Řekne-li se německý teenagerský film, vybaví se série Holky/kluci to chtěj taky. I režisér Tomy Wigand by chtěl nejspíš okouzlit zástupy nejen německých teenagerů, ale jde na to jinak; podle svého mínění nejspíš rafinovaněji. Ne přes sperma, ale přes rádoby černý humor a rádoby akční zápletku.
Ve výsledku se však při režírování filmu Modrooká Polly chová jako slon v porcelánu, čímž zabíjí i tu trochu zábavy, kterou by tenhle snímek - aspoň nezáměrně - mohl nabídnout. Výsledkem je nuda až znechucení, záleží na míře odolnosti.
Hrdinka Polly právě opouští vězení pro mladistvé. Vrací se do nepříliš příznivých sociálních poměrů, přesto chce začít nový život. Nechá se zaměstnat v místním fast foodu a najde si nového přítele - policajta a byt.
Jenže nový život se jí moc nedaří, podařená rodinka pod vedením sestřina přítele Ronnyho rozjíždí plán, jak vydělat snadno a rychle: nejdřív prodejem montovaných domků, posléze loupežným přepadením. Ronny se navíc do Polly zamiluje a pronásleduje ji na každém kroku. A mezitím se Polly ještě snaží pomstít bývalou spoluvězeňkyni, na kterou kašle její partner.
Přítel policajt samozřejmě zjistí, že Pollyina snaha začít nový život se míjí účinkem, přesto jako neohrožený rytíř vyráží na její záchranu ze spárů šikmé plochy.
Scény z fast foodu působí jako špatná reklama na fast food, rodinné scény jako nepovedená parodie nezávislých filmů nabitých bizarními postavičkami. Modrooká Polly je naládovaná značným množstvím dějových nelogičností, klišé a podivných zvratů a naschválů. Možná i proto, že jsou pod ní podepsáni hned čtyři scenáristé.
Postavy jsou vystavěny jako typizovaní igráčci: napravená hříšnice Polly, hodný policajt Stefan, bídák Ronny. Chovají se, jako by v podstatě neuvažovali. Navíc jsou se stejnou naivitou i režírováni.
Ronny má nejspíš působit nesympaticky, ale stejně působí většina postav - původně nejspíš koncipovaných jako kladné. Právě proto, že jim zcela chybí jakási nezávislost uvnitř filmu - jsou jen vláčeny po cestě režisérových úmyslů.
Proklamovaný černý humor a akční zápletku tenhle film neviděl ani zdálky, zato je tu dost záležitostí typicky německých. Soulož Pollyiny sestry a Ronnyho jako vystřižená z bavorského pornofilmu nebo hlášky typu "Ať se stane cokoliv, nenech si ukrást koule" - tak praví Polly se svou spoluvězeňkyní.
Tohle varování bohužel snímek nevyslyšel, zdařile působí jen v pár okamžicích - třeba v jednom či dvou záběrech z večírku u Pollyiných rodičů. Nezbývá než spolu s distribučním sloganem souhlasit: Modré oči nejsou všechno.
Modrooká Polly (Polly Blue Eyes), Německo 2005. Scénář Karin Laudenbachová, Boris Naujoks, Martin Rauhaus, Martin Rosefeldt, režie Tomy Wigand, kamera Gernot Roll, hrají Susanne Bormann, Mathias Schweighofer, Meret Becker, Ulrich Noethan. 101 minut, distribuce Kinofa.
