V redakci Aktuálně.cz se snažíme promlouvat k tvůrcům spíše nepřímo. Uveřejněné články jsou určené především veřejnosti, která se zajímá o kulturní dění. U filmových recenzí nepředpokládáme, že máme vliv na tvůrce ani návštěvnost filmů.
| Čtěte také: Čeští lvi se zasekli a staví na sdílené upachtěnosti Unavený Český lev vyhlásil filmem roku 2009 Protektora Kulturní trialog: Baldýnský, Fila a Fuka o Oscarech |
Texty proto koncipujeme především jako otevření potenciální diskuse nad určitými tématy, jež filmy zobrazují, případně syndromy, jež si s sebou nesou. Nakolik lze na internetu opravdu plodně diskutovat, necháváme otevřené.
Nicméně tento článek je zamýšlen jako přímá komunikace s autorem, resp. člověkem, který má vliv na českou kinematografii, či přinejmenším na její mediální obraz.
Pane Vachlere,
rozhodl jsem se napsat Vám dopis, v němž se pokusím v několika bodech shrnout, to, co jsem chtěl říct v pořadu České televize Hyde Park, ale z důvodů výpadku zvuku, příliš krátkého vymezeného času, nemožnosti vést přes telemost přímý dialog (a možná i z důvodu mého nejasného vyjadřování) zůstalo mnoho skryto v informačním šumu.
1) Chtěl jsem zjistit, z jakých důvodů je pořad Český lev rozdělený do dvou večerů - nominačního a hlavního. Takto velkorysé pojetí nemá ani nejopulentnější filmová ceremonie na světě - američtí Oscaři, jejichž tiskovka ohledně nominací trvá asi pět minut. Není příliš velké plýtvání prostředky a časem dělat dva celovečerní pořady?
Možná mi odpovíte, že ve světě najdeme srovnání s nějakou menší národní filmovou cenu (přiznám se, že nesleduju všechny) a že na rozdíl od velkých amerických filmů potřebuje domácí produkce větší propagaci. V tom případě je ale podivné, že stávající a dlouholetá podoba Českých lvů tuto funkci neplní.
Těžko říct, zda by režisér Jiří Adamec, který se nedávno kriticky vyjádřil o slavnostních večerech Českých lvů, byl tou pravou osobou, jež udělá přenos lépe, nicméně jeho základní poznámka je velmi trefná: těžko si představit člověka, který by na základě toho, co mu oba pořady předvedou a prozradí o nominovaných filmech, dostal chuť některý z nich vidět.
Dodnes si živě pamatuju, když u nás na začátku 90. let začali být přenášeni Oscaři, že jsem pokaždé chtěl vidět všechny nominované filmy - tak lákavě byly představeny.
Moje výtka a námitka se počínaje tímto bodem budou opakovat: Nebylo by lepší věnovat více energie na skutečnou propagaci a detailnější představení filmů než vyplýtvat většinu kreativity na výstupy moderátorů a přizvaných hostů?
Pokud je vaší touhou pojímat České lvy jako „oslavu" české kinematografie, pak byste možná občas mohl naslouchat hlasům, které tvrdí, že děláte pravý opak a mnoho diváků od českých filmů odrazujete, případně neposkytujete žádné důvody, aby se o ně víc zajímali.
2) S tím souvisí i lepší prezentace českých filmů přes značku Český lev prostřednictvím nových médií. Když už máte na Českého lva monopol (a propojujete jeho webovou podobu navzájem s databázi České filmové nebe a pořadem Kinobox), nehodláte se ho vzdát jako svého „vypiplaného dítěte" a ani o to nikdo nejeví zájem (jak už jste kdysi podotkl, pokusil jste se dá svou funkci v plén, ale bez ohlasu), pak to můžete zkusit dělat sám lépe.
Nejsem první, kdo Vám napíše, že webové stránky vypadají dost zastarale a že je poněkud ostuda v roce 2010 neobjevit Facebook, YouTube a Twitter. Přesně těmito kanály dnes získáváte celoroční zájem lidí o jinak jednorázovou akci.
3) Z jakého důvodu zvete na pódium politiky a sponzory? Je to obvyklá praxe i v jiných evropských zemích? Sleduju Oscary, Zlaté glóby, Spirit Awards, BAFTA a Evropské filmové ceny a nikde se nic podobného neděje.
