Recenze - Navzdory přetrvávajícímu chápání není brak nic špatného či nehodného pozornosti. Tato početně převažující oblast kultury čerpá smysl existence z konzumních potřeb svých příjemců, které může naplňovat s řemeslným automatismem, ale také velmi tvůrčím a podnětným způsobem.
Škvár navíc ke svému uživateli přistupuje s bezelstnou upřímností, neboť naplno přiznává svůj původ. V tomto bodě spočívá klíčový problém filmu Kniha přežití, neboť v základu představuje brak, ale snaží se tvářit jako něco oduševnělého - a právě to je pak opravdová podstata pokleslosti a díla hodného opovržení.
Apokalypsa na několik způsobů
Snímek v hlavních rolích s uznávanými herci Denzelem Washingtonem a Garym Oldmanem představuje další příspěvek k rodokmenu titulů jako The Postman - Posel budoucnosti (1997) či Já, legenda (2007). Tedy hvězdně obsazených spektáklů zasazených do světa po globální katastrofě, která vedla k zániku civilizace.
Vůči častěji se vyskytujícím laciným béčkovým postapokalyptichým žánrovkám se tyto snímky odlišují pouze okatější výpravou a přítomností rentabilního obsazení, ovšem co do přímočarosti a naivity se jim plně vyrovnají, ba dokonce je překonávají.
Brakovost naznačených skupin nevychází z fantaskního dějiště filmů, ale čistě z přístupu tvůrců, který se vyznačuje zaměřením na první signální. Jako protiklad lze uvést řadu děl, která postapokalyptické kulisy využívají pro rozehrání úvah o podstatě člověka a jejího spojení s civilizací - namátkově ruské psychologické drama Dopisy mrtvého (1986), formálně ambiciózní debut Luca Bessona Poslední bitva (1983) i legendárního Šíleného Maxe (1979).
V souvislosti s Knihou přežití nelze opomenout ani slavný čtyři roky starý a nedávno zfilmovaný román Cormaca McCarthyho Cesta. Obě díla sledují pouť muže napříč zdevastovanou a vypleněnou pustinou, která zbyla z USA po nespecifikované katastrofě - přičemž se zaměřují na téma víry, kterou kladou do kontrastu vůči okolní všeobjímající zkáze.
Nakopávám zadky ve jménu Páně
Styčných bodů mezi Cestou a Knihou přežití je ovšem příliš na to, aby se mohlo jednat o pouhou náhodu - nejen na úrovni děje, ale také z hlediska dílčích motivů jako je vztahování zničeného světa k soudobému pohodlí konzumní kultury či potřeba ochránit si život pouze vlastními silami.
Jenže McCarthy podává až deníkově strohý popis dění s důrazem na plynutí času a veškeré významy nechává vyvstávat v druhém plánu, zatímco film Kniha přežití vše vyjadřuje s jalově humpoláckou doslovností a jednoznačností.
Takový přístup by v zásadě vyústil do uživatelsky přívětivého plagiátu na jedno použití, ale v případě Knihy přežití umanutá jednoznačnost postihla i téma víry, což mělo katastrofální následky. Namísto McCarthyho obrazu vnitřní víry coby vůle přesahující vyznání i kultury tady tvůrci pracují s těžkotonážně zbytnělým ideálem americké ho řadového občana, který víru bere jako konkrétní a jednoznačnou součást svého života - hrdina tak prostě s sebou vláčí Bibli, přičemž jeho cestu na západ mu zjevil Bůh, který nad ním doslova drží ochranou ruku.
Už tak fantasmagorický přístup povyšují na úroveň čiré absurdity scény, kdy se ukazuje, že díky ochraně shůry je hlavní postava neprůstřelná i nesmrtelná, nemluvě o finálním zvratu, který působí jako zlomyslný žert, který někdo zapomněl ze scénáře vymazat. Na druhou stranu vše nasvědčuje tomu, že se nejedná o chybu a Kniha přežití od začátku byla koncipovaná jako superhrdinský příběh propagující křesťanskou víru.
Vymydlená zkáza
Jestli v rovině děje, motivů a témat Kniha přežití připomíná Cestu, pak zase z hlediska stylu odpovídá americkým mainstreamovým komiksům. Ostatně jedná se o původní scénář, který napsal Gary Whitta, videoherní publicista a spolutvůrce nabubřele machistických stříleček Duke Nukem Forever a Gears of War, nicméně projekt byl příznačně propagován na komiksovém veletrhu a srazu fanoušků Comic Con v San Diegu.
Stejně jako komiksy určené pro široké čtenářstvo také Kniha přežití nabízí archetypální příběh, ve kterém se po boku neohroženého a náležitě „cool" hrdiny natřásají sošné krásky, jež navzdory postapokalyptickému živoření mají upravené vlasy i krásnou čistou pleť, a jichž se chce zmocnit slizký záporák a jeho drsní pohůnci.
Epizodní vyprávění má podobu leporela, kde jednotlivá prostředí neskládají svět podložený logikou a příčinnými vztahy, ale slouží jen jako vizuálně úchvatné kulisy pro akční eskapády postaviček a osudově vypjaté dialogy.
Film se snaží diváky vábit i primárně oslnivým vzhledem, což kromě barevného tónování a hrátek s jasem a kontrastem obrazu znamená také okaté formální eskapády jako proměnlivou rychlost záběrů či počítačově upravované kamerové jízdy, které mají zastírat nedostatek invence při inscenování toporně statických přestřelek a soubojů.
Dílo pro nikoho
Pro střední proud amerických komiksů je typická i snaha dodat příběhům oduševnělost skrze parafrázování uznávaných děl západní kultury, čemuž ale zpravidla podkopává nohy schematičnost a konzervativnost těchto obrázkových vyprávění. Na druhou stranu jejich hlavní cílovou skupinu představují dospívající chlapci bez kritického úsudku a ty snadno oslní cokoli, co je pojato s patosem a v líbivém vizuálu.
Kniha přežití ovšem v USA vstupuje do kin s ratingem "do sedmnácti let nepřístupné", což je velká chyba, protože pouze nezletilí diváci by mohli film náležitě ocenit; obzvláště pokud by se jednalo o frekventanty nedělní školy. Dospělé publikum vybavené aspoň špetkou soudnosti snímek buďto zklame, nebo už předem odradí.
Na ambiciózní dílo je příliš brakový, na škvár se bere až zatvrzele vážně a především vzdoruje jeho definici, neboť nedává divákům to, co slibuje. Ve své fanaticky mesianistické podobě nenabízí přímočarou podívanou ani prostor pro nezamýšlenou zábavu - vyvolává jen stejný nepříjemný pocit, jako když vám Svědci Jehovovi vrazí nohu do dveří.
| Kniha přežití | |
| The Book of Eli | |
| Žánr: | Akční, Drama, Sci-fi |
| Režie: | Albert a Allen Hughesovi |
| Obsazení: | Denzel Washington, Gary Oldman, Mila Kunis, Ray Stevenson, Jennifer Beals, Evan Jones, Joe Pingue, Michael Gambon, Tom Waits ad. |
| Délka: | 118 minut |
| Premiéra ČR: | 11.02.2010 |
