Ale až donedávna se většina tvůrců vyhýbala jakýmkoliv pokusům zlidštit běžné Němce této doby, hlavně nesčetně nacistických následovníků. Jinak je tomu s novou generací vypravěčů germánských příběhů, vedenou Marcem Rothemundem, Dennisem Ganselem a Oliverem Hirschbiegelem, kteří poskytli odstíněné střípky do nacistické duše.
Minulý rok Hirschbiegel sklízel slávu, kontroverzní kritiku a bezmála 87 miliónů dolarů v celosvětových pokladnách za svůj snímek nominovaný na Oskara, biografický epos Pád třetí říše (Der Untergang). Tento snímek jako první pronikl do teritoria "nacistického pohledu na věc", které až dosud zůstávalo tabu. Podobně je tomu i u snímku Napola (Before the Fall), který uvádí společnost Picture This Entertainment právě v těchto dnech v Los Angeles do kin. Vypráví poutavý příběh o dospívání, který se však odehrává v pozadí elitní, avšak barbarské nacistické akademie.
Dennis Gansel říká že si toto téma vybral v rámci svého pokusu smířit se s vlastní rodinnou historií. Jeho dědeček byl studentem a později i učitelem na nacistické válečné akademii, která se podobala té, kterou on sám popisuje ve filmu Napola. "Celý svůj život až do své smrti před deseti lety chtěl, abychom my jeho vnoučata pochopili, proč ten systém fungoval, proč on sám byl tak nadchnut pro fašismus," říká Gansel. "Můj otec tomu nikdy nerozuměl, protože byl velký zastánce levice a chyběla mezi nimi komunikace. Až další generace, což jsme byli taky my se sestrou, byla ochotna poslouchat a pochopit."
Avšak Napola, nacismus nikterak neglorifikuje. Ve skutečnosti, i přes své upřímné vylíčení způsobu, kterým byl mladý Němec sveden systémem, se film stává efektivnějším obviněním brutálního nacistického režimu než ony tradiční jedno-rozměrové reprezentace.
"Oliver, Marc a já, všichni jsme ze třetí generace," říká dále Gansel, který svůj poslední film střihal v Mnichově na stejném místě a ve stejnou dobu jako Hirschbiegel svůj Pád třetí říše. "Myslím, že nyní zastáváme jiný názor. Mnoho filmů z minulosti bylo svým způsobem politicky správných vždy se soustřeďte na oběti; nikdy neukazujte ty svádějící části. Co se mne týče, tak z toho jsem nikdy svou odpověď nezískal."
Marcem Rothemund, jehož film Sophie Scholl - Die letzen tage (Sophiina škola: Poslední den), který je oficiálně zvolen německým filmem pro Oskarovou kategorii cizojazyčných filmů, byl také sužován duchy rodinných nacistických konexí. Režisérova babička byla atletka sponzorovaná nacistickou stranou. V době hledání podkladů pro film Sophie Scholl, který se zakládá na pravdivém příběhu Němci oslavované odpůrkyně nacismu, se Rothemund setkal s popíráním ze strany starších generací.
Na otázky na téma, jak se mohlo tolik jeho krajanů stát slepým souhlasícím davem, dostával vyhýbavé odpovědi. "Je to generační problém, oni odmítají o tom mluvit se svými dětmi. Až tak špatné je jejich svědomí," říká Rothemund. "A nyní je tu další generace jejich vnoučat, která jim opět klade otázky."
Tato nová německá vlna nabízí návštěvníkům kin příležitost prozkoumat nemilou historii země očima domácího talentu osvobozeného od didaktičnosti. "Neměli bychom zapomínat na minulost, protože pouze z minulosti se můžete naučit to potřebné pro budoucnost," říká německý režisér Rothemund.