Není to zbytečný zlozvyk a ukázka české malosti, kde se politici a manažeři chodí natřásat ve stylu ruských oligarchů a nabobů a neposouvá nás náhodou tato praxe víc na nekulturní Východ? Není zkrátka načase toto všechno vynechat a nechat pouze loga sponzorů v úvodních titulcích pořadu, případně u předělů různých znělek? Nestojí přinejmenším za úvahu o tom jednat se sponzory, aby se neprosazovali tímto způsobem? K čemu také vede každoroční laškování s ministrem kultury?
A nač na předávání filmových cen chodí hudební kapely a jiné entertainery a performery, které nemají nic společného s filmem? Letos například Kašpárek v rohlíku, jejichž vystoupení těžko obhájit tím, že zpívali píseň na melodii vypůjčenou z italské komedie Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. Proč děláte z předávání filmových cen nový, postmoderně ironický Ein Kessel Buntes či Možná přijde i kouzelník? Nemáte pocit, že jinde ceny zvládají dělat zábavu čistě z filmů a věcí okolo filmu?
4) V pořadu Hyde Park jste byl pobouřen tím, jak Česká televize sestříhala výňatky z posledního ročníku, které ve výsledku vytvářely dojem nebetyčného amatérismu a trapnosti. Tvrdil jste, že sestřih je neobjektivní, protože mísí předem připravené humorné scénky s několika skutečně problematickými chvílemi, které se ale stát můžou, ale vy jste je nakonec profesionálně zvládli.
Při vší úctě a pochopení k fenoménu „trapného humoru", meta-humoru a recesi pohybující se na hraně (jako fanouška Andyho Kaufmana či Sachy Barona Cohena mě těžko můžete podezírat z podjatosti) musím říct, že není nic horšího, než když není možné rozlišit, jestli jde o záměrný humor nebo skutečný omyl a průšvih.
Přinejmenším se Vám potom velmi špatně hájí cokoli pozitivního („toto byl přece vtip") a váš výstup v Hyde Parku připomíná pasáčka ovcí, který tak dlouho křičí „Pomoc, vlk!", až mu nikdo nevěří, když vlk opravdu přijde a sežere ovce.
Tím se dostáváme k problému, jaký humor dlouhá léta prosazujete a proč. Nechci se pouštět do debaty na téma vkusu, protože nevede nikam než k subjektivním obhajobám vlastních pozic a pocitů. Při vstupu přes telemost v pořadu Hyde Park jsem se snažil nadhodit, zda Vás někdy napadlo, že navozováním atmosféry „pořád se nám něco nedaří a jsme trapní" nevrháte náhodou špatné světlo na všechny české filmy, které jsou momentálně nominovány.
Popisoval jsem to podrobněji zde a připadlo mi, že dlouhodobě nasazeným stylem, kdy se ke všemu přistupuje tak shazujícím způsobem, jako by téměř dáváte najevo, že českou kinematografií pohrdáte a jste si vědom její celkově velmi nízké úrovně a nekonkurenceschopnosti v zahraničí (viz ignorování českých filmů na prestižních festivalech).
5) V pořadu Hyde Park jste hovořil o tom, že máte vymyšleny záložní varianty, když se přímý přenos octne ve skluzu a např. že existují dlouhé i krátké ukázky k jednotlivým kategoriím. V pořadu jste ale nezmínil, nakolik jste schopen a ochoten usměrňovat exhibice moderátorů na jevišti. Věřím, že částečně ano, nicméně zrovna letošní přenos probíhal tak, že teprve po půlhodině z dvouhodinového pořadu byla udělena první cena z čtrnácti.
| Záznam pořadu Hyde Park s Petrem Vachlerem najdete zde |
Připadá mi to jako nesoudné hospodaření s časem a především touha exhibovat na úkor filmů a oceněných lidí. Nechtěl bych přitom sklouznout k dohadování se o tom, jestli udílení proběhlo ve 26. nebo 32. minutě, toto je detail, tak poctivě jsem to neměřil; ale důležitý byl celkový dojem utahanosti začátku.
Sám víte, že Lvy celá léta stavíte na jakési „poetice zdržování, prostojů a hluchých míst" a jednoduchá opakující se otázka je: Proč? Aby pak moderátoři arogantně a agresivně skákali oceněným do řeči, vyháněli je z jeviště a obecně svým přístupem odrazovali oceněné od toho, aby na pódium chodili, mohli projevit radost a těšit se z ceny? Nevím, nakolik je to náhoda, ale až podezřele často je při záběrech do publika vidět otrávené obličeje.
Jistěže můžete zmínit i to, že některé oceněné necháte pietně mluvit velmi dlouho a že někteří ocenění radost projevují. Ale už jenom to, že někteří tvůrci ceny bojkotují, na pódium příliš nechtějí a velmi často nesouzní s vaší představou „dobré show", by Vás mohlo přimět k přehodnocení Vašeho přístupu, který se opravdu hodí spíš na studentský večírek, kde na sebe všichni spiklenecky pomrkávají.
