Film vyhrál v uplynulých měsících několik cen na festivalech v Evropě a v lednu i Zlatý glóbus. Děj tvoří příběh dvou mladých automechaniků Saída a Chálida žijících na Západním břehu Jordánu, kteří se nechají naverbovat místními guerillami ke spáchání sebevražedného atentátu v Izraeli.
Odkud pochází...
Snímek mapuje posledních osmačtyřicet hodin, které oba hlavní hrdinové tráví v rodném Nábulusu. Během nich jim postupně dochází, k čemu se zavázali a začíná je sžírat nejistota. Jenže hned od první chvíle jsou vtaženi do sledu událostí, které jako by se odehrávaly mimo ně a které jsou schopni ovlivňovat stále méně a méně.
Ve světle blízkovýchodního konfliktu byla nominace Paradise Now náležitě zpolitizována a film se podle očekávání setkal se silným odporem zejména v Izraeli. Velkou diskusi vyvolal už způsob, jak byl snímek Americkou filmovou akademií představen.
Ta u Paradise Now jako zemi původu uvedla Palestinu, proti čemuž protestovala jak izraelská vláda, tak mnohé lobbistické skupiny s tím, že nezávislý palestinský stát neexistuje. Film, na němž se v široké koprodukci podílel palestinský režisér, arabští herci, holandský scénárista a izraelský producent, bude nakonec prezentován pod neutrální nálepkou Palestinská autonomní správa.
...o čem vypráví...
Přes všechny kontroverze spojené s tématem se tvůrcům Paradise Now podařilo úspěšně vymanit z úzkých mantinelů politické agitace a zároveň se vyhnout jakékoliv glorifikaci sebevražedných atentátníků; ačkoliv byli často obviňováni z opaku ještě před uvedením snímku do kin.
Hlavní příběh je zasazen do reality života v uprchlických táborech (změněných za desetiletí v městská ghetta). Do reality okupačních praktik izraelské armády, manipulace ze strany militantních organizací, ale především frustrace plynoucí z pocitu bezvýchodnosti a bezmoci cokoliv změnit. Zejména Saídova řeč v závěrečné části filmu by se mohla stát manifestem celé jedné generace Palestinců.
Právě snaha o hlubší pohled na sociální a osobní motivy sebevražedných útočníků přiměla k účasti na projektu izraelského koproducenta Amira Harela, který chtěl podle svých slov záměrně ukázat lidskou tvář palestinských atentátníků. Přesně stejné důvody na druhou stranu vedly všechny hlavní izraelské řetězce kin k tomu, že odmítly snímek zařadit do programu.
...a komu je určen
Americká akademie se při rozhodování evidentně ubírala spíše Harelovým směrem, když film nominovala mezi pětici kandidátů na nejvyšší ocenění. Znovu se tak potvrdilo, že kategorie zahraničních titulů zůstává v posledních letech snad jedinou, která se vymyká kritériím mainstreamové produkce.
Těžko říci, zda je Paradise Now nejlepším cizojazyčným filmem a měl by dostat Oscara. Ale každopádně už jeho nominace přispěje k tomu, že snímek zhlédne mnoho lidí, kteří by se jinak o tuto tématiku nezajímali.
Paradise Now jim nabízí možnost nahlédnout pod mediální pokličku blízkovýchodního konfliktu, kde se často černobílé vidění násilí mezi Izraelem a Palestinci poněkud mění a kde se nachází složitá spleť osobních vztahů, křivd a traumat.
Do českých kin vstoupí 6. dubna.
