Rozhovor - Hlavní hvězda první půlky karlovarského festivalu Michel Gondry působí sympaticky civilním a nenápadným dojmem. Skoro byste do tohoto chlapíka v džínech a košili neřekli, že by to mohl být člověk, kterého milují fanoušci po celém světě kvůli jeho extravagantním vizuálním nápadům, jež se obyčejným smrtelníkům nezdají ani v těch nejdivočejších snech.
Jeho poslední film Pěna dní, který přijel na festival představit, je plný surrealistických eskapád, které jste si na plátně neuměli představit. Gondry je ale umí realizovat i bez digitálních efektů. S Francouzem, rozkročeným mezi svou rodnou zemí a New Yorkem, jsme si povídali nejen o adaptaci slavné knihy Borise Viana.
Čtěte také
Recenze: Dandyovská Pěna dní by se Vianovi jistě líbila
Aktuálně.cz: Znáte nějakou filmovou adaptaci, která je lepší než její knižní předloha?
Michel Gondry: Myslím, že je to velmi subjektivní. Například moje maminka říká, že se jí můj film líbí víc než knížka.
A.cz: Jak jste se vyrovnával s rizikem, že se vaše interpretace nepotká s představivostí čtenáře, který zná svou kultovní knížku zpaměti?
Taková obava je samozřejmě nevyhnutelná, zvlášť u románu, který je tak populární a každý si s ním v mysli spojuje své vlastní představy. Takže jsem se trochu bál, ale nechtěl jsem se tím nechat zastrašit.
A.cz: Mnoho lidí tvrdilo, že Pěna dní je díky své surrealistické poetice prakticky nefilmovatelná. Čí nápad byl se do projektu pustit: váš nebo vašeho producenta?
Myslel jsem na to už dlouho a pak mě oslovil producent Luc Bossi s první verzí scénáře, který napsal a já jsem na to okamžitě kývl.
A.cz: Ve filmu jste si zahrál doktora Mišmaše a je to vaše první velká herecká zkušenost. Proč jste se rozhodl do snímku obsadit sám sebe a jak se cítíte, když se vidíte na plátně?
Nedívám se na sebe rád. Nemyslím, že bych byl dobrý herec, ale na tu roli doktora to stačí. Udělal jsem to, protože hodně herců tu roli z různých důvodů odmítlo a pak mi někdo ve štábu řekl, že bych se na ni hodil. Tak jsem do toho šel. Ve skutečnosti má pozice režiséra pozice doktora jisté podobnosti. Lidé na vás spoléhají a očekávají, že k nim budete laskaví a utěšíte je.
A.cz: Proč padla volba na Audrey Tautou pro roli Chloé?
Protože ji mám moc rád. Je to skvělá herečka a má v sobě něco unikátního: je křehká a zároveň vykazuje jakousi sílu.
A.cz: Není pro tu roli hezká až moc?
Ne, protože ji neobestírá taková ta supermodelkovská aura. Není to kráska z magazínu a dokáže působit jako žena do nepohody.
A.cz: Co byste řekl na námitku, že ona a Romain Duris jsou starší než protagonisté knihy?
Myslím, že na tom nezáleží. Zkoušel jsem hledat nějaké mladší herečky, ale žádná mi nevyhovovala.
A.cz: Nevíte, proč nakonec nedorazila na festival?
Vím. Měla nehodu na kole a nepěkně si rozbila bradu.
A.cz: Když jsem film viděl, pomyslel jsem si, že nikdo v dnešní filmové branži by nemohl tak přesně trefit ducha Vianovy prózy. Snad jen Terry Gilliam. Máte ho rád? A jaké jiné režiséry máte rád nebo vás ovlivnili?
Mám Gilliama rád a právě proto, že ho mám rád, snažím se jím nenechat ovlivňovat. Ale je pravda, že když se podíváte na jeho film Brazil, tak tam jsou nějaké styčné body. A myslím, že třeba David Cronenberg by udělal skvělou Pěnu dní. Jinak mám rád spoustu režisérů. Alaina Resnaise, Charlieho Chaplina, Jane Campionovou, Agnés Vardovou a mnoho dalších.
A.cz: V angličtině se film jmenuje Mood Indigo. Proč jste název změnili oproti originálu. Pěna dní se vám zdála málo libozvučná?
To nebylo moje rozhodnutí. Distributorovi se Pěna dní (Foam of The Days) zdála moc abstraktní. Mně se zdá v pohodě, ale nebojoval jsem proti tomu a nechal jsem je rozhodnout.
A.cz: Váš další nedávný film We and the I může být pro vaše fanoušky překvapením. Jste znám skrze svou surrealistickou imaginaci a filmy plné fantazie a najednou jste natočil civilní film o reálných teenagerech z jedné školy v Bronxu a necháváte se inspirovat jejich reálnými životy. Zdá se, jako byste natočil antigondryovský film.
To je příběh, který mě napadl, postupně jsem ho rozvíjel a myslel na něj roky. Chtěl jsem touhle story odehrávající se ve školním autobuse vykročit trochu jiným směrem. Myslím, že můj tvůrčí otisk je v něm znát, ale není tentokrát tak očividný.
A.cz: Jste stále v kontaktu s Charliem Kaufmanem, s nímž jste natočil Věčný svit neposkvrněné mysli a Slez ze stromu? Neplánujete spolu nějaký další projekt?
Zatím mi nic nenavrhl. Nevidíme se tak často, protože to není zrovna společenský typ, ale jsme v kontaktu hlavně přes e-maily.
A.cz: Kromě nezávislých produkcí máte režijní zkušenost i s velkorozpočtovým hollywoodským trhákem. Jak vzpomínáte na natáčení komiksové adaptace Zelený sršeň a šel byste znovu do něčeho podobného?
Ale zopakoval. I když to bylo chvílemi trochu obtížné. Nemohl jsem prosadit úplně všechno, co jsem chtěl. Mezi mnou, Sethem Rogenem (herec v hlavní roli a jeden z producentů, pozn. red.) a producentem Orim Marmurem byly různé názorové třenice, ale nakonec se nám je podařilo přetavit v docela dobrý film. Byla to pěkná zkušenost. Klidně bych si něco takového střihnul znovu, ale je trochu problém narazit u tohoto typu filmů na dobrý scénář.
A.cz: Jaké jsou vaše současné plány do budoucna. Máte v hlavě nějaký nový film?
Zatím ne. Asi budu muset zavolat Charliemu Kaufmanovi a donutit ho, aby mi napsal nějaký scénář.
