Los Angeles - Buď je v Americe tak málo žen, že už se vyčerpaly minulý týden, nebo nechtějí chodit na filmy samy, případně nejsou schopny donutit své mužské protějšky, aby je doprovázely na Sex ve městě. Anebo mají ženy nového milénia posunutý vkus, anebo už mají děti.
Jak jinak číst žebříček návštěvnosti z minulého týdne, kdy celovečerní Sex ve městě při svém druhém víkendu spadl z prvního místa až na čtvrté (21,3 milionu dolarů znamená mínus 62,5 procenta na tržbách)?
Na čele ho vystřídala premiérová Kung Fu Panda s 60 miliony kulaťoučkými jako napapané bříško. Notabene, na třetí místo se vrátil Indiana Jones (22,8 milionu) a na druhé raketově vystoupala neuvěřitelně střelená komedie You Don´t Mess with the Zohan se 40 miliony.
Každopádně, poslední víkend patří zhlediska návštěvnosti a tržeb k nejsilnějším v letošním roce. Sešly se za sebou čtyři tituly, které by jindy mohly okupovat první příčku.
Panda, které nelze odolat
O vítězství Kung Fu Pandy se nicméně příliš nepochybovalo. Po Shrekovi dvojce a trojce má Panda nejlepší otvírák ze všech animovaných filmů od studia Dreamworks. Hledá se Nemo, Úžasňákovi, Příšerky s.r.o. i Auta od Pixarů měly sice nadpandí tržby, ale jinak recenzenti umisťují komedii z čeledi medvědovitých mezi tyto tituly.
Není to sice tak úplně originální jako pixarovky a ani tak úplně legrační jako Shrek, nicméně je to tak roztomilé, že tomu nelze odolat. Panda je v ranku animovaných filmů novým tučňákem - praví recenze v narážce na Madagaskar, Happy Feet a Divoké vlny.
Hrdinou týdne však rozhodně není panda, nýbrž bývalý člen izraelské protiteroristické jednotky Zohan, který se rozhodne pověsit zabijácké řemeslo na hřebík a stát se kadeřníkem v New Yorku. Okolo něj totiž recenzenti rozpoutali velký tanec, při němž definují, co je ještě přijatelný humor.
Snímek, jehož titul by dal nejlépe přeložit jako Nebudete se srát do Zohana, těží z estetiky osmdesátých let, která nám z odstupem připadá hrozně gay. Ve filmu se objeví spousta slavných herců a celebrit v malých roličkách a dějem procházejí nekonečně variované vtípky na antisemitu Mela Gibsona.
Mnichov, to je film
Původem židovský herec Adam Sander v hlavní roli hovoří s těžkým izraelským přízvukem a původem židovský scenárista Judd Apatow si konečně splnil svůj sen, jež vyřknula jedna postava z jeho předchozí úspěšné komedie Zbouchnutá: "Mnichov, to je film! Pořád nás někdo zabíjí, ale teď konečně zabíjíme my!"
A Zohan, kromě zabijáckého účesu a ohozu, má vskutku smrtící arzenál, například "smradlavou nohu" - nad jejímiž schopnostmi by zbledl i Chuck Norris. Recenzent Kyle Smith očistnou sílu komedie shrnul následovně: "Jestliže Mnichov byla nemoc, pak Zohan je lék."
Podobně jako před časem Borat, stává se i Zohan předmětem intelektuálních úvah o využívání kulturních stereotypů. Richard Schickel z časopisu Time napsal: "Je to současně trochu vulgární a trochu sentimentální a vychází z toho virtuálně neprůstřelná směska pro letní masové publikum."
Frederic a Mary Ann Brussatovi z časopisu Spirituality and Practice oceňují existenci "kadeřníka, který chce učinit svět hezčím a citlivějším místem" a k popisu poetiky díla si vezmou na pomoc z duchovní příručky Esenciálně bláznivá moudrost od Wese Jiskera. "Bláznivá moudrost znamená smát se absurditě a ukázat zároveň soucit pro trpící."
Blbé málo i dost
Stephanie Zachareková ze Salon.com považuje Zohana za jednu z nejodvážnějších satir poslední doby, a dokonce za vůbec nejodvážnější hollywoodský film na téma izraelsko-palestinských vztahů. "Můžete prskat nad Sandlerovou zálibou v hloupém a hrubozrnném humoru jak chcete, ale za tím vším bláznovstvím je jakýsi hlubší smysl."
Okolo toho se vlastně točí následující debata. Odpůrci snímku vyčítají, že závažná satira a tematika terorismu se ztrácí mezi pokleslými tělesnými vtípky a záplavě sexistických narážek.
Někteří recenzenti ještě předhazují režisérovi, že příliš ustoupil Sandlerově one man show - jako by ho jen chválil a maximálně ho žádal, aby víc ukázal bicepsy.
"Jak tenhle film budete mít rádi, zaleží na vaší schopnosti ocenit opakující se vtipy na humus, gaye, Zohanův rozkrok a jeho pošetilou zálibu ve starších ženách," napsal Lou Loumenick.¨
Kolega Kevin Carr se staví do opozice k oběma stranám: "Na to, jak je to blbé, je částečně problém v tom, že to není blbé dost!"