6) V pořadu Hyde Park jste zmínil i to, že není těžší úloha, než když má herec pobavit kolegy v publiku, protože se s nimi denně vítá v šatně. Tento argument mi připadá podivný a lichý. Jednak většina lidí v publiku nejsou herečtí kolegové, jednak pobavit lidi stylem „spikleneckého pomrkávání" a různými familiárními narážkami je naopak dosti snadné; ale hlavně to nebere ohled vůči těm nezasvěceným, co jsou „mimo partičku".
Zkrátka: Český lev by neměl být studentsky recesistickou akcí. A kdo někdy viděl Váš narychlo improvizovaný a chaoticky přeškrtaný scénář přenosu, potvrdí, že na něm opravdu není vidět mnoho pevných pravidel a solidní přípravy.
Tento text neříká, ať na Českých lvech není žádný humor. Nehájím třeba docela nudné Evropské filmové ceny. Je pobídkou k tomu popřemýšlet nad tím, jak velká skupina diváků sdílí Vaše představy o dobrém humoru a jaký chcete tímto humorem vytvářet představu o celé české kinematografii, jíž by měl být večer Českých lvů zasvěcen.
7) V pořadu Hyde Park nejvíc zapadla poznámka o tom, že Akademici letos nepochopitelně opomenuli víc filmů. Nechtěl jsem tím absurdně apelovat na to, abyste osobně dohlížel na to, aby všech 182 členů vidělo celoroční produkci, nebo aspoň nějakou desítku solidnějších děl. Stejně tak není pravda, jak jste se mi snažil podsouvat, že nevím, že vaše společnost VAC zajišťuje pro akademiky projekce, což jsem výslovně zmiňoval. Ano, je věcí producentů filmů, aby se starali o to, aby jejich filmy viděli lidé zodpovědní za udělování cen.
V této poznámce jsme se nedostali k tomu hlavnímu - otázce, jestli Vám připadá, že by cena Český lev měla alespoň trochu relevantní hodnotu. Před několika lety se tato cena-anketa zdála být zbytečná, protože nevznikalo dost filmů, které by si nějaké ocenění zasloužily, poslední ročníky naopak vzniká více filmů, jichž by bylo vhodné si všimnout.
Letošní ročník je opravdu unikátní. Vybrat z 34 premiér do nominací 6 filmů (z toho 3 po jedné nominaci) a celý večer hrát se třemi tituly už zkrátka vypadá tak, že se akademici vykašlali na jakékoli proporčnější vidění a posouzení letošní produkce.
Bez ohledu na osobní preference - není přece statisticky možné, aby dvě ze tří nominací v jedné kategorii dostal jeden film (Kawasakiho růže). Není možné, aby nominaci dostal herec, který je ve filmu asi 5 minut (Martin Huba v 3 sezónách v pekle), a aby byly opomenuty mnohem zásadnější a výraznější výkony (sám Huba v Mužích v říji a další herci).
Není možné, aby film, který stylově stojí na střihu (Zoufalci) nebyl nominovaný za střih. Je podezřelé, že film, jehož největší slabinou je scénář (3 sezóny v pekle), byl nominován v této kategorii a typicky scenáristické filmy (Dvojka, Muži v říji) nikoli.
Nejde tu lobovat za jednotlivé filmy nebo být proti jiným. Jde jen o to, že i průměrně obeznámený běžný divák získává dojem, že si mezi sebou akademici zavolají „Tak co, Franto, koho mám volit?", pak vyberou si tři filmy a těm dají úplně bezmyšlenkovitě všechny nominace. Opakuju, při počtu 34 filmů není statisticky možné, aby se tu hrálo jen se třemi tituly, pokud by zodpovědné osoby byly opravdu zodpovědné.
Letošní ročník byl alarmující v přehlíživosti vůči menším filmům a jde o systémovou chybu. Opět poslední příklad z Oscarů - když má produkce narůstající kvantitu a kvalitu, je nutné rozšířit počet nominací, tu přidat kategorii nebo upravit vnitřní pravidla hlasování a počítání hlasů. Opakuji, omezený počet nominovaných filmů není Vaše osobní chyba, ale nutně vede k zamyšlení, jakou má celá anketa výpovědní hodnotu.
Věřím, že tyto poznámky k Vám tentokrát proniknou a budete se jimi zabývat nikoli jako hlasem „odpůrce" a „škůdce".
S pozdravem
Kamil Fila
