Recenze - Film O rodičích a dětech je vlastně roadmovie. Konkrétněji pěší roadmovie v (té lepší) české tradici.
Kde se v americkém filmu vyrazilo v nadupaném sporťáku, u nás se konala spíš poklidná Jízda, zatímco Lola běžela o život, české Děvčátko volně plynulo mezi paneláky.
Ani od Michálkova nového filmu nelze čekat, že se bude odehrávat ve zběsilém tempu. To už si režisér vyzkoušel ve filmu Anděl Exit a poté se zklidnil v Babím létu.
I v Rodičích a dětech se chodí pomalu, melancholicky, dlouho a klidně už s ohledem na stáří otce i životní postoje syna. Pohledy do krajiny se vychutnávají stejně jako doušky piva, dvojici předbíhají rekreační běžci a předjíždějí cyklisté, občas kolem profrčí vlak nebo se mihne obskurní postavička jako výborný Kulich Tonyho Ducháčka.
- Čtěte více: SPECIÁL: Jak Josef Somr vyrazil na procházku - Vše o filmu o rodičích a dětech
Jarní procházka výborného Josefa Somra a Davida Novotného vede přes Holešovice Stromovkou a Bubenčí až do Dejvic. Hovoří se o ženách, zdraví, samotě, letadlech, hemeroidech, rodinných potížích i rodinné minulosti.
O ději tu de facto nemůže být řeč; prostě se jde z domova do hospody na oběd, pak na pivko do Šlechtovky, procházkou Bubenčí a skončí se zase v baru.
V tomhle film předlohu Emila Hakla nezapře: vybral si z ní sice jen kostru a pominul například záhřebské motivy, přesto se Michálek s téměř nezfilmovatelnou látkou popral se ctí.
Naštěstí to není procházka nudná; některá z historek se zhmotní a jinak statickému filmu - jehož předloha by vydala spíš na rozhlasovou hru - dodá spád a dramatičnost.
Tok otcosynovské rozmluvy se občas až akčně přerušuje - hororovým příběhem o partě, která ochutná ragú z lidského masa, vzpomínkami na bývalé ženy obou hrdinů i temnou fantazijní scénou pohřbívání matky.
Mezitím se otec a syn Cvrčkovi láskyplně i méně láskyplně špičkují, durdí a otravují. O vtipné momenty tu není nouze, ale Josef Somr ani David Novotný nikdy nespadnou pod laťku, kterou by řada jiných filmů a herců využila k lacinému komikaření.
A přitom se za jejich plkáním a cestě odnikud nikam pozvolna vynořuje pravá povaha vztahu mentorského otce a životem ztahaného syna; tady jde film k topografii rodiny i ke kořenům toho, co formovalo jeden konkrétní vztah.
Co zpočátku působí (i formálně) jako laskavý český film, překlopí se s pomocí flashbacků až do temného odkrývání traumat a dávných hříchů - otců komunistů, otců nekomunistů i otců kapitalistů.
Skvostné jsou právě scény, v nichž vystupuje manželská dvojice bodrého lampasáka Pepy a synovy nově provdané matky.
Jiří Lábus a Zuzana Stivínová vytvořili pozoruhodný pár pevně zarostlý v éře normalizace, kterou stačí film ve vtipně drastické zkratce charakterizovat pomocí výpravy, dialogů i hromad cukroví pod načančaným stromečkem.
Problematičtější je zařazení - v knize neexistující - paralelní vyprávěcí linie, v níž se setkává Novotného nedávno nalezený a čerstvě dospělý syn Robert se svou přítelkyní.
Lubo Kostelný mu vtiskl sympatické a (nejen) co do podoby se Somrem a Novotným uvěřitelné rysy. Přesto se nelze ubránit dojmu, že bez téhle vložky by se film pročistil; už kvůli nevalnému výkonu neherečky Mariany Kroftové.
Film v mnohém navazuje na vypravěčství Jaroslava Haška i na Bohumila Hrabala, ale nikdy nesklouzne až k jejich "vulgární" variantě - tedy k oslavě žvanivosti, která jen zakrývá prázdno.
Zůstává mezi vtipem, smířlivostí a melancholií uplývajícího času a kritizovat ho za to je stejné jako vyčítat Čechům pivní kulturu a zbabělé politiky.
O rodičích a dětech je film proklatě český; útulný jako pelíšek, občas přitom temný jako Koněprusy. Může nám z toho být smutno, může nás to štvát, ale jiní už nebudeme. Michálkovi se aspoň na chvíli podařilo nás s tím trochu smířit.
O rodičích a dětech, ČR 2008. Scénář Emil Hakl, Jiří Křižan, Vladimír Michálek, režie Vladimír Michálek, kamera Martin Štrba, hrají Josef Somr, David Novotný, Luboš Kostelný, Mariana Kroftová a další. 110 minut, distribuce Bioscop. Premiéra 6. března 2008.
