"Život mi tato role nezměnila, změnilo to ale mojí pozici. Byl jsem zařazen do ranku komediálních herců, ale takový nejsem. Točím v posledních letech v Itálii, a když tam kdysi představili Sexmisi, všichni se na festivalu v Terstu divili, že dokážu hrát komediální role," říká Stuhr.
V Sexmisi ztvárnil jednoho z dobrovolníků, kteří se po umělém zmrazení těla probouzejí později, než jak to plánoval vědecký experiment. Ocitnou se v 21. století, kdy žijí pouze ženy. Muži totiž na Zemi vymřeli a ženy se staly soběstačné, "silnější pohlaví" je pro ně nepřítelem.
Ve filmu i v televizi ztvárnil Stuhr dvaapadesát rolí, v polovině 90. let debutoval jako režisér. "Herectví je dobrodružstvím srdce, zatímco režie je dobrodružstvím rozumu," řekl filmař v roce 1995, když v Česku představil svůj první projekt Seznam cizoložnic. Chtěl se postavit za kameru, aby nesl větší díl zodpovědnosti za filmové dílo.
"Režie, to je když člověk vypráví o tom, co si myslí o světě, herci to pak realizují za peníze, ty city zahrají. Když režíruji, chci lidem něco říci i o sobě, zbavit se komplexů a hříchů," uvedl.
Stuhr se předloni počtvrté zúčastnil karlovarského festivalu, když tam uvedl italskou komedii Máme papeže, v níž ztvárnil mluvčího Vatikánu. "Tento snímek zhlédly miliony diváků v řadě zemí, především katolických. Například v Polsku mu ale katolické kruhy vyčítaly, že nezobrazuje pravdu a zpochybňuje dogma, protože papež nemůže být v krizi. Neboť ho nevolí kardinálové, ale duch svatý," vysvětluje Stuhr.
Skutečnost však podle něj udělala vtípek, když se letos ukázalo, že papež krizi může mít a že duch svatý na chvíli tu zemi opustil. "Ten příběh pak získal nějakou novou pravdu," dodává Jerzy Stuhr.
Na premiérách v Římě, Cannes, Karlových Varech i Oděse se prý přijetí různilo podle toho, jak moc je ve společnosti zakořeněna katolická výchova.
