Recenze - Představte si, že si k vám v hospodě přisedne chlápek, kterého jste v životě neviděli; možná vám jen tak někoho připomíná, ale okamžitě se k vám má. „Tyjo, to ti musím říct, co jsem včera dělal."  Inu necháte ho, ať se vypovídá, i když si vás asi s někým plete. Posloucháte ho a přes veškerou protivnou familiárnost vás to jeho povídání začíná bavit.

Chlapík sice trpí utkvělou představou, že je vtipný kumpán, ale na něčem se jeho sebevědomí přece jen zakládá. Po chvíli vás z té jeho hlučnosti trochu bolí hlava, ale pořád vás zasypává hromadou historek, které jednou budete moct předávat dál, i když víte, že jsou to nesmysly, co se nemohly stát.

Foto: Bontonfilm a.s.

Takhle uplynou dvě hodiny a je načase se rozloučit, byť dotyčný za vámi ještě volá „Hele nechoď, to bude mít ještě pokračování".

Novější ohoz

Tak takhle nějak se k vám chová akční snímek A-Team, udělaný jako modernizovaně nostalgická pocta stejnojmennému seriálu z 80. let, kdy Západ a Východ spojovalo jen to, že jsme všichni nosili účesy a oblečení, které bychom dnes už raději neviděli.

A-Team u nás v té době z pochopitelných důvodů "propagace imperialismu" nemohl být uváděn a v lidové imaginaci hrál úlohu jen díky kolotočářům, kteří měli plakáty a samolepky s Mr. T. - čili měl naopak ještě fetišističtější úlohu než na Západě. Duch té doby se nám možná líbí, protože byl bezstarostný a ve svém ignorantském konzumování vlastně nevinný. Ale ty hadry bychom si už neoblékli.

Foto: Bontonfilm a.s.

Proto mají kluci v novém A-Teamu novější ohoz a účesy, odlehčili si od zlatých řetězů kolem krku a z hodně chlapského mejdanu udělali přece jen něco, kde si svoje můžou najít i holky. Pokud tedy je jejich snem být tajnou agentkou, případně mít zadek jako Jessica Bielová nebo se prostě jen koukat na Pana Fešáka Bradleyho Coopera svlečeného do půli těla.

Původní seriál byl proslulý několika znaky: jednak v něm bylo hodně násilí, ale bylo podáno až po způsobu kreslených grotesek, kdy se Tom a Jerry mlátí kladivem po hlavě a v dalším záběru jim nic není. Všechny narážky na sex byly okamžitě zahrány do autu. A nadávalo se tu často, ale jen prostřednickým lehkonohých slov „fool" a „sucker".

Násilí a cenzura

A-Team byl ztělesněním televize 80. let: spousta cenzurovaných atrakcí se časem promění v úplnou absurditu. Je dobré si uvědomit, že televize reagovala na vývoj filmů, které byly v 80. letech s nástupem hvězd jako Schwarzenegger a Stallone nesmírně brutální, ale zároveň u ní platila silná omezení, protože se v USA rozjela kampaň za „záchranu dětských diváků".

Foto: Bontonfilm a.s.

Film pro 21. století už ale potřebuje nějaké ty mrtvoly, krev, víc sexuálního jiskření a samozřejmě aktualizaci důvodů, proč jsou členové A-Teamu pronásledováni zákonem. Tentokrát nejsou falešně obviněni z válečného zločinu ve Vietnamu, ale v Iráku - a celý film by vlastně mohl sloužit jako pilotní díl seriálu.

První část představí hrdiny v comicsové zkratce, potom je vrhne do osudné mise, která z nich udělá psance, a oni se pak až do konce snaží očistit své jméno. Způsob vyprávění neustále můžete přirovnávat k jiným médiím - nejčastěji vás asi napadne počítačová hra.

A ejhle, za scénářem, kromě režiséra Joe Carnahana (Narkotika, Sejmi eso) stojí i Skip Woods (filmová adaptace hry Hitman) a Brian Bloom -  muž, který nadaboval snad všechny slavné hry posledních let (Call of Duty, Mass Effect, Medal of Honor, Halo, Metal Gear Solid, Command and Conquer ad.) a ve filmu si dokonce zahraje u druhého hlavního padoucha. Pak to nemá tak vypadat, že?

Foto: 20th Century Fox

Ovlivněn estetikou videoher A-Team běžně skládá akční sekvence tak, že nám nejprve předvede plánování s modely (autíčky, figurkami), které plynule prolne do reálného průběhu, jenž se od modelu vždy trochu odchýlí. Některé mise (nebo jen útěky) v sobě obsahují požadavky provést šílené úkoly typu „tank vypadne letadla, zbrzděte jeho volný pád střílením do boku, kdy ho uvedete do horizontálního pohybu a snažte se trefit do jezera".

Jakkoli pitomě a nepravděpodobně může vypadat celý scénář, rozhodně to není jednoduchá záležitost. Naopak,  je vystavěn velmi matrjoškovým způsobem - každá náhoda se jeví jako součást vyššího a vyššího komplotu. Vždycky, když to vypadá, že někdo někoho přechytračil, vzápětí se ukáže, že ten druhý myslel na zadní kolečka a ta kolečka ještě mají raketový pohon.

Hrdá kravina

Foto: Bontonfilm a.s.

Zorientovat se v tom není úplně snadné a do značné míry může A-Team fungovat jako test toho, jestli už jste mentálně staří. Ovšem být mentálně mladý znamená jen to, že umíte zpracovat spoustu informací najednou (dějové i vizuální; a navíc vstřebat všechen ten hluk, co se line z repráků). Ale přitom tyto informace nepovažujete za životně důležité a ani nepředpokládáte, že by vám daly něco do života.

A-Team je čirá fantazie, která dokonce mnohokrát upozorní na svou iluzivnost. Není to jenom v tricích, které jsou někdy až schválně laciné a dělají z těžkých hmotných objektů něco imateriálního (zmiňovaný létající tak, nebo hraní „skořápek" s kontejnery a jeřábem v docích). Třeba milostná rvačka ve fotokabince na nádraží složená ze zastavených momentek vyjevuje podstatu filmu coby sady statických obrázků za sebou.

Zřejmě vrcholně sebereflexivní moment se odehraje v sekvenci úniku z německého blázince. Chovanci (včetně šíleného pilota Murdocka) se dívají s 3D brýlemi na film, kde se ve frontálním záběru řítí z plátna do publika obrněné vozidlo.

Jenomže Hummer s ostatními členy A-Teamu opravdu vjede do sálu, Murdock do něj naskočí a pochvaluje si, že „film je jako živý",a že i ty „střely jsou jako reálné" - protože to už jim za zadkem skutečně střílí zuřiví vojáci. V tuto chvíli si snímek dělá legraci z celé současné vlny 3D filmů, sám hrdě přiznává, že je osmdesátkově starý, a přitom mnohonásobně znevažuje jakoukoli představu, že by snad vyprávěl o něčem, co má něco společného s realitou.

Upřímně, na tak hrdou kravinu se prostě nemůžete zlobit. Jen máte právo zapochybovat, jestli je natolik důsledně hovadská, abyste z ní mohli být nadšení.