenže jak ho to očišťuje od hříchů minulosti? Nemá smysl pro humor, neprojevuje emoce, nechová se morálně – co ho odlišuje od anonymních nohsledů zla, jimž se třeba nebude chtít vraždit až příští rok?
Když připočteme ještě jeho smrtelnou nemoc, působí už jen sobecky, kolik lidí (včetně své lásky) Penn ohrožuje a kolik životů ukončuje čistě pro své přežití. Později se sice začne ohánět kompromitujícími materiály, které pomohou dostat viníky jakési africké krize do vězení, i ty ale používá jen pro svůj prospěch (a navíc v podstatě onu krizi způsobil). Chce se říct: Jen ať umře!
Na žádné úrovni
V důsledku působí až drzým dojmem, že se scénář dle předlohy Jeana-Patricka Manchetteho pokouší své poselství předávat skrze tento příběh a tohoto "nehrdinu".
Bohužel nenabízí ani dost zajímavé akční scény, abychom to vše hodili za hlavu. Směřuje k samotnému ději nemístně mnoho pozornosti, takže nad ním nelze mávnout rukou. Dá se odhadovat, že za tím stojí Penn osobně, protože o jeho zálibě ve společenské angažovanosti se obecně ví.
Angažovanost Gunmana je přitom výsostně stupidní, protože pouze vágně představuje jakýsi zkažený západní systém zneužívající africké obyvatelstvo. Nepojmenovává problémy, nenabízí řešení, pouze dopřává možnost vznešeně se pohoršit nad tím, jak jsme všichni dekadentní.
Máme tu tedy nezajímavě zrežírovaný akční film bez hrdiny, jenž by stál za záchranu, ale nemístně mnoho energie vkládá do nekonkrétního a značně pozérského antikorporátního antizápadního poselství. A to navíc nic nesděluje. Jen jestli tohle nebude ztráta času...
