Recenze - Srdečné pozdravy z Ruska jsou podle mě nejlepší Flemingův román a nejlepší filmová bondovka, jakkoli se mnou můžete nesouhlasit.
James Bond tu není superhrdina, nezabraňuje zkáze (západního) světa nebo se nemstí za smrt/zmrzačení někoho blízkého. Ze všech literárních i filmových bondovek zdaleka nejvíce zůstává v mantinelech špionážního vyprávění: plánování, dezinformace, kontrašpionáž, dekódovací stroje, studená válka a trocha sexu.
V románu jde hlavně o zabití Bonda, což zpunktuje sovětská SMĚRŠ (Směrt špionam). Jeho smrt je sice vítaným přínosem i pro SPECTRE, která tahá za loutky ve filmové verzi - ale pozornost této organizace je zaměřena jinam. Chce získat dekódovací stroj Lektor, přičemž britské a sovětské tajné služby jí k tomu mají dopomoci.
SPECTRE si najme sovětskou agentku Taťánu, která se do Bonda na základě fotky údajně zamiluje, chce mu předat Lektora a zdrhnout na západ. Britové milují operace jevící se jako jasná léčka, a tak vyšlou Bonda do Istanbulu, kde se nevědomě stává součástí plánu SPECTRE vytvořeného geniálním šachistou Kronsteenem.
Bondovi je v patách psychotický, ale velmi inteligentní zabiják Grant - a zdá se nevyhnutelné, že SPECTRE musí zvítězit. Kronsteenova strategie však počítala se vším kromě toho, že se Taťána do Bonda skutečně zamiluje…
Vyprávění si dává načas
Už z letmé synopse je zřejmé, že příběh je mnohem komplikovanější, než je u bondovek zvykem. Ve filmu je jedna přestřelka, jeden brilantní souboj muže proti muži, jedna "naháněčka" člověka vrtulníkem a jedna honička na motorových člunech. Většina těchto scén je navíc docela krátká a rychlá. Film má bez desíti minut dvě hodiny a není těžké spočítat, že na akčních scénách jeho atraktivita nestojí.
Zvláštní je už to, že skutečný James Bond (v první scéně vidíme dvojníka) se na obrazovce objeví až po sedmnácti minutách filmu!
Předtím sledujeme pečlivé přípravy SPECTRE: Grant zabije během tréninku dvojníka Jamese Bonda; Kronsteen bravurně zvítězí na šachovém turnaji; vidíme plánovací schůzku Blofelda, Kronsteena a lesbické zrůdy Klebbové; do akce je zapojena Taťána; projdeme výcvikovým střediskem SPECTRE; Klebbová najme Granta, aby hlídal a pak zabil 007. Když se konečně dostaneme k Bondovi, sledujeme podobné kolečko na straně britských tajných služeb a pak i ve věci istanbulských vztahů.
Divák se zkušeností s předchozími osmnácti bondovkami bude možná trochu zmaten, jak bondovské počátky dokážou odporovat všem mýtům, které se kolem série vytvořily. Komplikovaný systém špionážních her - i když proti takovému Le Carrého románu Špión, který se vrátil z chladu jde pořád o dost srozumitelné vyprávění - zapojuje především mozkovnu, když SPECTRE tajně operuje mezi východními a západními tajnými službami (ve snaze změnit studenou válku na… horkou).
Víme, že ano. Ale nevíme jak
Není divu, že především na Srdečných pozdravech z Ruska se Umbertu Ecovi ve slavné analýze Flemingových románů tak dobře dokazovala specifická vyprávěcí strategie. James Bond je často postaven do zdánlivě bezvýchodné situace, která je nám precizně vysvětlena ve všech svých možných důsledcích. My se však o Bondův život nebojíme; víme, že to přežije - a tak se pozornost nezaměřuje na otázku "zda", ale "jak".
Proto se vyprávění nemusí bát prozrazovat příliš detailů z plánu padouchů, o kterém víme vlastně vše. Nečekáme jako v pozdějších bondovkách, až se dozvíme jeho podrobnosti v dlouhém lumpově monologu. Naopak se ptáme, jak by tak pečlivý plán mohl nevyjít, pokud už klapla nejproblematičtější část - aby na něj Britové přistoupili. Grant je navíc Bondovi od začátku v patách. Dojde mu to? Všimne si ho? Je přece pořád v ohrožení života.
Nejenže společně s Bondem neobjevujeme tajemné pozadí motivací jeho nepřátel, ale dokonce vidíme, jak mu spousta věcí nedochází, jeho hypotézy jsou pouze částečně pravdivé a SPECTRE má pořád navrch.
