Poslední díl Vachkovy tetralogie nese název Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma. Natočen byl v roce 2002 a má 242 minut.
Účinkují: politický aktivista John Bok, Vladimír Borecký, básník Eugen Brikcius, politický aktivista Petr Cibulka, lékařka Jana Fortýnová, Vratislav Horák, bývalý agent BIS Vladimír Hučín, spisovatelka Milena Hübschmannová, František Chaloupka, básník Ivan Martin Jirous, Josef Krajník, spisovatelka Eda Kriseová, Jan Kryl, sociolog Jan Keller, Hana Librová, filozof Milan Machovec, Zdena Mašínová, Lubomír Mlčoch, režisér Jan Němec, písničkář Pepa Nos, anarchista Jakub Polák, publicista Jan Rejžek, Olga Stankovičová, Ondřej Štingl, historik Jan Tesař, písničkář Vlastimil Třešňák
Byl hudební génius Václav Talich kolaborant? Proč hrají Češi sami sobě divadlo? Komu vadí možnost rychlé a účinné léčby nádorových onemocnění? Stane se z nás národ skladníků na evropské křižovatce? A je současná česká elita otázkou pro sociologa, nebo pro kriminalistu?
Režisér J.A. Pitínský zkouší v Národním divadle novou inscenaci slavné opery Bedřicha Smetany Dalibor. Pěvci zpívají za doprovodu klavíru a v civilu nacvičují své pohyby po jevišti. Vedle Pitínského, který jim stále udílí režijní pokyny, se mezi nimi proplétá i Karel Slach s filmovou kamerou a v živelných, bezprostředních obrazech zachycuje zrod celého představení.
Své vlastní svérázné paralelní představení Dalibora mezitím inscenuje v prázdném hledišti také filmový režisér Karel Vachek, který sem přivádí své hosty z řad umělců, vědců, intelektuálů i politických aktivistů.
Za emotivního působení Smetanovy hudby, které Vachek přisuzuje mystickou sílu, ožívají v prostorách Národního divadla - místa, které se stalo výrazem mnoha národních tužeb i sebeklamů - příběhy lidí, kteří našli pádný důvod postavit se proti oficiální moci a zákonům v nejrůznějších oblastech života. Ať se jedná o bratry Mašíny, agenta BIS Vladimíra Hučína, anarchistu Jakuba Poláka nebo lékaře praktikující zatím nepovolenou metodu léčby rakoviny - devitalizaci. Ti všichni se symbolicky stávají (především v morálním smyslu) následovníky velkého rebela, rytíře Dalibora.
Umělci byli vždy elita, která v Čechách určovala normy. Selhání elit vede k dějinným tragédiím. Selžou-li elity, musí přijít bratři Mašínové.
Revoluce roku 1989 byla podle historika Jana Tesaře jen představení pro svět - až skončí představení, můžeme začít kolaborovat, nastane lhostejnost a neúčast. Pak přijde další happening a národ bude opět sjednocen.
Obě inscenační roviny - operní i dokumentaristická - spolu po celou dobu komunikují, neboť motivy z libreta opery jako by glosovaly dokumentární výpovědi osob.
Snímek je závěrečným filmovým esejem Vachkovy tetralogie Malý kapitalista. Představuje proto mimo jiné také určitý úběžník myšlenek a motivů, slévajících se v něm z Vachkovy tvorby z období předešlých, ale zejména z devadesátých let, které procházejí (nejen) celou tetralogií.
Tím se završuje svérázná a velmi cenná (ačkoli pro někoho poněkud autorsky svévolná či filmařsky grafomanská) společenská a intelektuální kronika, nepodléhající dobovým klišé, která, z kterékoli strany vzato, rozhodně nemá v českém filmu obdoby.
