Od dětství žije Christopher Paolini v Paradise Valley, obklopen přírodou plnou zasněžených hor, hustých lesů a průzračných jezer.
Není divu, že byl od útlého věku milovníkem Tolkiena, Davida Edingse nebo Franka Herberta: jejich fantastické příběhy se mu vlastně odehrávaly přímo pod okny.
Infobox
VÍCE O FENOMÉNU ERAGON
RECENZE: Eragon bojuje
především s rozpaky
O FILMU: Nezkušený Eragon
vyzve Pána prstenů
Demo hry Eragon
si stáhněte ZDE
Christopher byl samorost; nechodil do školy a rodiče ho vzdělávali doma. A střední školu pro jistotu vystudoval dálkově. Namísto řešení vztahů se svými vrstevníky se čím dál hlouběji nořil do vlastního fantaskního světa plného cti elfů a létajících draků.
Nebyli tu žádní spolužáci ani žádný studentský život, žádná represe ze strany školní instituce. Jen ona okouzlující krajina, tuny fantasy knih a malý sešit, do kterého si mladý Christopher psal krátké povídky a básně.
V patnácti se rozhodl, že to jeho ctižádosti nestačí. A pustil se rovnou do románové trilogie.
Jedinou ambicí v tu chvíli bylo napsat román co nejlíp; nic víc.
První měsíc prý nedělal nic jiného, než do detailu v hlavě vymýšlel základní příběh. Koncept napsal rukou na šedesát stran, pak strávil rok editací, rozepisováním i úpravami
"Bylo to bylo skutečné utrpení," vzpomíná Paolini. "S úsměvem rozhrabujete svou práci a říkáte si, že to tak bude lepší. A bylo."
Pak dal totiž text přečíst rodičům - ti, nadšeni, rozhodli se knihu publikovat na vlastní náklady.
Do synova projektu se ponořili natolik, že jim nebylo zatěžko absolvovat s Christopherem roční propagační turné po středních a vysokých školách po celých Spojených státech. Během něj vedl 135 přednášek a studentských debat o své knize. Většinou oblečený do středověkého hábitu s kápí na hlavě. V té době mu bylo devatenáct.
Ke knize se náhodou dostal i spisovatel Carl Hiaasen; tak se mu líbila, že kontaktoval svého vydavatele Alfreda A. Knopfa, ketrý vydává mimo jiné knihy Johna Updika, Haruki Murakamiho, Gabriela García Márqueze nebo Billa Clintona. Mladičký autor se dostal do velmi vytříbené společnosti.
Odtud už byl jen krůček k tomu, aby kniha vzala útokem knihkupectví po celém světě. Od srpna roku 2004 se prodalo více než dva miliony výtisků, začaly vznikat fankluby a Paulini se ve svých dvaceti stal držitelem mnoha prestižních mezinárodních ocenění.
O popularitě svědčí to, že v Itálii lze sehnat i parodii Eragona; to se běžným knihám nestává. Jmenuje se AerosolAerosol, chytrý bratr Eragona.
Přesně dva roky na to vyšel druhý díl trilogie s názvem Eldest, který zopakoval úspěch Eragona. Třetí díl právě Christopher píše a měl by se jmenovat Empire.