Celé vyprávění se vlastně zvrátí až během proslulé sekvence ve vlaku (kterou v knižní podobě analyzuje i Eco), kdy to s Bondem vypadá dost bledě a musí vše vsadit na jednu kartu - byť se v knize a ve filmu jeho strategie odlišuje.
Muž proti muži
V úvodní scéně se Grant v labyrintu z živého plotu nahání s mužem v masce Jamese Bonda, a už od prvních minut se tak vyjevuje vyprávěcí strategie, která navzdory absenci výraznějších akčních sekvencí pohání filmový stroj kupředu: protikladně založený vztah dvou jedinců. Bond vs. Grant, Taťána vs. Klebbová, Kerim Bey vs. Krilenko, dvě bezejmenné cikánky v boji o jednoho muže. Bond a Taťána jsou postaveni proti sobě jen ve chvíli, kdy se vše zdánlivě vyřeší - a nečekaně zemře důležitá postava.
Kombinací střetů jednotlivých postav a nucením diváka, aby odhadoval postup v situacích s jasným výsledkem, představují Srdečné pozdravy z Ruska jednoznačně nejsofistikovanější bondovku z éry do Dnes neumírej (poslední dva filmy s Craigem vyprávějí podobně promyšleně). Sama špionážní hra totiž stojí NAD hlavním hrdinou, který je jen důležitou součástí dění, ne jeho všeovlivňujícím centrem. James Bond a psychotický Donald Grant jsou si vlastně rovnocenní, nemůžeme mluvit o převaze.
Bond je samozřejmě vynikající tajný agent, ale závislý na jiných informačních zdrojích. Může se při nedostatku dat stát velmi snadno zbraní v rukou padouchů. Jeho machismus a sexuální přitažlivost dokáže zápletku rozpohybovat kupředu: šéfa M vlastně nepřekvapí, že by se mohla sovětská agentka do Bonda zamilovat na základě fotografie. Ale navzdory všemu ještě vyprávění nejde tak daleko, aby sexappeal agenta 007 zápletku VYŘEŠIL, jak je tomu v Goldfingerovi.
Uvědomělý styl
Srdečné pozdravy z Ruska bohužel představují v celé sérii spíše slepou linii, protože hned dalším filmem byl Goldfinger, který nastolil úplně nový trend a z Bonda udělal nadnárodní fenomén dalece přesahující hranice špionážního žánru. I když se několik bondovek k čistě špionážnímu založení vracelo, nikdy už si nedovolily Bonda nepostavit do popředí všeho dění a omezit akční scény na účelné minimum.
Srdečné pozdravy z Ruska navíc dodnes překvapují stylistickou stránkou. Okouzlujícím způsobem si vystačí se třemi ústředními hudebními tématy, která dokonale podtrhávají náladu jednotlivých situací. Zvláštní je i netradiční způsob užívání detailů - když skoro použity nejsou. Nejslavnější je ale střihová montáž Petera Hunta během rvačky ve vlakovém kupé. Scéna dlouhá 103 sekund má průměrnou délku záběru 1,8 sekundy!
Mimořádná rychlost střihu vyplyne zvlášť při srovnání s poslední bondovkou Quantum of Solace, kde najdeme podobně inscenovanou rvačku v hotelovém pokoji, která má průměrnou délku záběru 1,5 sekundy. Zároveň je ovšem vidět absurdita prvoplánového srovnávání bondovek s filmy o Jasonu Bourneovi co do rychlosti střihu: bourneovky jsou výrazně rychlejší a rvačka v bytě v Bournově ultimátu má průměrnou délku záběru jen 0,8 sekundy.
Srdečné pozdravy z Ruska patří mezi nejméně akční bondovky vůbec, ale když už si v nich někdo dává do držky, vstoupí to do dějin akčního filmu - tomu říkám úspěch. Je ironické, že scéna nahánění Bonda na otevřeném prostoru helikoptérou otevřeně cituje film, který žánr ovlivnil o pár let dřív - Hitchcockův thriller Na sever Severozápadní linkou. Tehdy to cinefilové brali osobně, zpětně můžeme považovat z hlediska proměn (nejen) špionážního filmu oba filmy za podobně klíčové.
| Srdečné pozdravy z Ruska | |
| From Russia with Love | |
| Žánr: | Akční, Dobrodružný, Thriller |
| Režie: | Terence Young |
| Obsazení: | Sean Connery, Daniela Bianchi, Pedro Armendáriz, Lotte Lenya, Robert Shaw, Bernard Lee, Walter Gotell, Francis De Wolff, Lois Maxwell, Vladek Sheybal, Desmond Llewelyn, Barbara Jefford, Anthony Dawson, Terence Young |
| Délka: | 115 minut |
| Premiéra ČR: | 17.05.2010 |
